Lubomíra Kropáčková

V tomto článku se ponoříme do tématu Lubomíra Kropáčková, tématu velkého zájmu, které v poslední době upoutalo pozornost mnoha lidí. Lubomíra Kropáčková je téma, které pokrývá širokou škálu aspektů, od jeho dopadu na společnost až po jeho dopady na každodenní životy lidí. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a přístupy související s Lubomíra Kropáčková s cílem poskytnout širokou a úplnou vizi tohoto tématu, které je dnes tak relevantní. Je důležité porozumět důležitosti Lubomíra Kropáčková a jeho vlivu na různé aspekty našeho života, a proto se tento článek snaží poskytnout jeho komplexní a obohacující pohled.

Lubomíra Kropáčková
Narození31. prosince 1918
Slavkov u Brna
Úmrtí20. března 2016 (ve věku 97 let)
Slavkov u Brna
Místo pohřbeníevangelický hřbitov v Heršpicích
Povolánípedagožka a kronikářka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Lubomíra Kropáčková rozená Maláčová (31. prosince 1918 Slavkov u Brna – 20. března 2016 Slavkov u Brna) byla moravská učitelka a dlouholetá kronikářka města Slavkova (1970–2007).

Život

Narodila se ve Slavkově u Brna 31. prosince 1918[1] v čerstvě vzniklém Československu rodičům Růženě a Ferdinandu Maláčovým.[2] Otec byl profesí elektrotechnik[2] a pracoval jako správce elektrické sítě místního cukrovaru.[3] Matka byla za svobodna zdravotní sestra, po narození dětí zůstávala v domácnosti.[2] Rodina dlouhá léta bydlela v deputátním domku v areálu cukrovaru.[2] Lubomíra po dokončení měšťanské školy pokračovala studiem na učitelském ústavu v Brně.[2][3]

Studium ukončila v roce 1938, v důsledku mobilizace a následné německé okupace však byla zprvu nějaký čas nezaměstnaná, přechodně si přivydělávala při řepných kampaních v cukrovaru a jen bezplatně prováděla hospitace na prvním stupni základní školy na Komenského náměstí ve Slavkově.[4] Učitelskou dráhu zahájila až v roce 1942 na prvním i druhém stupni v nedalekých Bučovicích.[2][3] Závěr války v roce 1945 prožívala s rodiči ve Slavkově a při přechodu fronty se skrývala ve sklepení dolní Redlichovy vily.[5] Téhož roku si vzala za muže Josefa Kropáčka pocházejícího z Milešovic.[2]

Pokračovala ve vyučování na školách ve Slavkově a krátce také na Kyjovsku.[1] V letech 1955–1960 působila na Slovácku, kde učila na malotřídní základní škole ve Vlkoši a v Žádovicích a s rodinou bydlela v Kelčanech.[2][4] Zde také v roce 1957 porodila jediného syna Petra,[2] manželství se však záhy rozpadlo.[4] Po roce 1960 se vrátila ke stárnoucím rodičům do Slavkova, učila nejprve na základní škole v sousedních Heršpicích, od roku 1961 na slavkovské ZDŠ Komenského náměstí a pak od roku 1970 ZDŠ Tyršova.[2][3]

Mezitím jí v letech 1964 a 1965 rodiče zemřeli a Kropáčková zůstala sama se synem.[2] V roce 1968 ukončila státní zkouškou z matematiky a základů průmyslové výroby své vysokoškolské vzdělání na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzity Jana Evangelisty Purkyně) v Brně.[3][4] Po odchodu do důchodu v roce 1975 zůstala pro nedostatek učitelského personálu na školách ještě další čtyři roky a následujících osm let ještě krátkodobě vypomáhala na některých školách ve slavkovském okolí.[3]

