Kamčatský kraj

V dnešním světě je Kamčatský kraj téma, které získalo velký význam a upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a zájmů. Od svého vzniku má Kamčatský kraj významný dopad na různé aspekty společnosti, vyvolává debaty, kontroverze a nekonečné protichůdné názory. Jak dny plynou, Kamčatský kraj se nadále vyvíjí a zanechává hlubokou stopu v kultuře, politice, ekonomice a mezilidských vztazích. To je důvod, proč je nezbytné důkladně analyzovat a porozumět mnoha aspektům Kamčatský kraj, abychom si byli vědomi jeho důsledků a důsledků v našem prostředí.

Kamčatský kraj
Камчатский край
Kamčatskij kraj
Kamčatský kraj – znak
znak
Geografie
Hlavní městoPetropavlovsk-Kamčatskij
Souřadnice56° s. š., 159° v. d.
Rozloha472 300 km²[1]
Časové pásmoUTC+12[2]
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel322 079 (2010[3] ▼)
Hustota zalidnění0,7 obyv./km²
Jazykruština
Národnostní složeníRusové 85,9 %, Ukrajinci 3,9 %, Korjaci 2,3 %, Evenkové, Tataři a další[4]
Náboženství32 % pravoslaví, 4 % ostatní křesťanství, 1 % islám, 1 % tradiční a rodnověří
Správa regionu
StátRuskoRusko Rusko
Druh celkukraj
Podřízené celky11 rajónů, 3 městské okruhy
Vznik2007
GubernátorVladimir Viktorovič Solodov
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2RU-KAM
Telefonní předvolba415
Označení vozidel41
Oficiální webkamgov.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Petropavlovsk-Kamčatskij

Kamčatský kraj (rusky Камчатский край) je federální subjekt Ruské federace, jenž zaujímá především území Kamčatského poloostrova. Kraj je součástí Dálněvýchodního federálního okruhu.

Historie

V roce 1652 vybudovali kozáci pevnost v Anadyru (dnes administrativní centrum Čukotského autonomního okruhu). Ta se stala centrem ruské expanze na poloostrov Kamčatka, který se stal roku 1697 součástí carského Ruska. 2. prosince 1849 byla zřízena svébytná Kamčatská oblast. V roce 1856 byla oblast začleněna do Přímořské oblasti Východní Sibiře. V roce 1909 se oblast stala opět svébytnou. Na přelomu let 1920/21 byla součástí Dálněvýchodní republiky, v roce 1925 začleněna do Dálněvýchodního kraje. V roce 1932 byla, v rámci Dálněvýchodního kraje RSFSR, zřízena Kamčatská oblast, jejíž součástí se stal (až do roku 1993) i Korjacký národnostní okruh. V roce 1938 byl Dálněvýchodní kraj rozdělen na Přímořský a Chabarovský kraj, jehož se stala součástí. 23. ledna 1956 se Kamčatská oblast stala samostatnou oblastí RSFSR.

1. července 2007 vznikl sloučením Kamčatské oblasti (333 644 obyvatel v roce 2002) a Korjackého autonomního okruhu Kamčatský kraj (25 157 obyvatel), kde Korjaci tvořili 26,7 % obyvatelstva. Nový kraj tak měl v okamžiku sloučení přibližně 358 800 obyvatel, Korjaci v něm však dnes[kdy?] tvoří již jen 2,04 %. Sídlem zůstal Petropavlovsk-Kamčatskij, centrum dřívější Kamčatské oblasti.

Krajské symboly

Vlajka

Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Kamčatského kraje.

Vlajka Kamčatského kraje je tvořena listem o poměru stran 2:3 se dvěma pruhy, bílým a světle modrým, v poměru šířek 2:1. V horním rohu je umístěn (stejně daleko od žerdě i horního okraje) emblém ze znaku kraje: Tři černé sopky s bílými vrcholky postupně se snižující k vlajícímu okraji, a s červenými, bíle lemovanými plameny. Dolní okraj je dvakrát zvlněný. Z krajních sopek vyrůstá kruhové, červené pole, lemované národním ornamentem. Ten je tvořen jedenácti červenými a dvanácti menšími, modrými rovnoramennými trojúhelníky. Ty jsou vzájemně i od kruhového pole odděleny bílým lemováním.[5]

Geografie

Většinu kraje tvoří Kamčatský poloostrov. Na severu sousedí s Magadanskou oblastí a Čukotským autonomním okruhem. Páteř tvoří středokamčatské pohoří s aktivní sopečnou činností. Ze 160 sopek je 28 činných. Mnoho teplých jezer, termálních pramenů a gejzírů. Nejvyšší hřbety a vrcholy sopek pokrývají ledovce, při úpatí tundra a lesotundra. Ložiska zlata, uhlí, rtuti aj. Řeky hlavně na východě, největší Kamčatka (délka 760 km). Čas se oproti moskevskému času předchází o 8 hodin.

Administrativní členění

Rajóny Kamčatského kraje

Kamčatský kraj se člení (s účinností od 15. června 2020) na 3 městské a jeden obecní okruh a 10 rajónů (4 z nich: Karaginský, Oljutorský, Penžinský a Tigilský jsou zahrnuty do Korjackého okruhu (dříve Korjacký autonomní okruh) – správní a územní jednotky se zvláštním statutem se střediskem v obci Palana).

Hospodářství

Průmysl těžební (uhlí), rybný, loďařský, dřevařský, dřevozpracující, stavebních hmot. V oblasti je Paužetská geotermální elektrárna, což je v Rusku ojedinělé. Chov sobů, kožešinové zvěře, skotu a drůbeže. Pěstují se krmné plodiny, brambory a zelenina. Námořní doprava, přístav Petropavlovsk-Kamčatskij. Důležitým hospodářským odvětvím je rybolov a postupně se rozvíjející turismus.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Административно-территориальное деление по субъектам Российской Федерации на 1 января 2010 года (xls). . Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2010-07-14 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-18. (rusky) 
  2. ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 . (rusky) 
  3. ↑ Городскoe и сeльcкoe населениe пo субъектам Российской Федерации . Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-24. (rusky) 
  4. ↑ Национальный состав населения пo субъектам Российской Федерации . Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-30. (rusky) 
  5. ↑ Vlajka Kamčatského kraje na Flags of the World

Externí odkazy

Ruská federace
Federální subjekty Ruska
Republiky
Kraje
Oblasti
Federální města
Autonomní oblast
Autonomní okruhy
  1. ¹ Anexe Ruskem mezinárodně neuznána a považováno za součást Ukrajiny.
  2. ² Spravováno orgány Ťumeňské oblasti
  3. ³ Spravováno orgány Archangelské oblasti