Jaroslav Šindelář

Jaroslav Šindelář
Jaroslav Šindelář (rok 2017)
Narození	11. června 1950 (74 let) Plzeň Československo Československo[1]
Národnost	česká
Vzdělání	Střední průmyslová škola kamenická a sochařská v Hořicích; Akademie výtvarných umění v Praze
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze; Akademie výtvarných umění Ilji Repina v Sankt Petěrburgu (Leningrad)
Povolání	malíř, sochař, restaurátor historických sochařských děl,[2] pedagog výtvarné výchovy
Manžel(ka)	Mgr. Renata Šindelářová[3]
Děti	syn: Mgr. Jaroslav Šindelář[4][5]
Příbuzní	bratr: Jiří „Dědek“ Šindelář; bratr: Josef Šindelář; synovec; Ondřej Šindelář[6]
Ocenění	Pečeť města Plzně (1996)
Webová stránka	www.artmanagement.cz/umelci/maliri/jaroslav-sindelar
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Šindelář (* 11. června 1950, Plzeň) je akademický malíř, sochař,^[1] restaurátor a pedagog.^[7]

Akademický malíř a sochař Jaroslav Šindelář se narodil 11. června 1950 v Plzni.^[2] Jeho o rok starším bratrem byl baskytarista, spoluzakladatel a dlouholetý člen rockové skupiny Katapult Jiří „Dědek“ Šindelář.^[2] Rodiče Jaroslava Šindeláře byli Češi, kteří se mezi první a druhou světovou válkou odstěhovali do Jugoslávie, kde provozovali textilní továrnu.^[2] Po obsazení hitlerovským Německem byli zatčeni a byli odesláni do koncentračního tábora v Osvětimi, ale záměnou vlaků skončili jako vyhnanci v srbském městě Kragujevac, kde pracovali u místních sedláků.^[2] Po skončení druhé světové války se vrátili do Československa.^[2]

V letech 1965 až 1969 studoval na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích.^[2][7] V letech 1970 až 1972 studoval na Akademii výtvarných umění Ilji Repina v Sankt Petěrburgu (Leningrad).^[2] (Na Institutu Ilji Repina absolvoval dvouroční odbornou stáž u I. Orešnikova a profesora Ungarova.^[7]) V roce 1974 ukončil svoje studia na Akademii výtvarných umění v Praze (v ateliéru u malíře, grafika, ilustrátora a pedagoga Karla Součka).^[2] V letech 1974 až 1977 působil v Kulturním středisku v Plzni na Slovanech a souběžně vyučoval na Lidové škole umění.^[7] Jako umělec na volné noze (svobodné povolání) pracoval v období od roku 1977 přes sametovou revoluci (1989) až do roku 1995.^[7] V 70. letech dvacátého století se Jaroslav Šindelář věnoval hlavně malířské, grafické a ilustrační tvorbě.^[7] K sochařství se vrátil koncem 80. let dvacátého století.^[7]

Šest let po sametové revoluci (v roce 1995) založil Jaroslav Šindelář spolu s akademickým malířem Zdeňkem Živným (* 29. listopadu 1949 – 22. dubna 1998)^[3] Soukromou střední uměleckoprůmyslovou školu Zámeček (SUPŠ Zámeček) v Plzni (je také pedagogem, uměleckým ředitelem a jedním z majitelů^[3] této privátní průmyslovky).^[2]

Jaroslav Šindelář (starší) je ženatý (jeho manželka Mgr. Renata Šindelářová (* 1962) působí jako ředitelka v umělecké škole Zámeček (SUPŠ Zámeček) v Plzni), žije ve Lhotě u Dobřan,^[2] působí v Plzni^[2] a je členem Unie výtvarných umělců Plzeň, z. s. (někdy uváděna jako Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti^[7]) (zkratka: UVU Plzeň nebo UVUP).^[8] Prostřednictvím této UVUP je také členem Association Internationale des Arts Plastiques při mezinárodní organizaci UNESCO.^[3]

Jeho syn Mgr. Jaroslav Šindelář mladší (* 1972) se věnuje rovněž sochařství, restaurátorství a pedagogické činnosti.^[3] Sochařem je i bratr Jaroslava Šindeláře staršího Josef Šindelář (* 1957).^[3] Jaroslav Šindelář (starší) je strýcem Ondřeje Šindeláře (* 1981), který se též věnuje sochařství, restaurátorství a pedagogické činnosti.^[3] Jaroslav Šindelář je členem správní rady Galerie města Plzně^[7], členem Českého fondu výtvarných umění (ČFVU)^[7] a je též členem Rotary klubu Plzeň.^[7]

Není všechno umění, co člověk dělá a není všechno umění co se za ně samo prohlásí.

