Joseph Berchtold

V dnešním článku se ponoříme do vzrušujícího světa Joseph Berchtold. Od jeho počátků až po jeho dnešní relevanci podrobně prozkoumáme každý relevantní aspekt Joseph Berchtold, abychom vám poskytli úplný přehled o tomto tématu. V několika následujících řádcích objevíme hlavní klíčové body, nejnovější trendy a názory odborníků na Joseph Berchtold. Doufáme, že vám tímto obsahem poskytneme hluboké a aktuální znalosti o Joseph Berchtold, abyste mohli obohatit své znalosti a činit informovanější rozhodnutí na toto téma. Připravte se ponořit se do fascinujícího vesmíru plného nuancí!

Joseph Berchtold
Joseph Berchtold (1938)
Joseph Berchtold (1938)
2. říšský vůdce Schutzstaffel
Ve funkci:
15. dubna 1926 – 1. března 1927
KancléřAdolf Hitler (rovněž Führer)
PředchůdceJulius Schreck
NástupceErhard Heiden
Stranická příslušnost
ČlenstvíNěmecká dělnická strana (1920)
NSDAP (1920–1921,
1922–1945)
Vojenská služba
SlužbaNěmecké císařství
SložkaNěmecká císařská armáda
Bitvy/válkyprvní světová válka
Narození6. března 1897
Ingolstadt, Bavorské království, Německé císařství
Úmrtí23. srpna 1962
Herrsching am Ammersee, Bavorsko, Západní Německo
Profesepolitik
OceněníŽelezný kříž
Řád krve
CommonsJoseph Berchtold
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph Berchtold (6. března 1897 Ingolstadt – 23. srpna 1962 Herrsching am Ammersee) byl německý nacistický funkcionář, v letech 1926–1927 říšský vůdce Schutzstaffel. Stál u zrodu polovojenských organizací Sturmabteilung (SA) Schutzstaffel (SS).

Sloužil v první světové válce a po porážce Německého císařství vstoupil do tehdy malé krajně pravicové Německé dělnické strany (DAP). Ve straně zůstal i poté, co se přejmenovala na Národně socialistickou německou dělnickou stranu (nacistická strana; NSDAP), a od dubna 1926 do března 1927 působil jako druhý říšský vůdce Schutzstaffel. Po své rezignaci na tuto funkci psal pro nacistické časopisy. Po konci druhé světové války byl zatčen Spojenci a později propuštěn. Zemřel v roce 1962 a byl tak poslední žijící osobou s hodností říšského vůdce Schutzstaffel a jediným, který přežil druhou světovou válku.

Mládí a vzdělání

Narodil se 6. března 1897 v Ingolstadtu a mezi roky 1903 a 1915 navštěvoval školu v Mnichově. Během první světové války sloužil v Bavorské armádě a na konci války dosáhl hodnosti podporučíka. Po válce vystudoval ekonomii na Mnichovské univerzitě a získal zaměstnání jako novinář.[1] Počátkem roku 1920 vstoupil do tehdy malé krajně pravicové Německé dělnické strany. Ve straně zůstal i poté, co se přejmenovala na Národně socialistickou německou dělnickou stranu (nacistická strana; NSDAP),[2] a do svého odchodu v červenci 1921 působil jako její pokladník.[3]

Kariéra v Sturmabteilung

V roce 1922 opět vstoupil do strany a stal se členem polovojenské organizace Sturmabteilung, která zajišťovala ochranu nacistických shromáždění.[3] Předseda strany Adolf Hitler nařídil v roce 1923 vytvořit jednotku Stabswache s cílem chránit vedení NSDAP.[4] Jednotku tvořilo osm mužů, kterým veleli Julius Schreck a Berchtold.[5] Později téhož roku byla jednotka přejmenována na Stoßtrupp-Hitler.[4]

