V dnešním světě je Jaroslav Brabec (režisér) velmi zajímavé a aktuální téma. Jaroslav Brabec (režisér) již dlouhou dobu přitahuje pozornost lidí všech věkových kategorií a sociálních vrstev, vyvolává debaty, výzkumy a hloubkové analýzy v různých oblastech. Ať už kvůli svému vlivu na společnost, jeho vlivu na populární kulturu, jeho významu v historii nebo z jakéhokoli jiného důvodu, Jaroslav Brabec (režisér) se dokázal postavit jako zásadní téma v současném diskurzu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Jaroslav Brabec (režisér) a analyzujeme jeho dopad, důsledky a relevanci dnes.
prof. Jaroslav Brabec | |
---|---|
![]() Jaroslav Brabec (2024) | |
Narození | 14. června 1954 (70 let) Praha ![]() |
Choť | Veronika Freimanová (–2008) |
Děti | Tereza Brabcová a Anna Menzelová |
Český lev | |
1993 – Krvavý román 1999 – Kuře melancholik 2002 – Andělská tvář | |
Umělecké ceny | |
1984 – Poklad hraběte Chamaré | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jaroslav Brabec (* 14. červen 1954, Praha) je český filmový a televizní kameraman, režisér, scenárista a vysokoškolský pedagog.
V roce 1979 dokončil studium kamery na FAMU. Následně nastoupil do Filmového studia Barrandov, kde od roku 1983 pracoval i jako režisér. Mezi jeho první kameramanské počiny patřil snímek Fera Feniče Džusový román, se kterým spolupracoval i na filmu Zvláštní bytosti. Se Zdeňkem Troškou natočil Poklad hraběte Chamaré, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Zkouškové období, Andělská tvář nebo Z pekla štěstí 2, s Věrou Chytilovou Kopytem sem, kopytem tam a Mí Pražané mi rozumějí, s Dušanem Kleinem Kdo se bojí, utíká, s Karlem Smyczkem Proč? a Sedm hladových.
Režijně se podílel na vzniku seriálu GEN – Galerie elity národa. V 90. letech režíroval a natočil hororový snímek Krvavý román, thriller Holčičky na život a na smrt (v obou hrála jeho manželka Veronika Freimanová) a drama Kuře melancholik, na kterých se podílel i z výtvarné a scenáristické stránky. Ve filmu PF 77 podle Vlasty Chramostové zpracoval počátky Charty 77. Většinu další produkce vytvořil pro televizi, z této doby lze jmenovat filmy Samota, Zlatá brána, seriál Hraběnky nebo Americké dopisy o životě Antonína Dvořáka. Původně se měl ujmout i filmu na motivy hry Václava Havla Odcházení, který ale nakonec exprezident natočil sám.[1]
Jako divadelní režisér uvedl v roce 2004 v Divadle Pod Palmovkou představení Pravý západ a ve vinohradském divadle Mezi úterým a pátkem (2005).
Je držitelem tří ocenění Český lev za nejlepší kameru za filmy Krvavý román (1993), Kuře melancholik (1999) a Andělská tvář (2002).
Od roku 1987 působí na katedře kamery na FAMU, 2006 se habilitoval a v současné době je profesorem.
Do roku 2008 byl ženatý s herečkou Veronikou Freimanovou, se kterou má dcery Terezu a Markétu.[2] Je biologickým otcem dcery Olgy Menzelové Anny Karolíny.[3]
1993 | Krvavý román GEN – Galerie elity národa (TV seriál) | |
1995 | Holčičky na život a na smrt GENUS (TV seriál) | |
1999 | Kuře melancholik | |
2001 | Samota (TV film) | |
2003 | PF 77 (TV film) | |
2004 | Zlatá brána (TV film) | |
2006 | Kočky (TV film) | |
2007 | Hraběnky (TV seriál) | |
2015 | Americké dopisy (TV film) | |
2020 | Zločiny Velké Prahy (TV seriál) |