Jaroslav Šindelř, Životní motto, ^[3]

Jaroslav Šindelář pracuje při své umělecké tvorbě s nejrůznějšími hmotami (kov, plast, kámen, dřevo) a dalšími užitnými materiály.^[3] Akademický malíř a sochař Jaroslav Šindelář vystavuje doma i v zahraničí a pravidelně se zúčastňuje sochařských sympozií (ČR, Itálie, Argentina, Švýcarsko, Švédsko).^[7] Svoje díla vytváří a prezentuje (vystavuje) nejen v České republice, ale i v mnoha zemích světa (v Číně, USA, Argentině, Švýcarsku, Dánsku, Německu, Rakousku^[2]) a získal za ně i nejrůznější ocenění (viz níže).^[3]

Ve své umělecké sochařské tvorbě využívá Jaroslav Šindelář i netradiční postupy, ale především se věnuje restaurování, kde se specializuje na kamenosochařské práce. Mezi jeho významnější práce tohoto druhu dlužno například zmínit:^[2][3]

• sochy na Rooseveltově mostě v Plzni,
• sochy v klášteře augustiniánů v Domažlicích,
• sochy v klášteře v Teplé,
• sochy v klášteře v Kladrubech,
• sousoší na atice divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni^[2][3]

Ve své umělecké malířské tvorbě se Jaroslav Šindelář soustřeďuje rovněž na restaurování. Mezi jeho významnější práce tohoto druhu dlužno například zmínit:^[2][3]

• obnovu sgrafitové výzdoby – sgrafita Mikoláše Alše na řadě měšťanských domů v Plzni,
• restaurování výzdoby plzeňské radnice,
• opravu výzdoby secesní fasády domu v Dominikánské ulici v Plzni,
• obnovu výzdoby zámku v Horšovském Týně.^[2][3]

Umělecká tvorba Jaroslava Šindeláře je velice rozsáhlá.^[3] Kromě výše jmenovaných restaurátorských prací tvořil v Plzni i díla umístěná ve veřejném prostoru:^[3]

Veřejně přístupný velký dekorativní reliéf ženy (s názvem Alegorie dívčí postavy) se nachází u hlavního vstupu do činžovního domu na Klatovské třídě 88 v Plzni (adresa: Klatovská třída 1567/88, 301 00 Plzeň 3 - Jižní Předměstí; GPS souřadnice: 49°44′8″ s. š., 13°22′13″ v. d.^[9]).^[10][11] Původně se jednalo o nájemní dům pana Matouška.^[10] Autorem původní verze plakety dívčí postavy s ornamentem je český sochař Otokar Walter mladší, který tuto realizaci dokončil (dle signatury) v roce 1916 a jenž je rovněž autorem dvou velkých reliéfů (Voda a Země) ve druhém patře téže budovy.^[10] Reliéf ženy nebyl v pozdějších letech nikterak udržován a proto se začal rozpadat.^[10] V průběhu 90. let 20. století dílo odborně zrestauroval (včetně doplnění chybějících částí) právě Jaroslav Šindelář^[10] a stal se tak autorem nové verze tohoto reliéfu.^[8]

Na břehu Košuteckého jezírka (na místě zaniklého kamenolomu) v městském obvodě Plzeň 1, Bolevec (GPS souřadnice: 49°46′22″ s. š., 13°21′25″ v. d.)^[12] se nachází veřejně přístupná soška z hrubozrnného pískovce laickou veřejností nazývaná a vnímána jako Andělíček, kterou ale její restaurátor (autor kopie a „opravář“ původního originálu pravděpodobně datovaného do roku 1905^[13]) Jaroslav Šindelář pojmenoval při jejím odhalení (v roce 2009) názvem Jaruška.^[13] Pro nejednoznačnost názvu je toto dílo většinou nazýváno „opisem“ jako Socha dívky u Košuteckého jezírka.^[12][14] Soška znázorňuje postavu mladé dívenky, která drží v šátku vajíčka.^[13] V plzeňské vilové čtvrti na Lochotíně se původně nacházela jako součást výzdoby zahrady socha hocha a dívky.^[13] V době, kdy byly místní lomy ještě bez vody, byla socha dívky umístěna (v roce 1937) do právě zřizovaného parku.^[13] K zaplavení parku a sochy vodou (voda zatopila i kamenné lavičky, schodiště a pamětní desku) došlo během druhé světové války.^[13] V 50. letech 20. století se soška zřítila ze svého místa a postupem času se na ni zapomnělo.^[13] Originál sošky byl objeven v jezírku v roce 2003, vyloven z jezírka byl v roce 2009 a po restaurování je umístěn na radnici obvodu Plzeň 1.^[13]

Kopie sakrální památky božích muk ve Vyšehradské ulici (Plzeň 2 - Slovany, Lobzy) se nachází na GPS souřadnicích: 49°44′12″ s. š., 13°24′29″ v. d..^[15][16]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (I)
• 
  Alegorie dívčí postavy (2014)
• 
  Socha dívky u Košuteckého jezírka (2018)
• 
  Boží muka ve Vyšehradské ulici^[15]
• 
  Boží muka ve Vyšehradské ulici^[15]

Pomník s bustou Mistra Jana Husa se nachází na GPS souřadnicích 49°46′37″ s. š., 13°22′32″ v. d. (Plzeň 1, Bolevec). Autor Jaroslav Šindelář jej zhotovil v roce 2015. Vlastní busta je z kovoepoxidu a jako materiál pro pamětní desku byla zvolena leštěná žula.^[17]

Busta Tomáše Garrigue Masaryka z roku 1992 se nachází na adrese: Jiráskovo nám. 878/10, Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí (GPS souřadnice: 49°44′7″ s. š., 13°23′33″ v. d.).^[18] Busta je umístěna sice uvnitř školy, ale je veřejně přístupná. Jedná se o jednu ze dvou identických bust Tomáše Garrigue Masaryka.^[18] Jaroslav Šindelář vytvořil nejprve bystu T. G. Masaryka pro pomník padlých v Plzni–Hradišti,^[8] ale tato busta byla velice brzy po svém odhalení odcizena a vhozena neznámým vandalem do řeky.^[18] Po vylovení byla opět poničena a tak nakonec byla (po opravě) umístěna do vstupních prostor školy na Jiráskově náměstí. (Škola nese jméno Tomáše Garrigue Masaryka.) Pomník padlých v Plzni–Hradišti byl osazen další, novou bustou, kterou autor zhotovil jako identickou kopii busty ve škole na Jiráskově náměstí.^[18]

