V tomto článku hluboce prozkoumáme fascinující svět Jerevanský automobilový závod. Od jeho počátků až po jeho význam dnes se ponoříme na cestu, která nám umožní důkladně porozumět jeho dopadu na různé aspekty společnosti. Budeme analyzovat jeho vliv v tak rozmanitých oblastech, jako je kultura, ekonomika a politika, odhalíme jeho mnohostranné aspekty a jeho roli při utváření současného světa. Prostřednictvím komplexní analýzy prozkoumáme výzvy a příležitosti, které Jerevanský automobilový závod představuje, a také možné důsledky pro budoucnost. Doufáme, že na konci této cesty jsme našim čtenářům poskytli hlubší a úplnější pochopení Jerevanský automobilový závod a otevřeli jim nové perspektivy k reflexi a debatě o jeho důležitosti v dnešním světě.
JerAZ | |
---|---|
Základní údaje | |
Právní forma | akciová společnost a státem vlastněný podnik |
Datum založení | 1964 |
Datum zániku | 2004 |
Adresa sídla | Jerevan, Arménie |
Souřadnice sídla | 40°12′43″ s. š., 44°31′40″ v. d. |
Charakteristika firmy | |
Oblast činnosti | automobilový průmysl |
Produkty | minibus |
Identifikátory | |
Oficiální web | eraz |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jerevanský automobilový závod (arménsky Երևանի ավտոմոբիլային գործարան, rusky Ереванский Автомобильный Завод, zkratka JerAZ nebo ErAZ) byl výrobce dodávkových automobilů a minibusů se sídlem v Jerevanu. Firma byla jediným arménským výrobcem automobilů. Vznikla v roce 1964 jako sovětský státní podnik, v roce 2002 na sebe podala insolvenční návrh a v roce 2004 zanikla.
Na místě továrny JerAZ stál původně podnik vyrábějící vysokozdvižné vozíky. Podle výnosu Nejvyššího sovětu Arménské sovětské socialistické republiky № 1084 z 31. prosince 1964 měla být založena továrna vyrábějící v licenci dodávkové automobily s užitečným zatížením od 800 do 1000 kilogramů. Nápomocen měl být Minavtoprom, sovětská agentura odpovědná za automobilový průmysl.[1] 10. září získal podnik oficiálně název Jerevanský automobilový závod.
Příprava k výrobě započala v roce 1965 školením 66 pracovníků v Uljanovském automobilním závodě v Rusku a Rižském autobusovém závodě v Lotyšské SSR. V dubnu 1966 vznikly první dva prototypy malých dodávek na bázi vozu RAF-977 vyráběného v Rize, do prosince vzniklo 36 vozidel nového modelu JerAZ-762. Teoreticky byl v té době závod schopen vyrábět až 400 vozů ročně, do roku 1968 stoupla roční výroba na 1000 vozů. V červnu 1971 získal typ JerAZ-762 na výstavě v Moskvě ocenění, v září začala produkce vylepšené varianty JerAZ-762A. V roce 1980 dosáhla roční výrobní kapacita továrny v Jerevanu počtu 13 000 automobilů. V dubnu 1982 opustil továrnu 100 000. automobil.[2] Do roku 1987 vzrostla roční produkce na 16 100 vozidel. Na přelomu 70. a 80. let 20. století továrna spolupracovala s polskou továrnou FSC v Lublinu. V roce 1986 byly automobily poprvé představeny v zahraničí – na Mezinárodním veletrhu v Poznani.[3]
V období let 1974 až 1986 továrna JerAZ vyvíjela a testovala také elektromobily. K jejich sériové výrobě nikdy nedošlo.
V roce 1995 byl státní podnik privatizován a reorganizován na akciovou společnost. Kvůli nízké konkurenceschopnosti vyráběných vozidel ve srovnání se „západními“ vozy produkce i prodej dodávek JerAZ stále klesaly. Přesto byl představen nový typ JerAZ-3730. V listopadu 2002 na sebe musela společnost přes veškerou snahu podat návrh na konkurz. V roce 2004 byla továrna uzavřena.[4] V dražbě získal jerevanský tovární areál výrobce ocelových lan.
Továrna JerAZ vyráběla tři rozdílné modely:
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jerewanski Awtomobilny Sawod na německé Wikipedii.