Lene Marie Fossen
V tomto článku pečlivě prozkoumáme téma Lene Marie Fossen s cílem nabídnout širokou a úplnou představu o jeho důležitosti a relevanci v současném kontextu. Prostřednictvím hloubkové analýzy se budeme zabývat různými pohledy a přístupy, které čtenáři umožní plně porozumět složitosti a důsledkům Lene Marie Fossen v různých kontextech. V tomto smyslu se ponoříme do základních aspektů souvisejících s Lene Marie Fossen a poskytneme relevantní informace, statistické údaje a expertní názory, které obohatí znalosti o tomto tématu. Kromě toho budeme zkoumat praktické případy a osobní zkušenosti, které budou konkrétně ilustrovat vliv Lene Marie Fossen v současné společnosti. Tento článek bude nepochybně nezbytným čtením pro ty, kteří se zajímají o hluboké pochopení různých dimenzí Lene Marie Fossen.
| Lene Marie Fossen | |
|---|---|
| Narození | 18. srpna 1986 Kolbu, Østre Toten  Norsko |
| Úmrtí | 22. října 2019 (ve věku 33 let) Lena, Østre Toten Norsko |
| Povolání | fotografka |
| Webová stránka | www |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Lene Marie Fossen (18. srpna 1986 Kolbu – 22. října 2019 Lena) byla norská portrétní fotografka, která od deseti let trpěla mentální anorexií. O jejím životě a tvorbě vznikl dokumentární film Autoportrét (2020).
Životopis
Mentální anorexií začala trpět, když v deseti letech začala odmítat jídlo, aby nevyrostla a zůstala dítětem. Kvůli nedostatečné výživě nikdy neměla menstruaci ani prsa. Její snaha vyřešit problém dospívání nakonec selhala a místo ní vznikl nový problém v podobě poruchy příjmu potravy. Přišla o všechny přátele a nakonec to s ní vzdali i rodiče, stejně jako ona sama.[1]
Když jí bylo patnáct let, zamilovala si fotografování pro schopnost zastavit čas v obraze. S oblibou fotografovala děti, ale i staré muže a ženy se zachmuřenými tvářemi. Nejvíce ji proslavily fotografie vlastního těla postiženého anorexií. Od roku 2011 začala své fotografie vystavovat. Když se o ní dozvěděl norský fotograf Morten Krogvold, přesvědčil ji, aby se zúčastnila mezinárodního festivalu Nordic Light Festival of Photography, který se v roce 2017 konal v Kristiansundu. Zde bylo uvedena výstava jejích 50 autoportrétů.
O jejím životě a tvorbě se rozhodla natočit dokumentární film [2] trojice režisérů Margreth Olin, Katja Høgset a Espen Wallin, kteří Lene doprovázeli na řecký ostrov Chios a v Norsku. V dokumentu je zaznamenán její neustálý boj mezi uměleckým nutkáním tvořit, všudypřítomným ohrožením života a způsob, jakým prorazila jako umělkyně a fotografka na skandinávské umělecké scéně.[3]
Poté, co ji v Řecku srazilo auto, ztratila chuť žít a trpěla bolestmi. Zemřela v roce 2019 na srdeční infarkt ve věku 33 let. Dokumentární film Autoportrét měl premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Mnichově v roce 2020.[4] Lene ho nikdy neviděla. Posmrtně jí byla v galerii Shoot v Oslu uspořádána samostatná výstava Strážce brány.
Odkazy
Reference
- ↑ The Fight She Lost . medium.com, 2021-08-01 . Dostupné online.
- ↑ Autoportrét (2020) | ČSFD.cz. : Dostupné online.
- ↑ Zemřela následkem mentální anorexie. Filmový portrét výjimečné fotografky může pomoci ostatním . kinobox.cz, 2020-08-17 . Dostupné online.
- ↑ Lebensgefährlich schöpferisch . sueddeutsche.de, 2020-05-17 . Dostupné online.