Obraz představující českého katolického kněze a emeritního biskupa plzeňského Františka Radkovského (* 3. říjen 1939, Třešť)) od Jaroslava Šindeláře se nachází na GPS souřadnicích 49°44′49″ s. š., 13°22′35″ v. d. (Plzeň 3, Vnitřní Město).^[19]

Pomník z pískovce z roku 2007 s bustou britského spisovatele, humoristy a popularizátora ochrany přírody Geralda Durella (1925–1995) zhotovil Jaroslav Šindelář. Je umístěn v zoo (Plzeň 1, Severní Předměstí) na GPS souřadnicích 49°45′30″ s. š., 13°21′32″ v. d..^[20]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (II)
• 
  Busta Mistra Jana Husa (2015)^[17]
• 
  Busta Tomáše Garrigue Masaryka (1992)^[18]
• 
  František Radkovský^[19]
• 
  Gerald Durell (2007)^[20]

Pískovcovou sochu s názvem Housle a růže zhotovil v roce 1986 Jaroslav Šindelář (spolu s architektem Stanislavem Sudou) pro památník Františka Škroupa. Plastika znázorňuje kubisticky pojaté housle a růži a je umístěna vedle jednoduchého pomníčku opatřeného textovou tabulí koncipovanou jako konvenční náhrobková deska. Plastika se nachází volně přístupná na adrese: Mikulášský hřbitov, přesněji v zadní (pravé) části Mikulášského hřbitova v Plzni – vchod z Mikulášského náměstí (na adrese: Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí; GPS souřadnice: 49°44′24″ s. š., 13°23′9″ v. d.).^{[8][21][22][23]}

Pískovcová socha (ze souboru uměleckých děl FN Lochotín) nazvaná Jablko z roku 1989 od Jaroslava Šindeláře je umístěna na veřejně přístupném místě v jižní části parku v areálu Fakultní nemocnice Lochotín před dostavbou pavilonu psychiatrie v blízkosti heliportu (Plzeň 1, Severní Předměstí; GPS souřadnice: 49°45′47″ s. š., 13°22′47″ v. d.). Plastiku vytvořil autor v rámci sochařského sympozia v Chocomyšli v roce 1989.^[24][25][26]

V roce 1995 navrhl a realizoval Jaroslav Šindelář interiérovou výzdobu kaple svatého Ducha, která se nachází ve vnitřních prostorách Církevního gymnázia (adresa: Mikulášské náměstí 509/15; Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′22″ s. š., 13°23′21″ v. d.).^[27]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (III)
• 
  Housle a růže (1986)^[21]
• 
  Jablko – celkový pohled (1989)
• 
  Jablko – detail (1989)^[24]
• 
  Interiér kaple svatého Ducha (1995)^[27]

Sakrální veřejně přístupný objekt s názvem Kříž obětem všech válek zhotovená ze dřeva pochází z roku 2014 a nachází se v Plzni 10 – Lhotce (na GPS souřadnicích: 49°41′21″ s. š., 13°19′22″ v. d.)^[28]

Sakrální veřejně přístupný obraz z roku 2009 s názvem Kyjovská Madona v Plzni 9 – Malesicích (GPS souřadnice: 49°46′17″ s. š., 13°19′17″ v. d.).^[29]

Veřejně přístupný pomník nazvaný Lidice varují! se nachází v parku U Bazénu (Plzeň 1, Severní Předměstí; GPS souřadnice: 49°46′15″ s. š., 13°22′11″ v. d.). Původní pomník byl zakomponován do centrálního parku na sídlišti Lochotín, kde se v roce 1982 (ke 40. výročí vyhlazení obce Lidice) nacházel mezi budovami tehdy 31. základní školy a 32. základní školy. Základní organizace Českého zahrádkářského svazu v Plzni tehdy zajistila dovezení růží přímo z lidického památníku. Postupem času se na pomník Lidice varují! zapomnělo, ale byl znovuobjeven skupinou Maják Plzně, která společně s dobrovolníky zajistila úpravu okolí pomníku. Slavnostně byl pomník znovu předán veřejnosti dne 11. června 2012. Akce proběhla za účasti několika lidických žen, které společně symbolicky zasadily opět růže pocházející z Lidic. Na slavnosti zazpívala sólistka argentinské opery v Buenos Aires paní Lidice Robinson.^[30]

Pomník s názvem Milník času – bigbít z roku 2009 se nachází na veřejně přístupném místě (Chvojkovy lomy; Plzeň 2 - Slovany, Východní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′7″ s. š., 13°23′59″ v. d.). Pomník byl slavnostně odhalen 1. května roku 2009 a finanční prostředky na jeho výstavbu byly získány veřejnou sbírkou. Pomník má tvar kruhu s průměrem čtyři metry po jehož obvodě se nacházejí neupravované lomové kameny. Na nich spočívá symbol 60. let 20. století – tzv. „protiatomový kříž“ s excentricky umístěným nápisem „Bigbít“. Milník času vyjadřuje symbolicky fakt, že Plzeň byla v dobách komunistické totality jakýmsi „mostem k big–beatu“ (v Plzni bylo možno přijímat vysílání zahraničního radia Luxembourg, kde se prezentovala tehdejší moderní západní hudba).^[31][32][33]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (IV)
• 
  Kříž obětem všech válek (2014)^[28]
• 
  Kyjovská Madona (2009)^[29]
• 
  Lidice varují! (1982, 2012)^[30]
• 
  Milník času – bigbít (celek, 2009)^[31]
• 
  Milník času – bigbít (detail, 2009)^[31]

