Jeřáb manětínský
V dnešním světě zaujímá Jeřáb manětínský přední místo ve společnosti. Ať už kvůli svému dopadu na populární kulturu, jeho významu v akademické sféře nebo jeho vlivu na historii, Jeřáb manětínský je téma, které nezůstane bez povšimnutí. V průběhu času vyvolal Jeřáb manětínský velké debaty, byl předmětem rozsáhlého výzkumu a upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Jeřáb manětínský, analyzujeme jeho důležitost, jeho vývoj v průběhu let a jeho relevanci dnes. Od svého vzniku až po dopad na moderní společnost je Jeřáb manětínský i nadále tématem neustálého zájmu a diskuzí.
 Jeřáb manětínský | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 kriticky ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | růžotvaré (Rosales) |
| Čeleď | růžovité (Rosaceae) |
| Rod | jeřáb (Sorbus) |
| Binomické jméno | |
| Sorbus rhodanthera Kovanda, 1996 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeřáb manětínský (Sorbus rhodanthera) je český endemický hybridogenní druh rodu jeřáb. Rozmnožuje se apomikticky, má tetraploidní sadu chromozomů a pochází z rodičů jeřáb břek a jeřáb dunajský. Byl popsán roku 1996 českým botanikem Miloslavem Kovandou.
Výskyt
Roste pouze na jediném místě, na Chlumské hoře (650 m n. m.) nedaleko města Manětín v okrese Plzeň-sever. Lokalita je součástí Tepelské vrchoviny a nachází se v mezofytiku, přibližně 30 km severoseverozápadně od Plzně.
Asi 150 jedinců jeřábu manětínského roste na jihozápadních svazích ve vrcholové části Chlumské hory v nadmořské výšce 560 až 650 m. Hlavní část populace vyrůstá ve fragmentech původních lesních porostů společně s habry, duby a borovicemi na prudkých kamenitých svazích s mírně kyselou půdou. Menší počet jedinců pronikl i do nových výsadeb modřínů a smrků mimo svažité terény.
Popis
Jeřáb manětínský je nejčastěji strom (často vícekmenný) s vejčitou korunou dorůstající až do výše 16 m, nebo řidčeji podstatně nižší keř. Listy mají 8 až 11 cm dlouhé čepele které jsou peřenolaločné až peřenoklané. Čepele mají bázi široce klínovitou až zaokrouhlenou a laloky obvykle zašpičatělé, zářezy mezi druhým a třetím lalokem bývají hluboké 2,8 až 3,6 cm. Listy, na rubu žlutošedě plstnaté, mají osm až dvanáct párů žilek.
Bělavé oboupohlavné květy s nálevkovitou češulí vytvářejí mnohokvěté chocholičnaté laty. Pětičetné květy mají trvalé kališní lístky a bělavé korunní lístky eliptického tvaru s nehtíkem. Volné tyčinky rostou ve třech kruzích (bývá jich kolem dvaceti) a nesou růžové prašníky. Dvoupouzdré semeníky jsou polospodní a čnělky jsou z části srostlé. Květy rozkvétají v květnu a červnu, opylovány jsou hmyzem, který je lákán nektarem. Plody jsou téměř kulovité, lesklé, oranžově červené malvice s jedním až dvěma semeny.
Ohrožení
V současnosti je jediná populace tohoto endemického druhu sice málo početná, ale poměrně stabilní. Ohroženy jsou nejvíce mladé semenáčky, které okusuje v oblasti silně rozšířený nepůvodní jelen sika; po jeho okusu mladých rostlin pravděpodobně vznikají vícekmenné stromy.
Druh roste na lokalitě, která není územně nikterak chráněna. Pouze v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky je jeřáb manětínský uveden jako kriticky ohrožený druh (C1b).[2][3][4][5][6]
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. .
- ↑ BUSINSKÝ, Roman. Endemicke jeřaby České republiky. S. 37–46. Acta Pruhoniciana . Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Průhonice, 2009 . Čís. 93, s. 37–46. Dostupné online. ISSN 0374-5661.
- ↑ VÍT, Petr; SUDA, Jan. Endemické jeřáby - perly mezi českými dřevinami. S. 251–255. Živa . Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2006 . Čís. 6, s. 251–255. Dostupné online. ISSN 0044-4812.
- ↑ LAŇAR, Luděk. Generativní rozmnožování vybraných druhů rodu Sorbus. Lednice, 2009 . Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Vedoucí práce Petr Salaš. Dostupné online.
- ↑ Nové poznatky o endemickém jeřábu manětínském . ZO ČSOP Alter meles, Žlutice, rev. 2013 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18.
- ↑ Databáze C1 rostlin: Jeřáb manětínský . Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha . Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-18.