Jan Šplíchal je téma, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Od svého vzniku vzbuzuje velký zájem a je předmětem četných debat a diskuzí. V tomto článku důkladně prozkoumáme nejrelevantnější aspekty související s Jan Šplíchal, od jeho původu až po jeho dnešní důsledky. Budeme analyzovat jeho dopad na společnost, jeho vývoj v čase a možné budoucí perspektivy. Kromě toho prozkoumáme různé názory a pohledy odborníků na toto téma s cílem poskytnout komplexní a podrobnou vizi, která našim čtenářům umožní plně porozumět důležitosti a relevanci Jan Šplíchal dnes.
Jan Šplíchal | |
---|---|
![]() Jan Šplíchal, Autoportrét, 2013 | |
Narození | 17. prosince 1929 Dolní Sloupnice |
Úmrtí | 14. března 2019 (ve věku 89 let) nebo 15. března 2019 (ve věku 89 let) Praha |
Povolání | fotograf |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Šplíchal (17. prosince 1929, Sloupnice – 14. března 2019 Praha[1]) byl český umělecký fotograf pracující technikou fotomontáže. Žil a tvořil v Praze.
Jan Šplíchal vystudoval v letech 1945–1948 Uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou a měl v úmyslu stát se malířem. Roku 1949 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, ale následujícího roku byl z politických důvodů vyloučen. V roce 1950 začal pracovat jako retušér v Orbisu (bývalém Grafickém závodě Neubert a synové) a byl zde zaměstnán až do důchodu. Po ukončení základní vojenské služby, kterou absolvoval u pomocných technických praporů (PTP), se oženil s Libuší Štruplovou. Měli dvě děti, syna Daniela a dceru Věru. V této době Šplíchal navštěvoval kurzy fotografie a začal fotografovat. V roce 1986 jeho žena Libuše po dlouhé nemoci zemřela a Jan Šplíchal se na nějakou dobu fotograficky odmlčel. V dalším období hledal osobní výraz fotografie a soustředil se na fotomontáž, ve které našel adekvátní prostředek pro vyjádření vlastního vidění světa. Fotografie řadí do seriálů či cyklů, ve kterých reflektuje novou životní situaci. Podnikl cesty do Argentiny, Egypta, Izraele, Nizozemska, Chile, Španělska a Francie. V roce 1998 se oženil s Miladou Mitkovou.
Jan Šplíchal po nedokončeném studiu malířství přijal práci v tiskárně a zaučil se jako hlubotiskový retušér barev. Pracoval na vynikajících fotografických publikacích té doby (Josef Sudek[2], Josef Ehm, bratří Formanové aj.) a objevil tak výrazové možnosti fotografie. Tato okolnost ovlivnila jeho další směřování. Stálý styk s fotografickými procesy a materiály mu umožnil proniknout do tajů řemesla fotografie, což byl předpoklad ke zvládnutí komplikovaného procesu fotomontáže. Jan Šplíchal byl přijat do výtvarné skupiny PROMĚNA, kterou tvořili malíři Miroslav Rada, Karel Malich, Přemysl Pospíšil, Milan Albich a Ivan Minařík. Od sedmdesátých let pravidelně vystavoval se skupinou samostatně u nás i v zahraničí. Tematicky je pro Šplíchalovy fotomontáže příznačné hledání obrazů, které člověka přesahují, posunují realitu do vnitřního, hlubšího, smysluplného vztahu člověka s přírodou a vzájemnou sounáležitost. Pracuje s metaforami, které mají delikátní poslání přinášet příležitosti ke konfrontacím.
Články věnované jeho tvorbě od Petra Tauska, Karla Dvořáka a Jiřího Šerých s bohatým obrazovým doprovodem vycházely v časopisu Československá fotografie a Revue fotografie. V 80. letech začal vytvářet diapásma s hudbou (Stvoření, Krajiny, Podzimní arboretum, Doteky krajin, Kameny, kameny). V r. 1986 natočil na základě zkušeností s manipulovanou fotomontáží experimentální film ORBIS TERRARUM ve Studiu krátkého filmu na Barrandově.[3]
Od sedmdesátých let spolupracuje s nakladatelstvími Orbis, Odeon, Artia, Lidová demokracie, Lidové noviny, Oikúmené, Kalich, Karolinum, Mladá fronta aj. na knižních fotografických ilustracích.
Od osmdesátých let Šplíchal spolupracoval jako výtvarník s některými architekty. Do interiérů byly instalovány jeho velkoformátové fotomontáže (nemocnice na Karlově nám. v Praze, evangelický kostel v Lounech, ve Zlíně, v Praze - Braníku, sborový sál u sv. Klimenta v Praze, rekreační objekt v Jánských Lázních, penzion Holliday v Praze - Smíchově, kavárna RETRO v Českém Krumlově).
V devadesátých letech vytvořil scénické fotografie k opeře Proces (F. Kafka) a k Janáčkově Lišce Bystroušce pro Státní operu Praha. V roce 1996 natočil režisér Petr Skala pro ČT o Šplíchalovi krátký film Hledání světla a v roce 2009 životopisný medailon Výtvarnické konfese.
Hlavní práce Jana Šplíchala využívají jako výrazový prostředek fotomontáž. V praxi se jedná o řadu dílčích technik, jako je sendvič, pozitivní víceexpozice, zrcadlení, rotační posuv, Sabatierův efekt, solarizace atd. Digitální technika proces kombinování více snímků v jeden výtvarný obraz zjednodušila, práce ve více vrstvách fotografického editoru umožňuje dosáhnout podobných výsledků jako náročný pozitivní proces ve fotokomoře. V posledním desetiletí vzniklo několik souborů výtvarných fotomontáží již ryze digitální technologií.
Výběr ze 35 samostatných výstav v České republice a 32 v zahraničí