Veřejně přístupná malba typu domovní znamení označovaná jako Obrázek Nejsvětější Trojice se nachází na budově na náměstí Republiky 138/24 (Plzeň 3, Vnitřní Město; GPS souřadnice 49°44′47″ s. š., 13°22′37″ v. d.).^[34]

Veřejně přístupná pamětní deska věnovaná českému egyptologovi profesoru Jaroslavu Černému pochází z roku 2004, je zhotovena ze švédské žuly a jejími autory jsou malíř a pedagog Stanislav Poláček (* 26. února 1964, Plzeň) a Jaroslav Šindelář. Deska se nachází na domě na adrese Jagellonská 492/3; Plzeň 3, Jižní Předměstí (GPS souřadnice 49°44′31″ s. š., 13°22′37″ v. d.).^[35]

Veřejně přístupná pamětní deska z roku 2002 připomínající deportací Židů v roce 1942 se nachází na budově sokolovny ve Štruncových sadech (Plzeň 3, Východní Předměstí; GPS souřadnice 49.748150, 13.385130).^[36] Desku slavnostně odhalil předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus 23. ledna 2002. Deska připomíná místo a událost z roku 1942, kdy bylo 2604 plzeňských Židů soustředěno v prostorech dnešních Štruncových sadů, odkud byli odvezeni do terezínského židovského ghetta a odtud pak následně deportováni do pracovních nebo vyhlazovacích nacistických koncentračních táborů po celé Evropě.^[37]

V interiéru návesní kaple Svaté Anny (Plzeň 10-Lhota; GPS souřadnice 49°41′21″ s. š., 13°19′22″ v. d.)^[3] se nachází obraz nazvaný Panna Marie s Ježíškem, Anna a Jáchym.^[38]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (V)
• 
  Obrázek Nejsvětější Trojice^[34]
• 
  Pamětní deska profesora Jaroslava Černého (2004)
• 
  Pamětní deska k deportaci Židů (2002)^[36]
• 
  Panna Marie s Ježíškem, Anna a Jáchym^[38]

Veřejně přístupná socha Piety na Pražském mostě v Pražské ulici v Plzni–3, Východní Předměstí u Mlýnské strouhy (u Křižíkových sadů; GPS souřadnice 49°44′51″ s. š., 13°22′51″ v. d.).^[39] Autorem originálu této sochy z roku 1750 byl Antonín Herich nebo český sochař a řezbář Lazar Widemann (1697–1769). Originál sochy byl ve špatném stavu a nedochoval se neboť se rozpadl. Kopii sochy zhotovil Jaroslav Šindelář v roce 1987. Firma Karel Granát provedla v roce 2016 na soše údržbu (očištění, retušování, doplnění umělým kamenem).^[40]

Pomník americkým letcům pochází z roku 1996 a nachází se na Křimickém náměstí^[41] (Plzeň 5-Křimice; GPS souřadnice 49°45′29″ s. š., 13°18′24″ v. d.).^[8][42] Jedná se o kamenný památník věnovaný vzpomínce na americké letce sestřelené dne 25. dubna 1945. Památník obsahuje úlomek havarovaného letadla.^[43]

Pomník Mistra Jana Husa jihozápadně od Litic (Plzeň 6 - Litice; Veveří; GPS souřadnice 49°41′38″ s. š., 13°20′45″ v. d.) pochází z roku 2015 a je někdy nazýván mohylou.^[44] Na kamenné destičce umístěné na mohyle je nápis: „1415 2015 / Mistr Jan Hus / kazatel pravdy“.^[45]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (VI)
• 
  Socha Piety na Pražském mostě (1750, 1987)
• 
  Socha Piety na Pražském mostě (1750, 1987)
• 
  Památník amerických letců (1996)^[42]
• 
  Pomník Mistra Jana Husa (2015)^[45]
• 
  Pomník Mistra Jana Husa (2015)^[45]

Veřejně přístupný žulový pomník věnovaný památce obětí 1. a 2. světové války se nachází na Plzeňské cestě (Plzeň 2 - Slovany, Hradiště; GPS souřadnice 49°42′44″ s. š., 13°24′1″ v. d.).^[46] Historie pomníku sahá až do roku 1921. Jaroslav Šindelář pro pomník zhotovil v roce 1990 novou bustu T. G. Masaryka, která se nachází na vrcholku středového hranolu.^[47] Po stranách pomníku se nalézají kamenné desky se soupisem jmen osob, padlých za svobodu v letech 1914–1918 a 1938–1945.^[48]

Veřejně přístupný památník s názvem: Pomník padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945 z roku 2016 se nachází na náměstí Míru v blízkosti Purkyňova pavilonu^[49] (Plzeň 3, Jižní Předměstí; GPS souřadnice: 49°43′49″ s. š., 13°22′17″ v. d.).^[50] Základem je světlý upravený přírodní balvan o rozměrech asi 1 x 1 metr s výškou 1,5 metru,^[51] do něhož je kolmo vetknuta kamenicky opracovaná tmavá leštěná deska^[49] s nápisem: „Památce padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945“. V těsné blízkosti balvanu je na úrovni okolního trávníku obdélníkový prostor vysypaný bílými kamínky. Na nich spočívá druhá tmavá leštěná deska s konkrétními jmény padlých občanů Plzně.

