Dnes je Karel Kraus tématem, které ve společnosti vyvolává velký zájem a diskusi. S pokrokem technologií a globalizací se Karel Kraus stal relevantním problémem, který ovlivňuje lidi všech věkových kategorií, pohlaví a kultur. Od svých počátků až po současné implikace byl Karel Kraus předmětem analýzy a výzkumu v různých oblastech a disciplínách, což vedlo k lepšímu porozumění a povědomí o jeho důležitosti. V tomto článku budou prozkoumány různé aspekty Karel Kraus, abychom pochopili jeho dopad dnes a jeho význam v moderním světě.
PhDr. Karel Kraus | |
---|---|
Narození | 28. ledna 1920 Plzeň ![]() |
Úmrtí | 15. března 2014 (ve věku 94 let) Praha ![]() |
Národnost | česká |
Vzdělání | Filozofická fakulta UK |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Povolání | dramaturg, literární teoretik |
Ocenění | Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla (2010) |
Děti | Sabina Adamczyková |
Příbuzní | Marek Adamczyk (vnuk)[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Karel Kraus (28. ledna 1920 Plzeň – 15. března 2014 Praha) byl český dramaturg, překladatel, esejista a literární teoretik, dlouholetý spolupracovník režiséra Otomara Krejči.
Studoval literární historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, za války vykonával různá povolání a studium ukončil až po skončení 2. světové války. Pak působil jako lektor a dramaturg vinohradského divadla, odkud musel roku 1950 odejít a pracoval ve scenáristickém oddělení Československého státního filmu.
Roku 1956 začal spolupracovat s Otomarem Krejčou jako dramaturg Národního divadla. Roku 1961 byl z politických důvodů propuštěn a přešel do Divadelního ústavu. Roku 1965 spolu s O. Krejčou zakládal Divadlo za branou, když bylo v roce 1972 zrušeno, byl ve svobodném povolání, ale nesměl působit v kulturní oblasti. Podepsal Chartu 77 a od roku 1986 byl redaktorem samizdatové revue O divadle. V letech 1990–1995 působil jako dramaturg obnoveného Divadla za branou II. Překládal dramatické texty z němčiny, z francouzštiny a spolu s Josefem Topolem také hry A. P. Čechova.[2]
Za knihu Divadlo ve službách dramatu obdržel v dubnu 2002 Cenu F. X. Šaldy (za rok 2001).[3] V roce 2010 mu byla udělena Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla.[4]