V dnešním článku se ponoříme do tématu Greta Andersenová, tématu, které v poslední době získalo velký význam. Greta Andersenová je téma obecného zájmu, které pokrývá širokou škálu aspektů, které ovlivňují každodenní životy lidí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Greta Andersenová, od jeho původu a vývoje až po jeho vliv v různých oblastech společnosti. Kromě toho budeme analyzovat, jak Greta Andersenová ovlivnila životy lidí a jaké jsou možné důsledky na individuální a kolektivní úrovni. Zůstaňte naladěni, protože tento článek slibuje, že poskytne hloubkový a obohacující pohled na Greta Andersenová.
Greta Andersenová | |
---|---|
![]() Greta Andersen v roce 1951 | |
Osobní údaje | |
Datum narození | 1. května 1927 |
Místo narození | Kodaň |
Datum úmrtí | 6. února 2023 (ve věku 95 let) |
Místo úmrtí | Solvang |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
![]() | ||
zlato | Londýn 1948 | 100 m volný způsob |
stříbro | Londýn 1948 | 4×100 m volný způsob |
Mistrovství Evropy v plavání | ||
zlato | Monte Carlo 1947 | 4×100 m volný způsob |
zlato | Vídeň 1950 | 400 m volný způsob |
stříbro | Vídeň 1950 | 4×100 m volný způsob |
bronz | Monte Carlo 1947 | 100 m volný způsob |
bronz | Vídeň 1950 | 100 m volný způsob |
Greta Andersenová (1. května 1927 Kodaň – 6. února 2023)[1] byla dánská plavkyně (kraulařská specialistka), olympijská vítězka z roku 1948.[2]
V šestnácti letech vstoupila do kodaňského plaveckého klubu Triton, od roku 1946 trénovala v křesťanském sdružení Dansk Kvinde-Gymnastikforening.[3] Na mistrovství Evropy v plavání v roce 1947 v Monte Carlu byla členkou vítězné dánské štafety a v závodě na 100 m volným způsobem získala bronzovou medaili. Na Letních olympijských hrách 1948 zvítězila v závodě na 100 m volným způsobem a byla druhá se štafetou, v závodě na 400 m ji v rozplavbě postihl zdravotní kolaps způsobený injekcí pro oddálení menstruace a odstoupila. V roce 1950 se stala mistryní Evropy na 400 m volný způsob. Na Letních olympijských hrách 1952 obsadila čtvrté místo ve štafetovém závodě a osmé místo na 400 m volný způsob.
Po ukončení amatérské kariéry odešla do USA, kde provozovala plaveckou školu a věnovala se dálkovému plavání.[4] Jako první žena v historii zdolala Catalina Channel v obou směrech. Lamanšský průliv přeplavala šestkrát a vytvořila rychlostní rekord časem 11 hodin a 1 minuta.[5] V roce 1969 byla uvedena do Mezinárodní plavecké síně slávy ve Fort Lauderdale.