Žaberní štěrbina
V tomto článku se chystáme prozkoumat Žaberní štěrbina do hloubky a jak ovlivnil různé aspekty našich životů. Od svého vzniku až po současnou evoluci byl Žaberní štěrbina předmětem studia a debat v různých oblastech a disciplínách. V průběhu let vyvolal Žaberní štěrbina velký zájem a zvědavost ve společnosti a byl zdrojem inspirace pro řadu výzkumů a projektů. V tomto smyslu je fascinující analyzovat, jak Žaberní štěrbina ovlivnil způsob, jakým vnímáme svět kolem nás, stejně jako naše mezilidské vztahy a náš každodenní život. Doufáme, že tímto způsobem nabídneme úplný a podrobný pohled na dopad Žaberní štěrbina na náš každodenní život.
Žaberní štěrbiny jsou otvory v hltanu strunatců včetně vodních obratlovců, jimiž proudí z hltanu voda ven na povrch těla nebo do obžaberního prostoru pod skřelemi.
Vývoj
Žaberní štěrbiny vznikají částečně z endodermu a částečně z ektodermu. Nejprve dojde k oddělení váčků z stěny prvostřeva (ty jsou tedy entodermálního původu), ty proráží mezoderm a naproti jim jdou vchlípené váčky z ektodermu. Po splynutí váčků z ektodermu a entodermu dochází ke vzniku otvoru propojujícího vnitřní část těla s vnějším prostředím. U kruhoústých vznikají na entodermální části ještě vlastní žábry, naopak u ostatních obratlovců se vyvíjí žábry z ektodermu. V přepážkách mezi žaberními štěrbinami vznikají tzv. žaberní oblouky.[1]
U různých vodních obratlovců došlo k různým stavebním změnám žaberních štěrbin. Některé například postupně zanikly. Kvůli postupné redukci některých žaberních oblouků u žraloků dochází ke vzniku zvláštní žaberní štěrbiny, tzv. spirakulum. To sice nese veškeré cévní a nervové zásobení, ale již zpravidla neplní svou funkci (výjimkou jsou tzv. pseudobranchiae). U ryb zase veškeré žaberní štěrbiny pokrývá speciální kryt, známý jako skřele (operculum).[1]
Reference
- ↑ a b ROČEK, Zbyněk. Obecná morfologie živočichů, Dýchací soustava . Dostupné online.
