V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Japonský pavilon. Od svého vzniku až po svůj dopad na dnešní společnost hrál Japonský pavilon zásadní roli v historii lidstva. V průběhu let vyvolal debatu, inspiroval technologický pokrok a byl předmětem nespočtu studií a výzkumů. Prostřednictvím tohoto článku objevíme různé aspekty, díky kterým je Japonský pavilon tak relevantním tématem, které stojí za to prozkoumat do hloubky.
Japonský pavilon /zaniklý/ | |
---|---|
![]() Japonský pavilon již neexistující porcelánky Karla Josefa Knolla, obr. z roku 1913 | |
Účel stavby | |
přilákání zákazníků k prodejci porcelánu | |
Základní informace | |
Sloh | připomíná orientální architekturu |
Architekt | neznámý |
Výstavba | 1885–1886 5. června 1886 – otevření |
Zánik | 1945 – rozkradeno 1953 – stržena zbylá dřevěná konstrukce |
Materiály | fajáns, parian a tvrdý porcelán dřevo (konstrukce) |
Stavebník | Karel Josef Knoll |
Další majitelé | Adolf, Karel a Ludvík (synové) |
Poloha | |
Adresa | městská část Rybáře, Karlovy Vary, ![]() |
Ulice | na koupališti Rolava |
Souřadnice | 50°14′11,91″ s. š., 12°50′48,6″ v. d. |
![]() ![]() Japonský pavilon, Rybáře Japonský pavilon, Rybáře, Česko | |
Další informace | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Již zaniklý Japonský pavilon bývalé porcelánky Karla Knolla stával nedaleko továrny na ostrůvku dnešního koupaliště na Rolavě v někdejší obci Rybáře, dnes městské části Karlových Varů. Postaven byl v letech 1885–1886 za účelem přilákání lázeňských hostů, potenciálních zákazníků a kupců porcelánu.
V roce 1842 zakoupil karlovarský obchodník Karel Knoll před soutokem Rolavy s Ohří v Rybářích pozemky a dílnu na výrobu kameninových rour a zřídil plavírnu kaolinu pro porcelánky v Karlových Varech a okolí. V podnikání se mu dařilo a postupem času na tomto místě již stála jeho vlastní prosperující továrna na porcelán. Vyráběly se zde lázeňské pohárky, figurální porcelán a servisy pro hotely v Karlových Varech.[1][2]
Japonský pavilon byl postaven v rozmezí let 1885–1886 jako atraktivní místo pro zákazníky a kupce výrobků porcelánky. K otevření došlo 5. června 1886. Z centra lázní od Skalního pramene existovalo autobusové spojení, které sem zájemce během několika minut za 30 krejcarů dopravilo.[3][4][5]
Pavilon byl ve své době natolik jedinečný, že byl v roce 1900 rozebrán a zapůjčen na světovou výstavu v Paříži.[5]
V roce 1905 byla v areálu továrny postavena další budova – vzorkovna porcelánky, kde si zájemci mohli nabízené produkty zakoupit.
Od roku 1938 a v následných válečných letech již nebyl pavilon udržován. Atraktivní části a materiály stavby postupem času zmizely a zbylá shnilá dřevěná konstrukce byla v roce 1953 stržena.[3][4]
Pavilon svým vzhledem připomínal orientální architekturu a v okolí působil jedinečně. O estetický účinek se zasloužily i tři druhy použitého materiálu – fajánse, parianu (nažloutlý neglazovaný porcelán) a tvrdého porcelánu. Dekoraci ve fajánsu provedli výtvarníci Hermann Zimmermann a Wilhelm Jessl podle návrhů Adolfa Miessnera[5]. Stavba měla čtvercový půdorys se dvěma vystouplými rohy a zdobily ji tři věže. Střechy věží byly pokryty porcelánovými deskami zdobenými japonskými vzory, např. různými typy orientálních draků. Parianové stěny obsahovaly čtyři malé a osm velkých maleb, které podle japonských tradic zobrazovaly v nadživotní velikosti různé ptactvo s japonskou krajinou v pozadí.[3]
Vnitřní prostor pavilonu sloužil jako kavárna/čajovna a místo k odpočinku po nákupech porcelánu. Atmosféru vytvářela i vůně orientálních čajů a též ženy oblečené do japonských kimon. Stavba byla umístěna na ostrůvku, obklopena rybníkem, tehdy zvaném Mlýnský, s lekníny, labutěmi a kachnami; dala se vypůjčit lodička a dokonce se mohlo na rybníku i rybařit. Ostrůvek byl spojen s pevninou 42metrovým můstkem.[3][5]