Jazylkový oblouk
V tomto článku prozkoumáme dopad Jazylkový oblouk na rozsah _var2. Od svých počátků až po současnou evoluci hrál Jazylkový oblouk klíčovou roli v _var2 a generoval významné změny v různých aspektech naší společnosti. Postupem času se Jazylkový oblouk stal předmětem debat, analýz a studií v mnoha oborech, což nám umožnilo lépe porozumět jeho vlivu a dosahu. Prostřednictvím tohoto článku se snažíme podrobně analyzovat, jak Jazylkový oblouk transformoval a formoval _var2, a také identifikovat výzvy a příležitosti, které představuje v současném prostředí.
Jazylkový oblouk (též hyoidní oblouk, latinsky arcus hyoideus) je strukturně významný žaberní oblouk obratlovců; při výčtu všech devíti původních oblouků se označuje jako čtvrtý (IV.),[1] velmi často se však o něm uvažuje jako o druhém žaberním oblouku[2] (první dva jsou u většiny obratlovců zcela redukované).
Jazylkový oblouk je u moderních obratlovců pozměněn a neplní tedy svou původní funkci (jíž byla opora pro pás žaberních paprsků):
- Jeho horní část (tzv. epibranchiale) jazylkového oblouku se v evoluci mění na tzv. hyomandibulu, mohutný element, jenž se u rybovitých obratlovců napřahuje od lebečního foramen ovale až k palatoquadratu. U suchozemských obratlovců se hyomandibula mění na collumelu, resp. třmínek v dutině středního ucha, což není nic jiného než přeměněná bývalá dutina žaberní štěrbiny, která dokonce stále komunikuje s hltanem (dutinou známou jako Eustachova trubice).[1]
- Spodní část jazylkového oblouku se u suchozemských obratlovců podílí (společně s dalším obloukem a s basobranchiale mezi nimi) na stavbě jazylky.[1]
Reference
- ↑ a b c ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. : Scientia, 2003. S. 369–370.
- ↑ KARDONG, Kenneth V. Vertebrates: Comparative Anatomy, Function, Evolution. 5. vyd. : The McGraw−Hill Companies, 2009. S. 240.