Július Bencúr

V tomto článku prozkoumáme dopad Július Bencúr na různé aspekty současné společnosti. Od svého vlivu na ekonomiku až po svůj význam v oblasti zdraví, Július Bencúr sehrál zásadní roli při utváření našeho dnešního světa. Prostřednictvím komplexní analýzy prozkoumáme, jak Július Bencúr formoval naše vnímání, chování a rozhodnutí, stejně jako jeho budoucí projekci. S tímto komplexním přístupem se snažíme osvětlit složitost a rozsah Július Bencúr, dát hlas různým perspektivám a obohatit debatu o tomto tématu globální rezonance.

Július Bencúr
Narození28. ledna 1844
Nyíregyháza
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí16. července 1920 (ve věku 76 let)
Doľany (dnes Sečany)
Maďarské království
Alma materAkademie výtvarných umění v Mnichově (1861–1865)
Povolánímalíř, vysokoškolský učitel, kreslíř, grafik a umělec
Manžel(ka)Caroline Max
DětiOlga Vastagh
Ida Dolányi Benczúr
Gyula Benczúr
PříbuzníBéla Benczúr (bratr)
László Vastagh a Éva Vastagh (vnoučata)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Július Bencúr maďarsky Gyula Benczúr (28. leden 1844, Nyíregyháza - 16. červenec 1920, Doľany (dnes Sečany)) byl uherský malíř a pedagog, jehož rod pocházel z Jasenové.

Život

Jeho otec byl Vilém Bencúr, matka Paulína Laszgallnerová. Jako dvouletý se s rodiči přestěhoval do Košic, kde získal i základy malířství v kreslířské škole bratří Klimkovičovců. Zdokonalovat se šel na Mnichovskou akademii, kde od roku 1861 studoval pod vedením Hermanna Anschütze a Johanna Georga Hiltenspergera. Od roku 1865 do roku 1869 studoval u Karla von Pilotyho, kterému pomáhal i s freskami v Maximilianeu a na radnici v Mnichově. Byl vybrán bavorským králem Ludvíkem II. pro namalování rokokových motivů. Ilustroval také knihy německého spisovatele Friedricha Schillera. Později mu bylo nabízených mnoho mezinárodních učitelských míst, včetně Prahy a Výmaru, ale on přijal místo na své alma mater v Mnichově, kde působil v letech 1876–1883. Jedním z jeho nejvýznamnějších žáků byl americký malíř Adolfo Müller-Ury. V roce 1883 se stal ředitelem nově založené mistrovské umělecké školy v Budapešti.

Bencúr byl později oblíbený u maďarské vyšší vrstvy, maloval četné portréty králů a šlechticů a mnohé mytologické výjevy. Během svého života získal několik ocenění. V roce 1878 získal zlatou medaili na pařížské Světové výstavě s obrazem Pokřtění Vajka (Vajk megkeresztelése). Jeho autoportrét je ve sbírkách galerie Uffizi ve Florencii. Je po něm pojmenována ulice v Košicích a Budapešti. Obec Doľany u města Szécsény byla na jeho počest v roce 1927 přejmenována na Beczúrfalva, od roku 1962 je součástí města Szécsény.

Galerie

  • Pokřtění Vajka (1875)
    Pokřtění Vajka (1875)
  • Rozlučka Lászlóa Hunyadiho (1866)
    Rozlučka Lászlóa Hunyadiho (1866)
  • Narcis (1881)
    Narcis (1881)
  • Obléhání Budínského zámku v roce 1686 (1896)
    Obléhání Budínského zámku v roce 1686 (1896)
  • Kleopatra (1911)
    Kleopatra (1911)
  • Královna Alžbeta (1899)
    Královna Alžbeta (1899)
  • Zajetí Ferencze II. Rákóczyho (1869)
    Zajetí Ferencze II. Rákóczyho (1869)
  • Čtenářka v lese
    Čtenářka v lese

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gyula Benczúr na anglické Wikipedii.

Externí odkazy