Leopold Karel z Koloniče
V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Leopold Karel z Koloniče. V průběhu historie hrál Leopold Karel z Koloniče zásadní roli v různých oblastech, od vědy po populární kulturu. Když se do tohoto tématu ponoříme hlouběji, budeme analyzovat jeho původ, dopad a vývoj v čase. Od svých počátků až po současnost Leopold Karel z Koloniče nepřestává přitahovat pozornost lidí všech věkových kategorií a zájmů a prokazuje svou relevanci a význam v moderní společnosti. Prostřednictvím tohoto článku zjistíme, čím je Leopold Karel z Koloniče tak výjimečný a hodný studia. Připravte se na cestu objevování a znalostí o Leopold Karel z Koloniče!
| Leopold Karel z Koloniče | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. října 1631 Komárno |
| Úmrtí | 20. ledna 1707 (ve věku 75 let) Vídeň |
| Místo pohřbení | Bratislava |
| Povolání | katolický kněz, soudce a katolický biskup |
| Znám jako | kardinál, arcibiskup ostřihomský, primas uherský |
| Nábož. vyznání | římskokatolické |
| Rodiče | Arnošt Kolonić z Kologradu |
| Rod | Koloničové z Kologradu |
| Příbuzní | Jan Zikmund Kolonič z Kologradu (bratr) |
| Funkce | Nitranský biskup (od 1666) diecézní biskup (od 1669) rábský biskup (od 1686) kaločský arcibiskup (od 1690) ostřihomský arcibiskup (od 1695) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leopold Karel z Koloniče (německy Leopold Karl von Kollonitsch, maďarsky Kollonitsch Lipót, latinsky Leopoldus a Kollonich, 26. října 1631 Komárno – 20. ledna 1707 Vídeň) byl uherský šlechtic z původně chorvatského rodu Koloničů z Kologradu, římskokatolický duchovní a kardinál, kaločský arcibiskup a později arcibiskup ostřihomský, primas uherský, hrabě Svaté říše římské. Byl vůdčí postavou uherské protireformace.
Jako císařský ministr byl odpovědný za reorganizaci nových uherských území získaných od Osmanské říše a postoupených na základě Karlovické smlouvy.
Život
Raný život a vojenská kariéra
Narodil se na komárňanském hradu jako syn hraběte Ernsta z Koloniče, guvernéra hradu a jeho manželky Anny Alžběty z Kueffsteinu.
Jako maltézský rytíř se zúčastnil krétské války; v roce 1650 byl ve Vídni pasován na rytíře, v roce 1654 se zúčastnil obrany Kréty a v roce 1655 bojoval v bitvě u Dardanel, vítězné pro Benátky. V roce 1658 se stal rytířem špitálním, následně byl jmenován převorem a kastelánem řádu se sídlem na hradu Mailberg, později v Chebu.[1]
Kněžská kariéra
V roce 1659 jej císař Leopold I. jmenoval svým komořím a také biskupem nitranským. Poté začal studovat teologii, ale na kněze byl vysvěcen až v roce 1668. V roce 1669 byl intronizován jako biskup v Nitře a v roce 1670 byl přeložen, aby se stal biskupem ve Vídeňském Novém Městě, po Laurenzi Aidingerovi. V letech 1672 až 1681 byl prezidentem Uherské dvorské komory.[1]
V letech 1673–1674 byl spolu s arcibiskupem Jiřím Slepčanským odpovědný za zvláštní soud v Bratslavě, který soudil asi 278 protestantů, což vedlo k jejich odsouzení a vypovězení.[1]
V roce 1683, v době druhého obléhání Vídně Turky, se vydal do města pro peníze na zaplacení vojska a také tam zřídil nouzové nemocnice v klášterech. Po bitvě u Kahlenbergu ve dnech 11. a 12. září 1683, která osvobodila Vídeň z osmanského obležení, zorganizoval na hradu Mailberg péči o asi pět set sirotků, dětí, jejichž rodiče byli zabiti v konfliktu. V následujících letech zakládal první vojenské nemocnice, díky čemuž se ve Vídni těšil velké oblibě.[1]
V roce 1685 byl jmenován biskupem v Győru a vzdal se své diecéze v Rakousku, kde ho nahradil Cristoval Royas de Spinola. V roce 1686 byl jmenován kardinálem s titulem kardinál–kněz svatého Jeronýma Chorvatského a v roce 1688 byl povýšen na arcibiskupa v Kaloči.[2] V roce 1692 jej císař Leopold I. jmenoval státním ministrem a v této funkci byl odpovědný za reorganizaci nových uherských území, které byly dříve v Osmanské říši. V roce 1695 byl povýšen na arcibiskupa ostřihomského a uherského primasa a dokázal pro římskokatolickou církev získat přes 100 000 pravoslavných křesťanů.[1] V té době byl jediným maďarským členem císařova nejužšího kruhu a bylo řečeno, že „nejprve učiní Uhersko poslušným, pak strádajícím a nakonec katolickým“.[3] Dokument, který císař vydal v roce 1691 a který je známý jako Explanatio Leopoldina, naznačoval, že náboženská svoboda v dobytých zemích má být pouze dočasná.[3]
Zúčastnil se papežských konkláve v letech 1689 a 1691, ale konkláve v roce 1700 se nemohl zúčastnit.[2] Zemřel ve Vídni v roce 1707. Jeho tělo bylo uloženo k odpočinku v jezuitském kostele svaté Anny, poté převezeno do Bratislavy k pohřbu.
Uctění památky
Před radnicí ve Vídni stojí jeho socha od Vincenze Pilze. V roce 1862 byla po něm pojmenována ulice v městské čtvrti Landstraße, a to Kolonitzgasse a v roce 1873 se k ní připojil Kolonitzplatz.
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopold Karel z Koloniče na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leopold Karl von Kollonitsch na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e Franz Krones, 'Kollonitsch, Leopold', in Allgemeine Deutsche Biographie vol. 16 (Leipzig: Duncker & Humblot, 1882), str. 481–484
- ↑ a b Leopold Karl Cardinal von Kollonitsch Lipót . www.catholic-hierarchy.org . . Dostupné online.
- ↑ a b Charles Ingrao, The Habsburg Monarchy 1618–1815 (Cambridge University Press, 2003, ISBN 978-0-521-78505-1), str. 87
| Předchůdce: Martin II. Borkovic |
|
Arcibiskup kaločský 1688–1695 |
|
Nástupce: Pavel V. Széchény |
| Předchůdce: Jiří Sečenský |
|
arcibiskup ostřihomský a primas uherský 1695–1707 |
|
Nástupce: Kristián August Saský |
