Klášter Lubuš

V tomto článku prozkoumáme všechny aspekty související s Klášter Lubuš, od jeho původu až po jeho dopad na dnešní společnost. Budeme analyzovat, jak Klášter Lubuš ovlivnil různé oblasti, od kultury po ekonomiku, včetně politiky a technologie. Kromě toho prozkoumáme roli Klášter Lubuš v každodenním životě lidí a jak se vyvíjel v průběhu času. Prostřednictvím této komplexní analýzy se snažíme nabídnout úplný a hloubkový pohled na Klášter Lubuš s cílem poskytnout komplexní pochopení jeho důležitosti a relevance v dnešní době.

Klášter Lubuš
Farní kostel
Farní kostel
Lokalita
StátPolskoPolsko Polsko
MístoLubuš
Souřadnice51°15′43,2″ s. š., 16°28′8,4″ v. d.
Map
Základní informace
Řádcisterciácký
Založení1175
Zrušení1810
Mateřský klášterPforta
Dceřiný klášterMogila
Jindřichov
Kamenec
Koronowo
Odkazy
Kód památky98, 99, 616/W a A/2755/616/W
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter Lubuš (polsky Opactwo Cysterskie w Lubiążu) je zaniklý cisterciácký klášter v polské Lubuši. Jedná se o nejstarší cisterciácký klášter na území Slezska,[1] pochází z morimondské filiační řady.

Historie

Donační listina knížete Boleslava Vysokého pochází z roku 1175, ale prvotní konvent z německé Pforty údajně přišel již 16. srpna 1163. První konventní kostel byl dobudován zřejmě okolo roku 1200 a o rok později v něm byl pochován fundátor kláštera.[2] Původní kostel byl nahrazen novou budovou, vysvěcenou roku 1330, která architektonicky navazovala na klášterní chrám na české Zbraslavi[3] a sloužila jako piastovské pohřebiště. V „Knížecí kapli“ byly umístěny hroby slezských knížat,[4] jejichž štědrým donátorem byl Jindřich III. Hlohovský.[5] Klášter se stal střediskem slezského písemnictví, vznikly zde například spisky Život svaté Hedviky, Kronika polská či Katalog vratislavských biskupů.[6]

Kromě dceřiných klášterů patřil k Lubuši podřízeně také ženský klášter v Třebnici.[4]

Pohřbení slezští Piastovci

Reference

  1. ↑ FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 57. 
  2. ↑ KUTHAN, Jiří. Gloria Sacri Ordinis Cisterciensis.. Praha: Ústav dějin křesťanského umění KTF UK, 2005. ISBN 80-903600-3-3. S. 57. Dále jen Gloria Sacri Ordinis. 
  3. ↑ KUTHAN, Jiří. Splendor et Gloria Regni Bohemiae : umělecké dílo jako projev vladařské reprezentace a symbol státní identity. Praha: Ústav dějin křesťanského umění KTF UK, 2008. ISBN 978-80-87082-07-2. S. 104. Dále jen Splendor et Gloria. 
  4. ↑ a b Gloria Sacri Ordinis, str. 58
  5. ↑ Přemysl Bar: MONARCHIE SLEZSKÝCH JINDŘICHŮ (1201-1290).Politika - Paměť - Symbolika
  6. ↑ ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 35. 

Externí odkazy