Dnes zůstává Lavička básníků relevantním tématem a zajímá širokou škálu lidí. S rozvojem technologií a globalizací se Lavička básníků stal ústředním bodem diskuse v různých oblastech. Na osobní i profesní úrovni lidé nadále hledají informace, rady a názory na Lavička básníků. Jak se společnost vyvíjí, mění se i způsob, jakým Lavička básníků ovlivňuje naše životy. Proto je důležité důkladně prozkoumat různé aspekty související s Lavička básníků, abychom pochopili jeho vliv na náš každodenní život a svět kolem nás.
Lavička básníků /Dichterbank/ | |
---|---|
![]() Stav v srpnu 2024 | |
Základní údaje | |
Rok vzniku | asi 1807 |
Popis | |
Materiál | původní lavička – kámen dnes – běžná dřevěná |
Umístění | |
Umístění | při Labického pěšině |
Stát | ![]() |
Adresa | Karlovy Vary, lázeňské lesy |
Zeměpisné souřadnice | 50°12′51,89″ s. š., 12°53′1,69″ v. d. |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lavička básníků, původního názvu Dichterbank, byla zřízena kolem roku 1807 v lázeňských lesích města Karlovy Vary. Scházeli se zde karlovarští romantičtí literáti.
Karlovarské lesy jsou bohaté na zajímavý přírodní úkaz, který je označován jako moučné pytle. Jsou to vyvýšené žulové balvany, skalky nebo i mohutné skály, které vyčnívají z plochého terénu. Zde např. Jelenní skok, Parnas, či o něco dál Svatošské skály, nebo zatím ne zcela do typického tvaru odkryté Skála princezny Friederiky za hotelem Richmond a Skála kněžen vedle Galerie umění.[1]
Takovéto přírodní úkazy člověka vždy přitahovaly. Podle karlovarského historika a kronikáře Augusta Leopolda Stöhra se počátkem 19. století u jedné takové výrazné skály v lesích začali scházet místní literáti. Pak zde byla zřízena i lavička, která tak získala své jméno – BÁSNÍKŮ.[1]
Původně kamenná lavička se nedochovala a později začala být nahrazována běžnou zahradní lavičkou.[pozn. 1] Nachází se jihovýchodně od města v karlovarských lázeňských lesích při Labického pěšině, která stoupá od Letního kina k altánu hraběte Jamese Ogilvy Findlatera.[1][2]
Ve skále nad lavičkou bývala vsazena deska, jak dokládá vytesaný výklenek.[1]