V tomto článku dále prozkoumáme téma Josef Krasoslav Chmelenský, které v posledních letech upoutalo pozornost odborníků i nadšenců. Od svého vzniku až po jeho dopad na současnou společnost, přes jeho praktické aplikace a význam v různých oblastech, se Josef Krasoslav Chmelenský stal tématem rostoucího zájmu v akademické i profesní oblasti. Prostřednictvím této vyčerpávající analýzy se snažíme osvětlit různé aspekty Josef Krasoslav Chmelenský a poskytnout úplnou a aktualizovanou vizi jeho důležitosti a vlivu v současném světě.
JUDr. Josef Krasoslav Chmelenský | |
---|---|
![]() Josef Krasoslav Chmelenský | |
Narození | 7. srpna 1800 Bavorov, ![]() |
Úmrtí | 2. ledna 1839 (ve věku 38 let) Praha, ![]() |
Národnost | Češi |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Povolání | spisovatel, básník, libretista, kritik, literární kritik a právník |
Rodiče | Jan Václav Chmelenský |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Krasoslav Chmelenský (7. srpna 1800, Bavorov[1] – 2. ledna 1839, Praha) byl český básník (pokračovatel Čelakovského) a literární, divadelní i hudební kritik. Vydával sborníky písní, které přinášely vedle textů i melodie. Sborníky sehrály svou úlohu při vznikajícím společenském českém životě. Stal se i libretistou prvních českých oper, jež složil František Škroup.
Narodil se jako Josef Kajetán Chmelenský.[1] Pocházel z hudební rodiny, otec František Chmelenský i strýc Jan Václav Chmelenský byli hudební skladatelé.[2] V letech 1813–1818 vystudoval na piaristickém gymnáziu v Českých Budějovicích. Jeho spolužákem zde byl František Ladislav Čelakovský, který ho silně ovlivnil. V letech 1818–1825 vystudoval práva na pražské univerzitě, doktorem práv se stal v roce 1828. Na univerzitních studiích se spřátelil s Františkem Škroupem, se kterým později úzce spolupracovali. Na studiích také přijal vlastenecké jméno Krasoslav. V letech 1829–1830 byl praktikantem kriminálního soudu v Praze, v letech 1830–1832 daňovým úředníkem, v roce 1832 byl jmenován hlavním sekretářem dvorského manského soudu, roku 1835 místosudím dvorských lén. Krom Prahy své funkci vykonával krátce i v Kroměříži.[3] Pracoval zde na majetkovém soupisu olomouckého arcibiskupství a knížectví a lichtenštejnských lesů. V roce 1835 založil spolu se Škroupem první české hudební periodikum Věnec ze zpěvů vlastenských uvitý a obětovaný dívkám vlastenským. O rok později založil rovněž almanach Kytka, dar Uměny zpěvu. Publikoval zde své písně, mnohé z nich zlidověly (Nad Berounkou pod Tetínem, Toč se, toč se kolovrátku aj.). Prosazoval časomíru jako nejvhodnější básnickou formu, mj. kvůli možnosti zhudebnění. Napsal též práce z historie práva. Rovněž překládal poezii z němčiny a polštiny (Mickiewicze, Kochanowského, Schillera), stejně jako libreta (např. Mozartovy Kouzelné flétny, autor textu Emanuel Schikaneder). Do Časopisu českého musea a do České včely psal divadelní kritiky a bývá tak někdy považován za zakladatele této disciplíny v českých zemích. Zemřel na tuberkulózu.[4]