V tomto článku prozkoumáme problém Laserové kalení do větší hloubky, analyzujeme jeho původ, dopady a možná řešení. Laserové kalení je v posledních letech předmětem debat a kontroverzí a je důležité ho zkoumat z různých úhlů pohledu, abychom pochopili jeho rozsah a dopad na dnešní společnost. Prostřednictvím výzkumu a analýzy se budeme snažit toto téma objasnit a poskytnout úplnější pohled na jeho důsledky. Kromě toho prozkoumáme, jak se Laserové kalení vyvíjel v průběhu času a jaké to může mít důsledky pro budoucnost. Tento článek má být komplexním průvodcem k pochopení Laserové kalení ve všech jeho dimenzích a podpořit informovanou debatu o jeho významu v dnešní době.
Laserové povrchové kalení (Laser surface hardening) je tepelné zpracování povrchu materiálu pomocí laseru za účelem zlepšení jeho vlastností, jako například zvýšení tvrdosti povrchové vrstvy, zvýšení odolnosti proti opotřebení a další. Při laserovém kalení jsou zakaleny pouze požadované tvarové plochy a jádro součásti zůstává houževnaté.
Principem laserového kalení je rychlý ohřev na kalící teplotu materiálu (900–1200 °C), výdrž na teplotě a prudké ochlazení. Při ohřevu materiálu dochází k austenitizaci původně feriticko-perlitické struktury a následně při samoochlazovacím efektu součásti vzniká martenzit. Konečná struktura materiálu je závislá na rychlosti ochlazování a na dalších několika parametrech. Mezi ovlivňující parametry se řadí výkon laserového paprsku a jeho režim, schopnost absorbovat laserové záření, vlastnosti materiálu a jeho mikrostruktura.[1][2]
Laserové kalení se provádí za atmosférických podmínek. Lze kalit součásti s minimálním obsahem uhlíku 0,22 %. Laserovým kalením lze dosáhnout hloubky zakalené vrstvy až 1,5 mm.
Mezi oceli vhodné pro kalení patří konstrukční oceli (12 050, 12 060, 14 220), oceli ke zušlechťování (15 142, 15 241), nástrojové oceli (19 313, 19 520, 19 552, 19 554, 19 573). Laserové kalení se využívá i pro kalení litinových výrobků a speciálních ocelí pro mechanicky a tepelně vysoce namáhané součásti.
Robotizace kalícího pracoviště je nezbytná pro dosažení zakalení požadovaných tvarových ploch. Pomocí robota lze proces kalení naprogramovat.
Laserové kalení je předurčeno pro součásti, které jsou cyklicky namáhané, nebo pro součásti, které se rychle opotřebovávají (např. vačkové hřídele, čepy, ozubená kola, kladky, lanovice, hřídele, lopatky parních turbín, střižní hrany nástrojů a forem).
Pro laserové kalení se nejčastěji používají diodové a vláknové lasery.