Když tehdejší kronikář města Slavkova, rovněž učitel Jaroslav Jakeš (1898–1970), zapisoval srpnové události roku 1968 a poté se dalšího pokračování na vlastní žádost vzdal, byla k psaní kroniky od roku 1970 vybrána právě Kropáčková.[2][6] Podle vlastních slov i jí samotné hrozil pro „neopatrné jednání“ nucený odchod ze školství, příslibem práce na kronice však o zaměstnání nepřišla a byla jen přeložena na druhou slavkovskou školu.[2][7][4] Do kroniky mimo jiné zpětně jako samostatné kapitoly doplnila osudy slavkovských občanů, kteří se za druhé světové války podíleli na odboji nebo byli perzekvováni a skončili na popravištích či v koncentračních táborech.[2]

I po roce 1990 dále pátrala po příbězích slavkovských Židů[1] a podnikla několik cest do Velké Británie za spřízněnými rodinami, společně s dalšími místními nadšenci pak přispěla k obnově židovského hřbitova a synagogy i založení židovského muzea ve Slavkově.[2][8][9] Ve Slavkovském zpravodaji publikovala různé příspěvky z historie města a po oslavě 90. narozenin také svoje básně.[1] Jednou z jejích posledních výrazných společenských aktivit byl třetinový podíl na sepsání knihy Slavkov u Brna – Austerlitz, město nejenom se slavnou historií s osobní účastí na jejím křtu v březnu 2007.[1][2][10] V témže roce ze zdravotních důvodů skončila po 37 letech s psaním městské kroniky a její práci převzal Jiří Blažek.[4][6]

V roce 2013 odešla do domova pro seniory v Brně-Bystrci a byla již trvale upoutána na lůžko.[2] Zemřela v 97 letech 20. března 2016.[11][12]

Bibliografie

Reference

  1. ↑ a b c d e Osobnosti Slavkova u Brna. Kapitola Lubomíra Kropáčková. Slavkov-Austerlitz . Bedřich Maleček, 2021-05-11 . Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q KROPÁČEK, Petr (pek). Lubomíra Kropáčková by v prosinci oslavila 100 let. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2018-12-27, roč. XX, čís. 12, s. 32–33. (Vyšlo z větší části již také v č. 4/2016 na str. 29 jako „Lubomíra Kropáčková – vzpomínání“.). Dostupné online . 
  3. ↑ a b c d e f PERNES, Jiří; SÁČEK, Karel; KROPÁČKOVÁ, Lubomíra. Slavkov u Brna = Austerlitz : město nejen se slavnou historií. Slavkov u Brna: BM Typo 317 s. ISBN 978-80-903707-2-2, ISBN 80-903707-2-1. OCLC 186970800 Kapitola Autoři publikace. 
  4. ↑ a b c d e f VILÍMOVÁ, Martina. Lubomíra Kropáčková: Kronikaření mi chybí. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2008-12-20, čís. 12, s. 26–27. Dostupné online . 
  5. ↑ KROPÁČKOVÁ, Lubomíra. Válečné panoptikum. Osvobození města a konec II. světové války před 60 lety. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2005-04-01, čís. 3, s. 17–18. Dostupné online . 
  6. ↑ a b MALEČEK, Bedřich. Kronika a kronikáři Slavkova. Slavkov Austerlitz . Bedřich Maleček, 2022-04-10 . Dostupné online. 
  7. ↑ SOKOLTOVÁ, Hana. Návštěva u kronikářky paní Lubomíry Kropáčkové. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2007-04-28, čís. 4, s. 20. Dostupné online . 
  8. ↑ BAJÁKOVÁ, Hana. Slavkovští přivítali návštěvníky z Anglie. Vyškovský deník. 2009-07-31. Dostupné online . 
  9. ↑ KOSTIHA, Miroslav. Otevření obnovené židovské školy s výstavou. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2005-07-01, čís. 6, s. 6. Dostupné online . 
  10. ↑ Slavnostní uvedení knihy Slavkov u Brna – Austerlitz, město nejen se slavnou historií. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2007-04-28, čís. 4, s. 2. Dostupné online . 
  11. ↑ REDAKCE. Opustili nás navždy. Vyškovský deník. 2016-03-29. Dostupné online . 
  12. ↑ Lubomíra Kropáčková . Slavkov u Brna: Pohřební služba Vitoul, březen 2016 . Dostupné online. Dostupné také na: . 

Externí odkazy