Veřejně přístupný pomník příslušníkům vojenských pozemních jednotek z roku 2012 v Husově ulici^[52] (Plzeň 3, Jižní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′43″ s. š., 13°22′21″ v. d.) je společným dílem Petry Štěpánkové a Jaroslava Šindeláře.^[53] Vznik pomníku inicioval Rudolf Bayer (předseda Military Car Clubu Plzeň). Dílo je stylizováno do podoby patníku, po jehož stranách jsou vytesána jména míst, kde Čechoslováci v pozemních jednotkách na Západě během druhé světové války sloužili. Na horní hraně vlastního patníku je položena britská helma, kterou Čechoslováci během vojenských akcí v druhé světové válce nosili.^[53]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (VII)
• 
  Pomník padlým v Plzni nad Hradištěm (1921, 1990)^[46]
• 
  Detail busty T.G.M. na pomníku padlým v Plzni nad Hradištěm (1921, 1990)
• 
  Pomník padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945 (2016)^[50]
• 
  Pomník příslušníkům vojenských pozemních jednotek (2012)^[53]

Veřejně přístupný pomník hudebního skladatele Václava Trojana v Plzni.^[54] Základním materiálem je umělý kámen na betonovém soklu vysokém 170 cm.^[55] Pomník pochází z roku 2010 (slavnostně odhalen 4. června 2010) a nachází se na adrese: Plzeň 3, Východní Předměstí, Mlýnská strouha, za hotelem Mariott (GPS souřadnice 49°44′54″ s. š., 13°22′57″ v. d.).^[55] Poprsí Václava Trojana v klobouku v mírně nadživotní velikosti je realisticky pojaté a je umístěno na vrcholu betonového soklu s kruhovým průřezem.^[56] Na vlastním soklu je nápis: "VÁCLAV TROJAN * HUDEBNÍ SKLADATEL". Vznik sochy inicioval český kytarový virtuóz Lubomír Brabec.^[56] Podle modelu zhotoveného Jaroslavem Šindelářem byla socha vytesána do umělého kamene Šindelářovo kolegy ze Střední uměleckoprůmyslové školy Zámeček.^[56] Trojanův rodný dům stál na Královském nábřeží v místech dnešních Šafaříkových sadů.^[3][8][56]

Poustevník Lochota je socha, která vznikla v roce 2013 pod společným pedagogickým vedením Ivany Švelchové a Jaroslava Šindeláře. Sochu vytvořili studenti oboru Prostorový design a sochařství SSUPŠ Zámeček. Nachází se (veřejně přístupná) v Lochotínském parku (Plzeň 1, Severní Předměstí, GPS souřadnice 49°45′39″ s. š., 13°21′54″ v. d.).^[57] Originální socha poustevníka byla v parku po druhé světové válce a pak zmizela. Návrat sochy iniciovala neformální skupina Maják Plzně, která se postupně snaží o znovuoživení tohoto místa.^[57]

Kašna Rusalka (s reliéfním prvkem) ve Smetanových sadech^[58] (u Velkého divadla)^[3] pod Divadlem Josefa Kajetána Tyla v Plzni (Plzeň 3, Jižní Předměstí, GPS souřadnice 49°44′43″ s. š., 13°22′27″ v. d.) je z roku 1987. Je společným dílem trojice autorů. Hlavním z nich je sochař a medailér Alois Sopr (1913–1993), dalším pak Jaroslav Šindelář^[59] a trojici doplňuje architekt Pavel Němeček (* 1945).^[60] Celý objekt je tvořen z kamene (pískovce) a má následující přibližné rozměry: průměr 220 cm a výšku 300 cm (včetně soklu). Nedílnou součástí kašny je uprostřed bazénu umístěný trojstranný zdobený reliéfní prvek. Jedna strana obsahuje reliéf dívky v dlouhém šatu (Rusalka); druhá strana zobrazuje reliéf tančící dívky a konečně třetí strana je vyplněna abstraktním motivem.^[60]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (VIII)
• 
  Pomník Václava Trojana (2010)^[55]
• 
  Poustevník Lochota (2013)^[57]
• 
  Kašna Rusalka (1987)^[3]
• 
  Kašna Rusalka (1987)^[59]

Podle původní sochy rytíře Žumbery od Jana Mejzlíka z roku 1919 zhotovil z kamene v roce 1988 Jaroslav Šindelář kopii, která se nyní nachází na domě číslo 290/41 na náměstí Republiky v Plzni (Plzeň 3, Vnitřní Město; GPS souřadnice 49°44′53″ s. š., 13°22′39″ v. d.).^[61]

Obraz svaté Barbory (asi z roku 2014) je umístěn uvnitř výklenkové kapličky Svaté Barbory v Plzni u Klatovské ulice (Plzeň 6 - Litice; GPS souřadnice 49°42′13″ s. š., 13°21′17″ v. d.).^[62] Kaplička je ve správě římskokatolické farnosti Plzeň - Litice.^[63]

