V dnešním světě je Jan Florián Hammerschmidt i nadále tématem velkého významu a zájmu společnosti. Ať už kvůli svému dopadu na ekonomiku, jeho vlivu na každodenní život nebo jeho významu v sociální sféře, Jan Florián Hammerschmidt je i nadále bodem diskuse a reflexe pro lidi všech věkových kategorií a prostředí. V průběhu historie hrál Jan Florián Hammerschmidt zásadní roli ve způsobu, jakým se vztahujeme ke světu kolem nás, a jeho studium a porozumění zůstává zásadní pro pochopení fungování dnešní společnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Jan Florián Hammerschmidt a jeho dopad na různé aspekty moderního života.
Jeho kanovnická Milost ThDr. Jan Florián Hammerschmidt | |
---|---|
Sídelní kanovník Vyšehradské kapituly Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze Farář kostela Matky Boží před Týnem | |
![]() Rytina Jana Jiřího Balzera podle M.J.Rentze | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Arcidiecéze | pražská |
Sídlo | Praha |
Znak | ![]() |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 12. června 1677, Praha |
Osobní údaje | |
Datum narození | 4. května 1652 |
Místo narození | Stod![]() |
Datum úmrtí | 4. ledna 1735 (ve věku 82 let) |
Místo úmrtí | Praha![]() |
Místo pohřbení | kostel Matky Boží před Týnem |
Národnost | česká |
Vyznání | římskokatolické |
Povolání | římskokatolický duchovní, rektor Arcibiskupského semináře, teolog, církevní historik |
Vzdělání | Jezuitská akademie v Praze Arcibiskupský seminář v Praze |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Florián Hammerschmidt, také Hammerschmied nebo Hammerschmid (4. května 1652, Stod[1] – 4. ledna 1735, Praha) byl český kněz, teolog, spisovatel, básník, dlouholetý týnský farář, kanovník vyšehradský, kanovník staroboleslavský a apoštolský protonotář doby barokní. Byl uvědomělým Čechem, psal zásadně pouze česky a latinsky, nikdy německy a odmítal také německy kázat.
Jan Florián Hammerschmidt se narodil 4. května 1652 ve Stodu u Chotěšova v dnešním Plzeňském kraji. V Klatovech absolvoval jezuitské gymnázium. Poté nastoupil do jezuitské akademie v Klementinu v Praze (tedy na univerzitu), kde studoval filozofii. Následně vstoupil do arcibiskupského kněžského semináře a po ukončení studií byl 12. června 1677 vysvěcen na kněze. Nejdříve působil tři roky jako kaplan v Českých Budějovicích a poté od roku 1680 jako farář v Kamenném Újezdě. Roku 1695 přešel do Klatov jako superior kaplanského domu, zřízeného zde 1688 pro péči o poutníky. Již o rok později odešel do Prahy, kde se stal rektorem kněžského semináře a roku 1710 byl jmenován farářem v kostele Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí. V tomto kostele prováděl řadu úprav, mj. dal zlikvidovat středověké náhrobky včetně hrobu Augustina Luciána z Mirandoly.
V úřadu setrval až do své smrti 4. ledna 1735. Je pohřben v závěru severní boční lodi Týnského chrámu poblíž mramorového oltáře Kalvárie, který dal sám zřídit pro unikátní sousoší z dílny Mistra Týnské Kalvárie.
Za svého života byl oblíben a dosáhl mnoha vyznamenání a uznání. Stal se apoštolským pronotářem, kanovníkem vyšehradským, staroboleslavským (1698), dvorským hrabětem a rytířem zlatého kříže se zlatou korunou.
Věnoval se zejména studiu teologie, české církevní historie a topografie, ale také latinsko-české makarónské poezii. Jim jsou věnována jeho literární díla, podle soupisu jich napsal přes 100.[2] Některá z nich vyšla tiskem, většina se ovšem zachovala jen v rukopise. Jeho pozůstalost obsahovala na 76 téměř dokončených prací. Během svého působení pořizoval neustále výpisy z městských archivů, místních letopisů a kronik. Na jejich základě potom jednotlivým místům věnoval historicko-popisné monografie se zvláštním zřetelem k místním církevním dějinám. Odráží se v nich autorova velká sečtělost i znalost pramenů, z nichž některé dnes známe pouze díky jeho opisům. Většina děl se ovšem nedočkala vydání a dochovala se jen v rukopise. Například obšírné dějiny Českých Budějovic městská rada odmítla vydat z obav před ztrátou městských privilegií, která by byla zveřejněna. Tyto rukopisy se nyní nacházejí zejména v Národním muzeu, městských archivech či knihovnách. Zvlášť významné jsou jeho práce věnované dějinám Prahy, v níž prožil podstatnou část svého života. Zachycuje v nich historii města, významných církevních institucí, stejně jako stav a vybavení pražských kostelů a jiných významných budov. Jeho dobové popisy jsou dnes neocenitelnou pomůckou.
(v pozůstalosti se nacházela také díla o ostatních apoštolech, dnes ovšem ztracena)