V dnešním světě získal Kostel svatého Bartoloměje (Kojetín) nebývalý význam. Ať už v oblasti vědy, techniky, umění, politiky nebo každodenního života, Kostel svatého Bartoloměje (Kojetín) je tématem, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Jeho dopad byl výrazně pociťován v našich životech, vyvolal debaty, kontroverze a objevy, které změnily naše vnímání a chápání Kostel svatého Bartoloměje (Kojetín). V tomto článku prozkoumáme tento fenomén do hloubky, analyzujeme jeho různé aspekty, jeho historii, jeho současný vliv a jeho budoucí potenciál.
Kostel svatého Bartoloměje v Kojetíně | |
---|---|
![]() | |
Místo | |
Stát | ![]() |
Kraj | Ústecký |
Okres | Chomutov |
Obec | Radonice |
Lokalita | Kojetín |
Souřadnice | 50°18′34,64″ s. š., 13°13′40,81″ v. d. |
![]() ![]() Kojetín | |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | litoměřická |
Vikariát | krušnohorský |
Farnost | děkanství Mašťov |
Status | filiální kostel |
Zasvěcení | Bartoloměj |
Datum posvěcení | 21. ledna 1748 |
Zánik | 1969 |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | barokní |
Výstavba | 1747 |
Specifikace | |
Stavební materiál | zděný |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel svatého Bartoloměje byl římskokatolický filiální kostel zasvěcený svatému Bartolomějovi v Kojetíně v okrese Chomutov.
Farní kostel je v Kojetíně připomínán již v roce 1352. Na jeho místě byl v roce 1747 postaven nový kostel v barokním slohu a dne 21. ledna 1748 byl vysvěcen. Na konci osmnáctého století zanikla kojetínská farnost a kostel byl jako filiální přičleněn k farnosti v Radonicích. Zanikl spolu se hřbitovem v roce 1969, kdy ho zbourala armáda.[1] Zůstaly po něm základy zdí a trosky zdiva.[2] Podle poznámky Bedřicha Bernaua byl oltářní obraz svatého Bartoloměje velmi ošklivý.[1]
Jednolodní kostel měl obdélný půdorys. Na východě jej ukončoval čtvercový presbytář se sakristií v ose kostela. Před západním průčelím byla přistavěna obdélná předsíň. Vstupní průčelí zdůrazňoval trojúhelníkově ukončený štít s barokní soškou Piety ve výklenku.[3] Ze střechy vybíhala štíhlá sanktusová vížka.[2] Fasády byly členěné lizénovými rámci a okny se segmentovým záklenkem. Chrámová loď měla plochý strop, ale presbytář byl zaklenutý plackovou a sakristie valenou klenbou s lunetami.[3]
Okolo kostela se nacházel hřbitov ohrazený hřbitovní zdí, kterou na jižní straně prolamovala brána se segmentově ukončeným vchodem rámovaným pilastry a římsou. Letopočty 1750 a 1904 dokládaly data oprav.[3]