Ještěrka zelená

Dnes Ještěrka zelená upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Od svého objevu je Ještěrka zelená předmětem debat, výzkumu a fascinace. Odborníci i fandové strávili nespočet hodin odhalováním záhad kolem Ještěrka zelená, zkoumáním jeho původu, dopadu a možných důsledků pro budoucnost. V tomto článku se ponoříme do zajímavého světa Ještěrka zelená a prozkoumáme jeho důležitost a relevanci v různých oblastech každodenního života. Připojte se k nám na této cestě, abyste objevili vše, co stojí za Ještěrka zelená a jak ovlivnila naši společnost.

Jak číst taxoboxJeštěrka zelená
alternativní popis obrázku chybí
Ještěrka zelená (Lacerta viridis), Pálava
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádještěři (Sauria)
Čeleďještěrkovití (Lacertidae)
Rodještěrka (Lacerta)
Binomické jméno
Lacerta viridis
(Laurenti, 1768)
Rozšíření      ještěrky zelené (Lacerta viridis) – modře,      ještěrky dvoupruhé (Lacerta bilineata) – zeleně
Rozšíření
     ještěrky zelené (Lacerta viridis) – modře,
     ještěrky dvoupruhé (Lacerta bilineata) – zeleně
Rozšíření
     ještěrky zelené (Lacerta viridis) – modře,
     ještěrky dvoupruhé (Lacerta bilineata) – zeleně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ještěrka zelená (Lacerta viridis (Laurenti, 1768)) je největší ze čtyř druhů ještěrek Česka, dorůstá délky až 40 cm. Její výskyt je omezen na nejteplejší oblasti země. V Česku je chráněna zákonem jako kriticky ohrožený druh.[2]

Popis

Samice ještěrky zelené (Lacerta viridis)

Dospělí jedinci jsou převážně zeleně zbarvení, samci mají v době rozmnožování tyrkysově zbarvené hrdlo. Mladí jedinci mohou být světle hnědí. Samice jsou zbarveny odlišně (pohlavní dimorfismus) – jsou hnědavé až zelené, s tmavšími skvrnkami podél dvou žlutavých podélných pruhů po stranách hřbetu. Břicho mají bělavé.[3]

Taxonomie

Nové výzkumy ukázaly, že ještěrka zelená v dřívějším pojetí je tvořena dvěma biologickými druhy. Jedinci z areálu v jihozápadní Evropě patří ke druhu Lacerta bilineata, hybridní zóna mezi oběma druhy leží v severovýchodní Itálii a přilehlé části Slovinska. Populace z chorvatského ostrova Cres jsou reliktní populací L. bilineata. Plodnost kříženců je redukovaná.[4]

Výskyt

Je rozšířená v jihovýchodní Evropě od severozápadní Itálie a Rakouska přes jižní Ukrajinu a černomořské pobřeží Turecka po Kaspické moře. Tři izolované populace žijí v povodí Labe v Braniborsku (Německo).[5]

Výskyt v Česku

Ještěrka zelená je teplomilný druh, který se vyskytuje v České republice ve dvou samostatných areálech, oddělených Českomoravskou vrchovinou:[6]

  • střední Čechy – reliktní populace rozdělená do tří subpopulací (dolní Polabí, Poohří a povodí Vltavy, Berounky a Sázavy)
  • jižní Morava – výběžek souvislého areálu v jihovýchodní Evropě. Vyskytuje se zejména v CHKO Pálava, v NP Podyjí (v hojném počtu na Šobesu), v NPP Váté písky u Bzence, v NPR Mohelenská hadcová step, skalnatý výběžek nad soutokem řek Oslavy a Chvojnice, hojně v PR Mohelnička a PR Velká skála u řeky Jihlavy po celém toku a přilehlých suchých místech, pozorována také na Přírodní památce „Šidlovy skalky“, k.ú. Olbramovice u Mor. Krumlova, Hády u Brna.

Obě populace spolu podle genetických výzkumů souvisely, k jejich izolaci došlo teprve nedávno.[7]

Samec ještěrky zelené (u řeky v chatové oblasti Biskoupky)

Prostředí

Dává přednost prostředím lesostepního charakteru – obývá suché, výslunné křovinaté stráně, okraje teplých lesů, zaříznutá údolí řek s členitým reliéfem. Vyskytuje se také v krajině přetvořené člověkem, jako jsou železniční a silniční náspy, vinice, opuštěné lomy, zanedbané zahrady a sady atd.[3]

Ještěrka zelená, Pálava

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. .
  2. ↑ Příloha č. III vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb., v platném znění
  3. ↑ a b Vlašín M., Mikátová B., 2007: Metodika sledování výskytu plazů v České republice. ZO ČSOP Veronica Brno. ISBN 978-80-254-1344-9
  4. ↑ Joger U., Fritz U., Guicking D., Kalyabina-Hauf S., Nagy Z. T., Wink M., 2007: Phylogeography of western Palaearctic reptiles – Spatial and temporal speciation patterns. Zoologischer Anzeiger 246: 293-313.
  5. ↑ Böhme M. U., Schneeweiss N., Fritz U., Schlegel M., Berendonk T. U., 2007: Small edge populations at risk: genetic diversity of the green lizard (Lacerta viridis viridis) in Germany and implications for conservation management. Conservation Genetics 8: 555-563.[nedostupný zdroj]
  6. ↑ Šandera M. (2008): Mapa rozšíření Lacerta viridis v ČR. BioLib
  7. ↑ Böhme M., Moravec J., 2005: Genetic status of Lacerta viridis populations in the Czech Republic. SEH, Bonn, 2005. Poster[nedostupný zdroj]

Literatura

  • MORAVEC, Jiří, a kol. Plazi. Fauna ČR. 1. vyd. Praha: Academia, 2015. 531 s. ISBN 978-80-200-2416-9. Kapitola Lacerta viridis – ještěrka zelená, s. 147–177. 

Externí odkazy