V tomto článku prozkoumáme téma Katalin Szőkeová a jeho dopad na moderní společnost. Od svých počátků až po současný vývoj hraje Katalin Szőkeová zásadní roli v různých aspektech každodenního života. V průběhu historie byl Katalin Szőkeová předmětem debat a kontroverzí, které generovaly různé názory a protichůdné názory. Prostřednictvím hluboké a vyčerpávající analýzy prozkoumáme roli Katalin Szőkeová v různých kontextech a budeme se snažit pochopit její vliv na kulturu, politiku, ekonomiku a další oblasti současného života. Od svého historického významu až po jeho budoucí důsledky, Katalin Szőkeová byl a bude i nadále tématem zájmu a významu v dnešním světě.
Katalin Szőkeová | |
---|---|
![]() Katalin Szőkeová v roce 1952 | |
Osobní údaje | |
Datum narození | 17. srpna 1935 |
Místo narození | Budapešť, Maďarsko |
Datum úmrtí | 27. října 2017 (ve věku 82 let) |
Místo úmrtí | Los Angeles |
Stát | ![]() |
Sportovní údaje | |
Disciplína | volný způsob |
Účast na LOH | 1952, 1956 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
![]() | ||
zlato | Helsinky 1952 | 100 m volný způsob |
zlato | Helsinky 1952 | 4 × 100 m v. způsob |
Katalin Szőkeová, nepřechýleně Katalin Szőke (17. srpna 1935, Budapešť – 27. října 2017 Los Angeles[1]) byla maďarská plavkyně. Na olympijských hrách 1952 v Helsinkách získala zlaté medaile v závodě na 100 metrů volným způsobem a ve štafetě 4 × 100 metrů volným způsobem. Na obou těchto tratích také vyhrála mistrovství Evropy v plavání 1954. Vytvořila čtyři světové rekordy.
Jejím otcem byl Márton Homonnai, dvojnásobný olympijský vítěz ve vodním pólu, který za druhé světové války působil ve Straně Šípových křížů a roku 1945 emigroval do Argentiny. Szőkeová pak vystupovala pod dívčím příjmením své matky.[2] Po Letních olympijských hrách 1956, kde na stometrové trati nepostoupila do finále, odešla do Spojených států. Jejím prvním manželem byl Kálmán Markovits a druhým Árpád Domján, oba bývalí reprezentanti Maďarska ve vodním pólu.
V roce 1985 byla uvedena do Mezinárodní plavecké síně slávy.[3]