V kostele svatého Petra a Pavla v Plzni-Liticich byla v pátek 31. srpna 2012 požehnána socha svatého Floriána. Patron hasičů byl slavnostně požehnán u příležitosti 75. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Plzni-Liticich. Následně byla socha přenesena a umístěna do niky nad portálkem vstupu do areálu farní budovy (Plzeň 6 - Litice; Budilovo náměstí 1/2; GPS souřadnice 49°41′44″ s. š., 13°21′10″ v. d.).^[64]

Ze 30. let 18. století pocházela originální socha svatého Jana Nepomuckého od sochaře a řezbáře Lazara Widemanna (1697–1769). Její pískovcovou kopii zhotovil Jaroslav Šindelář a je umístěna na Rooseveltově mostě (Plzeň 1, Severní Předměstí; ve směru z centra města coby 4. socha po levé straně mostu, naproti soše svatého Jana Sarkandera; GPS souřadnice 49°45′4″ s. š., 13°22′45″ v. d.).^[65][66]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (IX)
• 
  Rytíř Žumbera (1988)^[61]
• 
  Obraz Svaté Barbory ve výklenkové kapličce (asi 2014)^[62]
• 
  Svatý Florián (2012)^[64]
• 
  Socha svatého Jana Nepomuckého na Rooseveltově mostě v Plzni^[66]

Socha svatého Jana Sarkandra se nachází na Rooseveltově mostě v Plzni (Plzeň 1, Severní Předměstí; GPS souřadnice 49°45′4″ s. š., 13°22′45″ v. d.).^[67][68]

V areálu plzeňské Zoo (Plzeň 1; Severní Předměstí; GPS souřadnice 49°45′34″ s. š., 13°21′35″ v. d.) je od roku 2014 instalována socha – základní kámen – související s expozicí Hanzelky a Zikmunda. Socha byla slavnostně odhalena u příležitosti 95. narozenin plzeňského rodáka, cestovatele, spisovatele a fotografa Miroslava Zikmunda. Socha symbolizující svět je dílem studentů Střední umělecké školy Zámeček (SSUPŠ Zámeček) v Plzni pod odborným vedením Jaroslava Šindeláře. Vstupní základní kámen expozice slavnostně poklepal sám Miroslav Zikmund.^[69]

Jaroslav Šindelář je také autorem znaku města Plzeň (Plzeň 3, Jižní Předměstí, GPS souřadnice 49°44′43″ s. š., 13°22′31″ v. d.).^[70]

Jaroslav Šindelář je autorem znaku Plzeňského kraje a Velkého státního znaku na budově Krajského úřadu ve Škroupově ulici v Plzni (Plzeň 3, Jižní Předměstí; GPS souřadnice 49°44′29″ s. š., 13°22′30″ v. d.) z roku 2002.^[71]

V areálu Fakultní nemocnice v Plzni^[72] v parku za hlavním nemocničním blokem u heliportu (Plzeň 1, Severní Předměstí; alej Svobody 923/80; GPS souřadnice 49°45′40″ s. š., 13°22′49″ v. d.) se nachází pískovcová plastika s názvem Žena s kočárkem z roku 1984, která byla slavnostně odhalena v roce 1985. Autorem návrhu je Alois Sopr a realizaci sochy provedl Jaroslav Šindelář.^[3][8][73] Architektonické řešení provedl Milan Lukeš (*1927).^[74] Plastika vytesaná z jednoho bloku kamene má rozměry (včetně kamenného soklu) 210 x 100 x 95 cm (v x š x h).^[74] (Zděný sokl je pokryt dlaždicemi a má rozměry max. 45 cm výška, 320 cm šířka, 150 cm hloubka).^[74] Zezadu vlevo na kamenném soklu je socha signována "SOPR".^[74]

• Ukázky realizací ve veřejném prostoru (X)
• 
  Socha svatého Jana Sarkandera na Rooseveltově mostě v Plzni^[68]
• 
  Základní kámen k expozici Zikmunda a Hanzelky v Zoo Plzeň (2014)^[69]
• 
  Znak města Plzně^[70]
• 
  Znak Plzeňského kraje a Velkého státního znaku (2002)^[71]
• 
  Žena s kočárkem (1985)^[73]

Kromě výše uvedených realizací maleb, plastik a soch Jaroslava Šindeláře byl tento všestranný výtvarník autorem i několika děl, která byla v průběhu jeho života buď z místa instalace odstraněna nebo překryta, sňata a uložena, případně se nedochovala (byla zničena). Sem patří například:

• 1982 – Nástěnný reliéf pro prodejnu oděvů ve Zbrojnické ulici (byl zničen)^[3]
• 1986 – Reliéf z umělého kamene a skla s názvem Zkrocení živlu^[3] Ve vstupní hale bývalého učiliště Vodních staveb na Borech. Reliéf stále existuje, ale v roce 2014 byl zakryt dřevěnou nebo sádrokartonovou stěnou.^[75]
• 1986 – Sádrový reliéf s plzeňskými motivy v Domě Kultury (byl zničen)^[3]
• 1987 – Keramický reliéf „Klavír“ na hudební téma pro Kulturní dům Plzeňka (reliéf v salonku bývalého Kulturního domu Plzeňka symbolizoval veliké kamenné piano; byl sice novými majiteli z místa instalace odstraněn, ale zachoval se)^[3][76]
• 1989 – Dělicí keramická stěna v Nejedlého sadech (sady Pětatřicátníků); společné dílo (František Pavlas, Jaroslav Šindelář, Miloslav Hrubec) bylo v roce 2002 odstraněno.^[77]
• 1995 – Sochařské řešení vestibulu Amerického centra (řešení bylo zničeno ještě před samotným otevřením Amerického centra a to na popud tehdejšího primátora)^[3][78]
• 1995 – Sochařská výzdoba (reliéfy) vestibulu České spořitelny na náměstí Republiky v Plzni^[3][79]
• ???? – Mír budoucnost lidstva^[80]

