Jaroslava Tvrzníková

V tomto článku prozkoumáme dopad a význam Jaroslava Tvrzníková v dnešní společnosti. Od svého vzniku upoutal Jaroslava Tvrzníková pozornost akademiků, odborníků a občanů obecně a stal se tématem zájmu a výzkumu v různých oblastech poznání. V průběhu historie Jaroslava Tvrzníková významně ovlivňoval vývoj lidstva, hrál zásadní roli při utváření naší kolektivní identity a evoluci našich sociálních vztahů. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme rozmanité aspekty a dimenze Jaroslava Tvrzníková, pochopíme jeho dopad v minulosti, současnosti a budoucnosti a také jeho význam v současném kontextu.

Mgr. Jaroslava Tvrzníková
Jaroslava Tvrzníková (21. dubna 2022)
Jaroslava Tvrzníková (21. dubna 2022)
Narození17. dubna 1940 (84 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Povolánídětská herečka, pedagožka, režisérka a herečka
ZaměstnavatelNárodní divadlo
OceněníCena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu Účastník odboje a odporu proti komunismu
ChoťMartin Štěpánek
DětiJan Štěpánek, Josefina Ofner
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslava Tvrzníková (* 17. dubna 1940 Praha) je česká herečka, režisérka, speakerka, novinářka a divadelní pedagožka, manželka herce Martina Štěpánka.

Život

V českém filmu se objevila již v dětském věku v roce 1953 ve snímku Můj přítel Fabián. V roce 1956 si zahrála hlavní roli mladé dívky Bláži v českém filmu Robinsonka režiséra Jaromíra Pleskota, natočeného na námět stejnojmenného románu Marie Majerové. O rok později hrála v komedii Štěňata režiséra Ivo Nováka.

Ačkoliv původně chtěla být archeoložkou, zmíněné role ji přivedly ke studiu herectví – nejprve ve Studiu E. F. Buriana, později na pražské DAMU, kterou absolvovala v roce 1962.

V sedmnácti letech hrála ve filmové komedii Páté kolo u vozu (1958) dceru ústředního manželského páru (Miloš Nedbal, Vlasta Fabianová). V roce 1962 hrála ve hvězdně obsazeném dramatickém filmu o Terezíně Transport z ráje, natočeném podle povídkové knihy Arnošta Lustiga Noc a naděje. Později si zahrála významné role v dalších českých filmech, nicméně po nástupu do Národního divadla, tzn. od poloviny 60. let se v českém filmu a v televizi objevovala již jen zřídka a pokud ano, zpravidla v drobnějších rolích.

V roce 1965 přijala angažmá v činohře Národního divadla a strávila zde šestnáct sezón. Představila se např. jako Zina ve hře Strýčkův sen (1971, režie Miloslav Stehlík), Lady Teazlová ve Škole pomluv (1972, režie Miroslav Macháček), ztvárnila roli Rozárky ve hře Paličova dcera (1973, režie Jaromír Pleskot). V legendární Kočičí hře (premiéra 7.  února  1974), která dosáhla počtu čtyř set repríz, ztvárnila roli Myšky. Zahrála si roli Rozárky ve hře Středem země do Afriky (1976, režie Radovan Lukavský), Pachomovy ženy Ani ve hře Veranda v lese (1980, režie Jaromír Pleskot) aj.

V roce 1969 se provdala za kolegu z ND Martina Štěpánka. V roce 1981 s manželem a dětmi emigrovala do Rakouska. Od roku 1983 žila s rodinou v západním Německu v Mnichově, kde působila jako herečka a divadelní pedagožka. Spolupracovala také s rádiem Svobodná Evropa, v němž v té době aktivně působil její manžel. V roce 1994 se vrátili do vlasti.

Od roku 1996 působí jako divadelní pedagožka a školní režisérka na pražské DAMU.

Divadelní angažmá

Filmografie, výběr

Film

Televize

Dabing (výběr)

Dokument

  • 2008 Poselství Jana Palacha (TV film)
  • 2011 Příběhy slavných (TV seriál). Chlap na toboganu
  • 2012 13. komnata (TV seriál). 13. komnata Jaroslavy Tvrzníkové

Divadelní záznam

Ocenění

Odkazy

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.