V dnešní době se Linhart IV. z Harrachu stalo tématem velkého významu v různých oblastech společnosti. Od svého dopadu na ekonomiku až po jeho vliv na kulturu a způsob našeho vztahu se Linhart IV. z Harrachu ukázalo jako relevantní téma, které si zaslouží být prozkoumáno do hloubky. V průběhu historie byl Linhart IV. z Harrachu zdrojem debat a úvah a jeho význam postupem času jen rostl. V tomto článku se blíže podíváme na dopad Linhart IV. z Harrachu na různé aspekty života a pokusíme se lépe porozumět jeho významu v dnešní společnosti.
Linhart IV. z Harrachu | |
---|---|
![]() | |
Narození | 1514 |
Úmrtí | 27. června 1590 (ve věku 75–76 let) Vídeň |
Povolání | politik |
Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna (1585) |
Choť | Barbora z Windisch-Grätze |
Děti | Linhart V. z Harrachu Markéta z Harrachu Zuzana Veronika z Harrachu[1] Marie z Harrachu Justýna z Harrachu[1] Anna z Harrachu[1] |
Rodiče | Linhart III. z Harrachu a Barbora z Hlinic |
Rod | Harrachové |
Příbuzní | Uršula z Harrachu (sestra) Karel Linhart I. z Harrachu (vnuk) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Linhart IV. z Harrachu-Rohrau (česky dříve Leonard IV. z Harrachu, německy Leonhard IV. Freiherr von Harrach zu Rohrau, 1514 – 27. června 1590, Vídeň) byl rakousko-český šlechtic z rodu Harrachů z Rohrau v Dolním Rakousku.[2]
Narodil se roku 1514 jako syn Linharta III. z Harrachu-Rohrau (1481–1527) a jeho manželky Barbory z Hlinic (1485–1535), dcery svobodného pána Baltazara z Hlinic-Gleinstättenu a Barbory z Ramingenu. Měl sestru Uršulu (1522–1554), který se 21. června 1540 v Augsburgu provdala za svobodného pána Jana Jakuba Fugera z Kirchberg-Weissenhornu (1516–1575).
Jeho otec Linhart III. z Harrachu v roce 1524 koupil panství Rohrau v Dolním Rakousku. Zámek Rohrau se později stal sídlem rodu.
4. ledna 1552 císař Karel V. Linharta IV. a jeho rodinu povýšil do stavu říšských svobodných pánů z Pürchenstein-Liebensteinu a v roce 1577 do stavu svobodných pánů v Českém království. 2. června roku 1585 mu španělský král Filip II. prostřednictvím arciknížete Ferdinanda II. Tyrolského na Pražském hradě udělil Řád zlatého rouna, stejně jako Vilémovi z Rožmberka, císaři Rudolfovi II. a arciknížatům Karlovi a Arnoštovi.[3][4] Celou slavnost s pasováním rytířů a banketem zaznamenal pamětní spis s rytinami malíře Anthoni Beyse.
Po 55 letech služby na císařském dvoře se stáhl do Rohrau v Dolním Rakousku, kde nechal přestavět tamní zámek.
Linhart IV. zemřel 27. června 1590 ve věku 76 let. Byl pohřben v augustiniánském kostele ve Vídni.
Linhart IV. z Harrachu-Rohrau se v roce 1536 oženil s Barborou z Windisch-Grätze (kolem roku 1520 - 9. srpna 1580, Linec), dcerou Siegfrieda z Windisch-Grätze († 1541) a Afry Grassweinové. [5] Měli spolu 16 dětí: [6] [7]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Леонхард IV фон Харах-Рорау na bulharské Wikipedii.