Další realizace Jaroslava Šindeláře jsou uvedeny jen v bodech:

• Autor 20 velkoplošných pláten v křížové chodbě poutního místa Maria Loreto u Chebu (toto dílo tvořil v průběhu 15 let).^[2]
• V roce 2005 připojil podobiznu inženýra Antona Harta k pamětní desce, která byla v červnu roku 2004 slavnostně odhalena na poutním místě Maria Loreto u Chebu.^[2]
• Jaroslav Šindelář vytvořil (spolu se svými studenty) mnoho prací (především s náměty zvířat) určených pro plzeňskou Zoologickou a botanickou zahradu v Plzni^[3]
• Pomník Janu ze Šitboře v Šitboři.^[2]
• Vnitřní a vnější výzdoba kaple Panny Marie Pomocné v Dolním Kyjovském lese v Radčicích^[3]

• 1978 – Autorská výstava: Jaroslav Šindelář: Kresby, koláže a karikatury, Klub pracujících n. p. ZVVZ, Milevsko (Písek)^[7]
• 1982 – Galerie Dílo ČFVU Červené srdce, Plzeň (obrazy)^[8]
• 1986 – Sochy, Galerie Dílo ČFVU Červené srdce, Plzeň^[8]
• 1989 – Sochy, kresby (s Jiřím Kornatovským), galerie Květy, Praha^[8]
• 1992 – Sochařské portréty, Innsbruck, Rakousko^[8]
• 1993 – Modulace prostoru (s keramikem Františkem Pavlasem), terasy divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni^[8]
• 1993 – Mezi barvou a tvarem (s Václavem Malinou), Galerie Jiřího Trnky, Plzeň^[8]
• 1995 – Výstavní síň Agrobanky, Plzeň^[8]
• 1997 – Boards (Desky), Plzeň^[8]
• 1997 – Autorská výstava: Jaroslav Šindelář: Desky, Galerie Ve sklepě, Praha^[7]
• 1998 – Desky, instalace v exteriérech zámku Kozel, okres Plzeň-město^[8]
• 2000 – Hlavy, Stop Gallery, Plzeň^[8]
• 2005 – Autorská výstava, 14 velkoformátových olejomaleb,^{[p 1]} tvořících 20dílný cyklus Legenda Panny Marie z loretánské kaple ve Starém Hrozňatově,^{[p 2]} Diecézní muzeum, Plzeň^[2][8]

• 1976 – Žena v současné tvorbě (Výsledky výtvarné soutěže k Mezinárodnímu roku ženy), Praha^[7]
• 1977 – Mladí čeští výtvarní umělci na počest II. sjezdu SSM (Přehlídka prací z tvůrčích stipendijních pobytů v Kladně, Příbrami a ve Střílkách), Galerie Fronta, Praha^[7]
• 1978 – Umění vítězného lidu. (Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února), Praha^[7]
• 1978 – Mladí výtvarníci z Plzně, Galerie Fronta, Praha^[7]
• 1978 – Mladí výtvarní umělci k XI. světovému festivalu mládeže a studentstva v Havaně, Praha^[7]
• 1986 – Nová tvorba ´85. (Z výsledků tvůrčích pobytů mladých výtvarných umělců), Galerie Vincence Kramáře, Praha^[7]
• 1986 – Jaroslav Šindelář: Sochy, Miloslav Čech: Obrazy, Galerie Díla - ČFVU, Plzeň (Plzeň-město)^[7]
• 1987 – Lučatín 87, Praha^[8]
• 1988 – Západočeští výtvarní umělci (Obrazy, sochy, grafika, realizace, užité umění, průmyslové výtvarnictví), Mánes, Praha^[7]
• 1988 – Javorná ´88 (Výstava prací mladých výtvarníků z pobytu v Javorné na Šumavě na počest 70. výročí vyhlášení samostatnosti Československé republiky), Galerie Fronta, Praha^[7]
• 1989 – Mladé profily (Volná tvorba západočeských výtvarníků), Galerie výtvarného umění v Chebu^[7]
• 1989 – Salon 89, Plzeň^[8]
• 1990 – Mladí výtvarníci západních Čech, Galerie výtvarného umění v Chebu^[8]
• 1991 – Sochařský portrét, Académie des beaux-arts (Akademie krásných umění), Paříž, Francie^[8]
• 1991 – 14 západočeských umělců (německy: 14 Westböhmischen Künstler), Městská galerie Černý klášter (německy: Städtische Galerie Schwarzes Kloster); Freiburg, Bádensko-Württembersko, SRN^[7][8]
• 1998 – Vltavotýnské výtvarné dvorky 1998 (IV. ročník), Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou (České Budějovice)^[7]
• 1998 – Sůl nad zlato, Řezno, Bavorsko, SRN^[8]
• 2001 – Ohlasy českého kubismu (nebo též 2009 – Ohlasy kubismu v Plzni^[7]), Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)^[8]
• 2003 – 6. salon Obce architektů, Písecká brána, Praha^[8]
• 2004 – Dialog 7, společná výstava bavorských a západočeských umělců, Diecézní muzeum, Plzeň a Museum Obermunster, Regensburg, SRN^[8]
• 2005 – Figura a místo, Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)^[7]
• 2005 – Les, Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)^[7][8]
• 2006 – Sochaři 2006, Západočeská galerie, Výstavní síň Masné krámy, Plzeň, Plzeň (Plzeň-město)^[7][8]
• 2006 – Plzeňská pěna (maďarsky: Pilseni hab; německy: Pilsner Schaum), Pécsi galéria, Pécs, Maďarsko^[7][8]
• 2007 – Plzeňská pěna / Pilseni hab / Pilsner Schaum, Galerie Maerz, Linec (Linz)^[7]
• 2007/2008 – Jasná zpráva. (Geometrie, ornament, koncept a vizuální poezie na Plzeňsku), Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)^[7]
• 2010 – Pilsener Schaum, Schloss Lamberg, Steyr (Steyr)^[7]
• 2011 – Plzeňská pěna, Galerie města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)^[7]
• 2011/2012 – Plzeňská pěna. Současná výtvarná scéna Plzně a okolí, Dům umění, Zlín^[7]
• 2012 – Vor Medúzy, Diecézní muzeum, Plzeň (Plzeň-město)^[7]
• Jaroslav Šindelář se pravidelně zúčastňuje svými díly na členských výstavách pořádaných Západočeskou krajskou organizací Svazu českých výtvarných umělců (ZKO SČVU) a na výstavách Unie výtvarných umělců Plzeň, z. s. (UVU plzeňské oblasti).^[8]

