V tomto článku budeme analyzovat význam Jaromír Ptáček v dnešní společnosti. Jaromír Ptáček se v posledních letech stal tématem velkého zájmu a debat, které generují protichůdné názory a různé pozice. V průběhu historie hrál Jaromír Ptáček zásadní roli v různých aspektech každodenního života, od ekonomiky po kulturu, politiku a technologie. V tomto smyslu je klíčové podrobně prozkoumat vliv Jaromír Ptáček na náš každodenní život a na vývoj společnosti jako celku. Kromě toho prozkoumáme budoucí důsledky Jaromír Ptáček a jeho dopad na moderní svět.
Jaromír Ptáček | |
---|---|
Narození | 17. prosince 1925 Sněžné |
Úmrtí | 23. prosince 2003 (ve věku 78 let) Praha |
Alma mater | Filozofická fakulta Masarykovy univerzity |
Povolání | herec, spisovatel, dramatik a rozhlasový dramaturg |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jaromír Ptáček (17. prosince 1925 v Německém na Moravě (dnes Sněžné) – 23. prosince 2003) byl český dramatik, dramaturg, grafik a herec.
Narodil v rodině podnikatele Josefa Ptáčka. Na pozim 1945 nastoupil do nakladatelství Melantrich jako knižní grafik. Onemocněl však tuberkulózou a v následujících letech prodělal mnoho hospitalizací v plicních léčebnách. V letech 1945–1952 studoval nejprve v Praze Filosofické fakultě UK a potom v Brně na Filosofické fakultě MU divadelní vědu a estetiku, absolvoval prací věnovanou české divadelní avantgardě.
V roce 1952 nastoupil jako dramaturg do Československého rozhlasu. Byl členem skupiny umělců, která od 2. poloviny 50. let usilovala o vzkříšení české rozhlasové hry (potlačené v předchozích letech pod vlivem sovětské marxistické estetiky). Toto úsilí vyústilo v úspěšnou vlnu původní rozhlasové tvorby. Nejprve v dramatizacích cizích látek a později ve vlastní dramatické tvorbě naplňoval vizi rozhlasové hry jako myšlenkově závažného, nepopisného a formálně experimentujícího díla. Tematicky se soustředil na existenciální situaci jednotlivce v prostředí totalitního státu. V dramatické tvorbě se inspiroval mj. německou rozhlasovou školou, moderní západní literaturou, hudbou a v neposlední řadě i výtvarným uměním. Řada českých inscenací jeho her musela být později smazána.
V 2. polovině 50. let spolupracoval jako dramaturg s Realistickým divadlem Zdeňka Nejedlého v Praze. V letech 1959–1961 byl zaměstnán v Československém státním filmu, spolutvořil dramaturgickou skupinu Brož – Ptáček. Poté se do rozhlasu vrátil a v roce 1962 vedl dramaturgii rozhlasových her.
Ptáčkovy rozhlasové hry uspěly v zahraničí. V polském překladu je uvádělo Polskie radio Warszawa, německy DeutschlandRadio Berlin, Norddeutscher Rundfunk Hamburg a Westdeutscher Rundfunk (WDR) v Kolíně nad Rýnem. Ve WDR získal Ptáček stabilní pozici, v rozmezí let 1966–1989 zde v překladu Heinricha Kunstmanna zaznělo 11 jeho her.
V roce 1969 vystoupil z KSČ, jejímž členem byl od jara 1945. Zkraje 70. let se nechal hospitalizovat v plicním sanatoriu, kde přežil období politických čistek v Československém rozhlase. V roce 1975 přešel do oddělení dramatických seriálů, kde začal vznikat seriál Jak se máte, Vondrovi? Poskytoval zde práci zakázaným autorům, kteří uváděli své hry pod cizími jmény. V letech 1977–1981 a 1983–1985 probíhaly soudní spory mezi Československým rozhlasem a Jaromírem Ptáčkem o svébytnost a samostatnost textů, zakládající nárok na honorář, nebo o jejich dodání či nedodání. V obou případech Ptáček vyhrál. Když v roce 1985 dovršil důchodový věk, nebylo mu v rozporu s obvyklou praxí umožněno v rozhlase setrvat, a dál proto psal pod smyšlenými jmény.
Do rozhlasu se jako dramaturg oficiálně vrátil až v roce 1990 na výzvu Václava Daňka, který v té době zakládal redakci literárního experimentu a elektroakustické hudby Audio studio. Ptáček zde působil nejen jako dramaturg, ale pod hlavičkou Audio studia uváděl i svoje vlastní rozhlasové hry. Po zániku redakce v roce 1994 přestal psát.
V roce 2005 vydala nakladatelství Větrné mlýny a Divadelní ústav sborník 13 jeho nejvýznamnějších her Nepromlčené případy Jaromíra Ptáčka (editorsky připravil Vilém Faltýnek).
Grafiky ze 70. a 80. let byly v květnu 2006 vystaveny v prostorách Divadelního ústavu v Praze, výstavu kurátorsky připravila Věra Ptáčková.