Tento článek se bude zabývat tématem Kostel svatého Fabiána a Šebestiána (Liboc), které v posledních letech nabývá na významu. Kostel svatého Fabiána a Šebestiána (Liboc) je téma, které vzbudilo zájem badatelů, odborníků i laické veřejnosti díky svému dopadu na různé oblasti společnosti. Od svého vzniku Kostel svatého Fabiána a Šebestiána (Liboc) vyvolává debaty, analýzy a úvahy o svých důsledcích, důsledcích a možných řešeních. Tento článek se bude snažit nabídnout komplexní pohled na Kostel svatého Fabiána a Šebestiána (Liboc), prozkoumat jeho původ, vývoj, současné výzvy a budoucí perspektivy. Je důležité porozumět důležitosti Kostel svatého Fabiána a Šebestiána (Liboc) dnes, protože jeho vliv zasahuje do tak různorodých oblastí, jako je technologie, politika, kultura, ekonomika a životní prostředí.
Kostel svatého Fabiána a Šebestiána | |
---|---|
Kostel svatého Fabiána a Šebestiána | |
Místo | |
Stát | ![]() |
Obec | Praha |
Čtvrť | Liboc |
Souřadnice | 50°5′13,38″ s. š., 14°19′44,05″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | Česká církevní provincie |
Diecéze | Arcidiecéze pražská |
Vikariát | Druhý pražský vikariát |
Farnost | Římskokatolická farnost u kostela sv. Fabiána a Šebestiána Praha-Liboc |
Status | Kostel |
Zasvěcení | Fabián a svatý Šebestián |
Datum posvěcení | 20. října 1844 |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | Románský, empír |
Typ stavby | kostel |
Výstavba | původní kostel snad 992, dnešní podoba z roku 1842 |
Specifikace | |
Stavební materiál | kámen, zdivo |
Další informace | |
Ulice | Libocká |
Kód památky | 40513/1-1505 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Římskokatolický kostel svatého Fabiána a Šebestiána v Praze-Liboci se nachází v ulici Libocká. Původně byl románský, nově je vystaven klasicistně v letech 1842-1844.
Vesnice Liboc (villa Lubocz) byla spolu s jinými darována klášteru benediktinů v Břevnově již v zakládací listině z roku 993[1]; listina je však falzem ze 12. století, odráží tedy situaci té doby. Analogicky k dalším vsím tohoto kláštera je tedy pravděpodobně, že kostel byl postaven v době románské. Dosvědčily to četné archeologické nálezy raně středověkého osídlení z blízkosti kostela a z klášterního dvora[2]. Také zasvěcení kostela sv. Fabiánovi a sv. Šebestiánovi je pro období od konce 11. do 1. poloviny 13. století typické.
Podle nespolehlivých zpráv Václava Hájka z Libočan měl být kostel založen již roku 992 knížetem Boleslavem II. na místě, kde pohanský pán Hradoboj z Ruzyně nechal zabít kněze a misionáře Prostivoje. Následujícího roku měla být celá ves Liboc i s kamenným kostelem předána břevnovskému klášteru.
Roku 1421 pražská obec Liboc břevnovskému klášteru odňala a v kostele začali působit utrakvističtí kněží. Po rekatolizaci dal kostel někdy mezi lety 1651–1685 obnovit nejvyšší purkrabí Bernard z Martinic a duchovní správa kostela připadla nejdříve faráři kostela Matky Boží před Týnem a následně františkánům u kostela Panny Marie Sněžné.[3]
Vlastní farnost vznikla v Liboci až roku 1702. Libocký farář zprvu spravoval také Bohnice, úkolů na něj kladených však bylo příliš, a tak se roku 1738 Bohnice od libocké farnosti odloučily. I tak k libocké farnosti v následujících desetiletích přináležela Ruzyně, Nebušice, Vokovice, Veleslavín, Řepy, Bílá Hora, Stodůlky, Košíře a Motol. Od konce 18. století se sice okrsek libocké farnosti začal zmenšovat, přesto však kapacita kostela přestávala vystačovat. Kostel byl navíc vlhký a tmavý, protože jeho podlaha se nacházela pod úrovní terénu.[4]
Farář František Lampa proto nechal vypracovat plány nového kostela, který by místo dosavadních 250–300 pojal 620 věřících. Roku 1842 byl starý kostel úplně zbourán a na jeho místě začal stavitel Karel Brusta stavět kostel nový. Oltářní obraz namaloval Josef Vojtěch Hellich a varhany vyhotovil pražský varhanář Gartner. Nový kostel byl vysvěcen v neděli 20. října 1844.[5] Zároveň byl zrušen přilehlý hřbitov, který byl přeložen na nový hřbitov u Hvězdy.
Roku 1958 byl kostel zapsán do seznamu kulturních památek.[6]
Farní kostel a budovu fary převzali roku 1996 do své správy pražští karmelitáni, kteří je dali adaptovat. V 90. letech byla také rekonstruována sousední budova bývalých jeslí pro Domov Svaté rodiny mentálně postižených osob, jimž slouží dosud.