Jaroslav Šindelář se zúčastnil a zúčastňuje mezinárodních sochařských workshopů (ve dřevě, kameni a sněhu) v těchto zemích:^[3][8] Francie, Finsko, Rakousko, Itálie, Švýcarsko, Argentina, Norsko (ZOH v Lillehammeru), USA, Dánsko, Švédsko a jinde.^[3][8]

• Za restaurátorské práce provedené na zámku Kynžvart mu cenu předala dokonce dánská královská rodina ve svém paláci v Kodani.^[3]
• 1975 – Stříbrná medaile v celostátní soutěži Hornická Příbram^[8]
• 1975 – Zvláštní uznání v celostátní soutěži Rok ženy^[8]
• 1993 – 3. místo v soutěži o památník Díky, Ameriko!, Plzeň^[8]
• 1996 – Historická pečeť města Plzně^[7][8]
• 1998 – Zlatá pečeť primátora města Plzně^[7]
• 2001 – cena EUROPA NOSTRA 2001 v Kodani, Dánsko,^[7] (za autorskou participaci na restaurátorských pracích na zámku Kynžvart)^[7]
• 2006 – 1. cena v umělecké výtvarné soutěži na památník Čínsko–československého přátelství, State Zhongjie Friendship Farm, Cchang-čou, provincie Che-pej, Čínské lidové republice^[7][8]
• 2012 – Jaroslav Šindelář byl zvolen „Plzeňskou ikonou“^[3][7][81]

• Umění vítězného lidu (Figurální malířství a malířský portrét), Výtvarná kultura, číslo: 2, 4, ročník: 1978, strany: 1–12^[7]
• Umění a doba, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha, 1980^[7]
• Havlic, Vladimír; Potužáková, Jana; Sýkora, Miloslav: Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech 1945 - 1990. Plzeň: Západočeské nakladatelství (ZN) v Plzni 1990.^[7] Heslo: Šindelář Jaroslav, strany 108, 109^[8]
• Fišer, Marcel: Cesta Jaroslava Šindeláře. In: Sochaři 2006. Katalog výstavy. Plzeň: Západočeská galerie v Plzni 2006.^[8]
• Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2006 (XVI. Šan - Šta), Výtvarné centrum Chagall, 2006, Ostrava (Ostrava-město)^[7]
• Jaroslav Šindelář. Přizván ke stolu. Plzeň: „Negebu“, s.r.o. 2007.^[8]
• Vizitkář západočeských spisovatelů a výtvarníků, Knihovna města Plzně, Plzeň (Plzeň-město), 2014^[7]

• Jaroslav Šindelář (1972)
• Ondřej Šindelář
• Jiří Šindelář (hudebník)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Šindelář na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Šindelář
• Jaroslav Šindelář v informačním systému abART
• Jaroslav Šindelář v katalogu drobného umění na území Plzně (Křížky a vetřelci) – bohatá FOTODOKUMENTACE
• KF ORBIS Film Plzeň, s.r.o. Plzeňské osobnosti - akademický malíř Jaroslav Šindelář (1992) . You Tube, 2019-09-17 . Stopáž: 8 minut a 12 sekund. Dostupné online. 
• ŠINDELÁŘ, Jaroslav. Umění jako cesta k sobě - Jaroslav Šindelář (video) . You Tube, 2018-02-21 . Stopáž: 1:06:01; Bližší popis: Umění jako cesta k sobě - o vztahu člověka k člověku, člověka k domovu a člověka ke světu přednáší akademický malíř Jaroslav Šindelář (umělecký ředitel Střední uměleckoprůmyslové školy Zámeček v Plzni). Dostupné online. 
• Plzeň TV. 21.3.2014 / Pár minut s Alex - Jaroslav Šindelář . You Tube, 2014-03-21 . Stopáž: 6 minut a 9 sekund. Dostupné online.