Kyselina jodná

Od nepaměti přitahuje Kyselina jodná pozornost a zájem lidí po celém světě. Od svého vzniku až po současnost je Kyselina jodná tématem diskuzí, debat a úvah v nesčetných kontextech. Ať už v akademické, vědecké, kulturní nebo sociální oblasti, Kyselina jodná zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách lidstva. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty, dopad a relevanci Kyselina jodná a také jeho vliv na různé aspekty každodenního života. Prostřednictvím hluboké a pečlivé analýzy se budeme snažit osvětlit toto fascinující téma a jeho význam v moderním světě.

Kyselina jodná
Kuličkový model molekuly
Kuličkový model molekuly
Kuličkovo–tyčinkový model molekuly
Kuličkovo–tyčinkový model molekuly
Obecné
Systematický názevKyselina jodná
Anglický názevHypoiodous acid
Německý názevHypoiodige Säure
Sumární vzorecHIO
Identifikace
Registrační číslo CAS14332-21-9
Vlastnosti
Molární hmotnost143,89 g/mol
Disociační konstanta pKa10,5 (ve vodě, odhad)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyselina jodná je anorganická sloučenina, kyselina se vzorcem HIO, jedná se o jednu ze čtyř kyslíkatých kyselin jodu (další jsou kyselina joditá, jodičná a jodistá).

Příprava

Kyselina jodná se připravuje reakcí oxidu rtuťnatého s kyselinou jodovodíkovou:[1]

HgO + HI → Hg + HIO

Vzniklá kyselina se snadno rozkládá disproporcionací:[1]

5 HIO → HIO3 + 2 I2 + 2 H2O

Reaktivní roztoky jodnanů (solí kyseliny jodné) se připravují reakcí jodu se studenými roztoky hydroxidů alkalických kovů:[1][2]

I2 + 2 KOH → KIO + KI + H2O

Jodnany se rychle rozkládají disproporcionací na jodidy a jodičnany.[1]

Použití

Tato kyselina je silným dezinfekčním prostředkem a je jodovým analogem kyseliny chlorné vznikající mísením chloru s vodou.
Používá se jako aktivní přísada použitelná k dezinfekci v jodových roztocích používaných v lékařství.[zdroj?]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hypoiodous acid na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Egon Wiberg, Arnold Frederick Holleman (2001) Inorganic Chemistry, Elsevier ISBN 0-12-352651-5
  2. GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 1635 s. s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 1057. 

Externí odkazy