V tomto článku se bude téma Lubomír Malý zabývat z různých úhlů pohledu, abychom mohli poskytnout komplexní a kompletní vizi. V tomto směru budou analyzovány různé aspekty související s Lubomír Malý, ponoříme se do jeho původu, vývoje a současných dopadů. Kromě toho se pokusíme poskytnout čtenáři hlubší porozumění Lubomír Malý a prozkoumat jeho možné důsledky v různých oblastech. Tímto způsobem je cílem vyvolat debatu o Lubomír Malý a povzbudit kritické úvahy o jeho důležitosti a relevanci v současné společnosti.
Prof. Lubomír Malý | |
---|---|
Narození | 6. března 1938 Praha |
Úmrtí | 29. září 2022 (ve věku 84 let) Praha |
Povolání | pedagog, violista a hudební pedagog |
Ocenění | národní umělec (1988) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Lubomír Malý (6. března 1938 Praha – 29. září 2022 Praha[1]) byl český violista a hudební pedagog.[2]
V mládí začínal jako houslista, teprve později studoval hru na violu. V roce 1958 zakončil studium u Václava Zahradníka (1953–1958) na Pražské konzervatoři a navázal čtyřletým studiem u violisty Ladislava Černého na hudební fakultě pražské AMU;[2] absolvoval v roce 1962.[3]
Už během studií koncertoval i zahraničí (Německo, NDR, Bulharsko, Finsko, Řecko, Francie, Španělsko) a roku 1962 získal – společně s českým houslistou Petrem Messiereurem – první cenu a titul laureáta v oboru hry na housle a violu na mezinárodní soutěži při VIII. světovém festivalu mládeže a studentstva v Helsinkách.[3] Jeho výkon pochválil jako nejlepší v celé hudební soutěži Mstislav Rostropovič.[4] V roce 1963 se stal koncertním mistrem Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze.[5] V letech 1967–1979 působil jako pedagog na Pražské konzervatoři a v roce 1978 nastoupil jako profesor na Hudební fakultě AMU.[2][6]
Lubomír Malý pravidelně vystupoval na mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro, byl členem Kvarteta města Prahy, dále působil jako sólista Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Kromě toho vystupoval s řadou renomovaných orchestrů (Česká filharmonie, Vídeňští filharmonikové, Gewandhausorchester ad.).[2][7]
Na svém kontě měl zhruba 38 dlouhohrajících LP či CD disk desek zejména u vydavatelských firem Supraphon, Panton, EMI, Multisonic.