Dne 9. listopadu 1923 se Stoßtrupp-Hitler spolu s SA a několika dalšími polovojenskými organizacemi zúčastnila pivního puče. Puč se nezdařil a skončil smrtí 16 nacistů, tří policistů a jednoho civilisty.[6] Po puči byli Hitler a další nacističtí vůdci uvězněni ve věznici Landsberg.[7] Nacistická strana a k ní přidružené organizace byly rozpuštěny a postaveny mimo zákon.[8] Berchtoldovi se podařilo uprchnout do rakouského Tyrolska. V roce 1924 jej zvláštní lidový soud v nepřítomnosti odsoudil k trestu odnětí svobody. Během svého pobytu v Rakousku se nadále podílel na chodu nacistické strany, ačkoli byla nezákonná.[3]

Když byl Hitler 20. prosince 1924 propuštěn z vězení, působil Berchtold jako okresní ředitel nacistické strany v rakouských Korutanech a vedl tamější SA.[3] Po obnovení strany 20. února 1925 do ní Berchtold opět vstoupil jako člen č. 964. V březnu 1926 se vrátil z Rakouska do Mnichova.[9] Nedlouho poté se stal šéfem SA v Mnichově.[3]

Kariéra v Schutzstaffel

Dne 15. dubna 1926 nahradil Juliuse Schrecka ve funkci říšského vůdce Schutzstaffel, zvláštního oddílu Sturmabteilung.[10] Dne 1. března 1927 na funkci rezignoval a nahradil jej Erhard Heiden.[11]

Hodnosti

Vyznamenání

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Berchtold na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Miller (2006), s. 92
  2. ↑ MCNAB, Chris. The SS, 1923-1945: the essential facts and figures for Himmler's stormtroopers. London: Amber Books 192 s. (World War II data book). Dostupné online. ISBN 978-1-906626-49-5, ISBN 978-1-906626-48-8. OCLC 430511544 S. 8, 9, 11. Dále jen „McNab“. 
  3. ↑ a b c d e Miller (2006), s. 93
  4. ↑ a b McNab, s. 14, 16
  5. ↑ WEALE, Adrian. The SS: a new history. 1. publ. vyd. London: Little, Brown 479 s. ISBN 978-1-4087-0304-5, ISBN 978-0-316-72723-5. S. 16. Dále jen „Weale“. 
  6. ↑ SHIRER, William L. The rise and fall of the Third Reich: a history of Nazi Germany. New York: Simon and Schuster, 1960. 1245 s. (A Touchstone book). ISBN 978-0-671-62420-0, ISBN 978-0-671-42813-6. S. 73–75. 
  7. ↑ HAMILTON, Charles. Leaders & Personalities of the Third Reich, Vol. 1. : R. James Bender Publishing, 1984. ISBN 0-912138-27-0. S. 172. 
  8. ↑ WEGNER, Bernd. The Waffen-SS: Organization, Ideology and Function. : Blackwell, 1990. ISBN 0-631-14073-5. S. 62. 
  9. ↑ WEALE, Adrian. The SS: a new history. 1. publ. vyd. London: Little, Brown 479 s. ISBN 978-1-4087-0304-5, ISBN 978-0-316-72723-5. S. 29, 30. 
  10. ↑ Weale, s. 30
  11. ↑ COOK, Stephen; RUSSELL, Stuart. Heinrich Himmler's Camelot: pictorial/documentary ; the Wewelsburg Ideological Center of the SS, 1934-1945. Andrews, NC: Kressmann-Backmeyer 250 s. ISBN 978-0-9670443-0-9. S. 21–22. 
  12. ↑ a b c MILLER, Michael. Leaders of the SS and German Police,. San Jose: R. James Bender, 2006. ISBN 978-93-297-0037-2. S. 94. Dále jen „Miler (2006)“. 
  13. ↑ a b c MILLER, Michael D.; SCHULZ, Andreas. Leaders of the storm troops. Solihull, West Midlands: Helion & Company Dostupné online. ISBN 978-1-909982-87-1. OCLC 919103224 S. 272. OCLC: ocn919103224.