Jindřich III. Míšeňský

V dnešní době je Jindřich III. Míšeňský tématem, které přitahuje pozornost mnoha lidí po celém světě. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost byl Jindřich III. Míšeňský předmětem četných debat a vzbudil velký zájem v různých oblastech. Ať už kvůli svému historickému významu, vlivu na populární kulturu nebo významu ve vědě a technice, Jindřich III. Míšeňský je fenoménem, ​​který nepřestává fascinovat odborníky i fanoušky. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Jindřich III. Míšeňský a analyzujeme jeho dopad v různých oblastech, abychom lépe porozuměli jeho významu a dosahu v současné společnosti.

Jindřich III. Míšeňský
markrabě míšeňský a lužický, lantkrabě durynský a falckrabě saský
Portrét
Narození1215/1216?
Úmrtí15. února 1288
Drážďany
Pohřbenklášter Altzella
ManželkyKonstancie Babenberská
Anežka Přemyslovna
Alžběta z Maltic
PotomciAlbrecht II. Míšeňský
Dětřich IV. Míšeňský
Heřman
Fridrich Drážďanský
DynastieWettinové
OtecDětřich Míšeňský
MatkaGuta Durynská
PříbuzníHedvika II. Míšeňská, Dětřich II. Míšeňský, Heřman I. Henneberský a Kunigunde von Henneberg (sourozenci)
Fridrich I. Míšeňský, Dětřich Lužický[1], Anežka Míšeňská, Albrecht Míšeňský[1], Heinrich of Pleissnerland[1] a Alžběta Durynská[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich III. Míšeňský zvaný Jasný[2] (německy Heinrich der Erlauchte, 1215/1216? – 15. února 1288, Drážďany) byl markrabě míšeňský a lužický, lantkrabě durynský a falckrabě saský.

Život

Jindřich byl mladším[3] synem Dětřicha Míšeňského a Guty, dcery Heřmana Durynského. Za souhlasu císaře Fridricha II. z titulu dědictví po matce ovládl Jindřich Jasný větší část osiřelého Durynska a jako lantkrabě byl předem určen jeho syn Albrecht, snoubenec císařovy dcery Markéty.[4][pozn. 1] Roku 1251 se Jindřich zřejmě dohodl se svým tchánem českým králem Václavem I. a nevystoupil s nároky svých synů z prvního manželství na uprázdněný vévodský trůn v Rakousku. [6] [pozn. 2] O tři roky později, za vlády Přemysla Otakara uzavřel spojenectví s říšskými fojty z Gery, Plavna a Weidy, kteří se cítili ohroženi ztrátou držení lén, která měli od českého krále. Markrabě jim slíbil pro případ útoku z české strany okamžitou pomoc a ubezpečil je, že svá dosud česká léna by poté obdrželi jako léna míšeňská. Jako švagr bezdětného českého krále se v případě Přemyslovy smrti chystal ujmout jeho země.[8][pozn. 3]

Na Jindřichově dvoře v období braniborské správy českého království krátce pobýval malý Václav II., když jej Ota Braniborský znovu odvedl z Čech.[10] [pozn. 4] Později se míšeňský markrabě společně s vratislavským vévodou Jindřichem Probusem stal prostředníkem při mírovém ujednání mezi Václavovým otčímem Závišem z Falkenštejna a nevlastním bratrem Mikulášem.[11]

Zemřel roku 1288 a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Altzella po boku svých předků.

Rodina

Jindřichovou první manželkou byla Konstancie, dcera rakouského vévody Leopolda VI. Babenberského, se kterou měl syny Albrechta, durynského lantkraběte, a Dětřicha, lantkraběte landsberského.[pozn. 5] Po smrti Konstancie se Jindřich po získání dispenzu[13] znovu oženil s Anežkou, dcerou českého krále Václava I. Manželství zůstalo bezdětné, Anežka zemřela roku 1268. Třetí manželkou se stala Alžběta z Maltic. Od římského krále Rudolfa získal markrabě souhlas, aby se syn Fridrich mohl stát říšským knížetem a chtěl mu přenechat za mohutného nesouhlasu starších synů Drážďany.[14][pozn. 6]

Vývod z předků

Předkové
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Konrád I. Míšeňský
 
 
 
 
 
 
 
Ota II. Míšeňský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Luitgarda
 
 
 
 
 
 
 
Dětřich Míšeňský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Albrecht I. Braniborský
 
 
 
 
 
 
 
Hedvika Braniborská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Sofie z Winzenburgu
 
 
 
 
 
 
 
Jindřich Jasný
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ludvík II. Durynský
 
 
 
 
 
 
 
Heřman I. Durynský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Guta Švábská
 
 
 
 
 
 
 
Guta Durynská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Sofie ze Sommerschenburgu
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Roku 1247 se snažil papež zamezit sňatku Albrechta s Markétou a nutil Jindřicha, aby děvčátko poslal zpět k jejímu otci.[5]
  2. ↑ Štýrská rýmovaná kronika ovšem tvrdí, že rakouští stavové se původně v Triebensee dohodli o nabídce Rakous synovi Jindřicha Jasného, ale při zastávce v Praze je Václav I. přesvědčil, aby si raději zvolili Přemysla Otakara.[7]
  3. ↑ Jindřichův vnuk Fridrich byl později zasnouben s prvorozenou dcerou Přemysla Otakara Kunhutou.[9]
  4. ↑ Přímo ze strýcova drážďanského dvora se Václav vracel na jaře 1283 do Prahy.
  5. ↑ Ke svatbě s Konstancií se pojí historka, kterak nevěstin bratr Fridrich, vládnoucí rakouský vévoda, vpadl do novomanželské ložnice a hrozbami nutil novopečeného švagra, aby se zřekl slíbeného věna. [12]
  6. ↑ Fridrich se snažil získat i Míšeň a Lužici a navázal jednání s Václavem II., kterému nabídl územní výměnu. Drážďany měly být vyměněny za panství tehdy vězněného králova otčíma Záviše z Falkenštejna a jeho syna.

Reference

  1. ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Do tří korun. Praha 1: NLN, 2017. ISBN 978-80-7422-566-6. 
  3. ↑ www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-04. 
  4. ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 24. Dále jen Velké dějiny. 
  5. ↑ NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I.. Praha: Jan Laichter, 1928. S. 781. Dále jen České dějiny. 
  6. ↑ Velké dějiny, str. 40
  7. ↑ České dějiny, str. 827
  8. ↑ Velké dějiny, str. 58
  9. ↑ Velké dějiny, str. 126
  10. ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 60. 
  11. ↑ Václav II., str. 76
  12. ↑ České dějiny, str. 645-655
  13. ↑ České dějiny, str. 765
  14. ↑ Velké dějiny, str. 406

Externí odkazy