Karl Heinrich Seibt

Karl Heinrich Seibt
Narození	21. března 1735 Ostritz
Úmrtí	2. dubna 1806 (ve věku 71 let) Praha
Povolání	pedagog, vysokoškolský učitel, estetik, filozof a literární historik
Témata	filozofie, estetika, pedagogika, literární historie, dějiny vzdělanosti a osvícenství
Vlivy	Johann Christoph Gottsched
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Heinrich Ritter von Seibt (též česky jako Karel Jindřich rytíř Seibt, 21. března 1735, Ostřice (Horní Lužice) – 2. dubna 1806, Praha) byl osvícenský kněz, filosof, pedagogický reformátor, profesor a rektor pražské univerzity.

První vzdělání získal v klášteře Marienthal v Lužici a gymnázium studoval u piaristů v Kosmonosích. V letech 1751-1756 studoval filosofii a práva na pražské univerzitě a pak do roku 1762 v Lipsku, kde ho ovlivnil hlavně spisovatel a literární vědec J. Ch. Gottsched.

Kvůli probíhající sedmileté válce se vrátil do Prahy, kde přednášel na Lužickém semináři. Roku 1762 byl jmenován profesorem estetiky a pedagogiky v Praze, kde 23 let přednášel o morálce, německé literatuře a historii, pedagogice a filosofii. Jako osvícenec měl velký vliv na J. Dobrovského, J. Jungmanna a další české obrozence, přestože byl jeden z prvních profesorů, kteří v Praze přednášeli německy (místo dřívější latiny).

Od roku 1766 byl tajemníkem pražského arcibiskupa Antonína Petra Příchovský z Příchovic a přednášel církevní dějiny v pražském semináři. Po zrušení jezuitského řádu roku 1775 se stal ředitelem filosofické fakulty a čtyř pražských českých gymnázií (německých bylo 9), pro něž vypracoval i studijní řád.

Za pomoc při reformách školství byl 1779 jmenován císařským radou. V roce 1783 byl rektorem pražské univerzity, 1794 byl povýšen do rytířského stavu a 1801 odešel do výslužby.^[1]

Karel Jindřich Seibt je prvním původním novodobým filozofem, působícím v Čechách. Rozvíjel systém etiky, o němž po letech vydal spis „Nauka o chytrosti“ a jiné drobnější práce.^[2] Seibtovo pojetí morálky klade akcent na rozkoš, na individuální blaženost, na sebeoblažování lidí. Proto základním úkolem lidského života je podle něho naučit se jednat chytře, jednat tak, aby z toho člověk měl co největší zisk a prospěch. Základem morálky není Seibtovi boží zjevení a boží příkázání, nýbrž sebeláska každého individua, individuální sobecký zájem získat si rozkoš.^[3]

• Academische Reden und Abhandlungen. (Akademické řeči a pojednání) Praha 1771
• Rede von dem Einfluß der Erziehung auf die Glückseligkeit des Staats. (Řeč o vlivu výchovy na blaho státu) Praha 1771
• Katholisches Lehr- und Gebetbuch. (Katolická naučná a modlitební kniha) Praha 1779 (Online). Vyšla v mnoha vydáních, také česky.

• KOLMAN, Arnošt, 1961. Čechy a Slovensko. In: DYNNIK, Michail; JOVČUK, M. T.; MITIN, M. B. Dějiny filosofie. 1. vyd. Praha: SNPL. Svazek 2. Kapitola šestá „Vývoj pokrokového filosofického a sociologického myšlení ve východoevropských zemích v období rozkladu feudalismu a formování kapitalistických vztahů (první polovina a střed XIX. stol.)“, s. 421–436.
• Ottův slovník naučný, heslo Seibt, Karel Jindřich. Sv. 22, str. 789

• Josefinismus
• Osvícenství

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Heinrich Seibt na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karl Heinrich Seibt
• Heslo ve Slovníku českých filosofů