Jáchym z Hradce
V dnešním světě se Jáchym z Hradce stalo tématem velkého významu a zájmu. Od svého vzniku upoutal Jáchym z Hradce pozornost milionů lidí po celém světě, vyvolal debaty, diskuze a v mnoha případech i konkrétní akce. Jeho dopad přesáhl hranice, kultury a generace a stal se středem pozornosti odborníků, výzkumníků, odborníků i laické veřejnosti. V tomto článku budeme analyzovat různé aspekty související s Jáchym z Hradce, prozkoumáme jeho původ, vývoj, důsledky a možné budoucí scénáře. Na těchto stránkách odhalíme záhady kolem Jáchym z Hradce, rozebereme jeho důležitost a relevanci v současném kontextu a poskytneme komplexní a aktualizovanou vizi na toto téma, které nás tolik zajímá.
| Jáchym z Hradce | |
|---|---|
.png) Jáchym z Hradce (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593) | |
| Nejvyšší kancléř Českého království | |
| Ve funkci: 1554 – 12. prosinec 1565 | |
| Panovník | Ferdinand I., Maxmilián II. |
| Předchůdce | Hanuš Pluh z Rabštejna |
| Nástupce | Vratislav II. z Pernštejna |
| Karlštejnský purkrabí za panský stav | |
| Ve funkci: 1551 – 1554 | |
| Panovník | Ferdinand I. |
| Tajný rada | |
| Ve funkci: 1551 – 1565 | |
| Panovník | Ferdinand I., Maxmilián II. |
| Hejtman Bechyňského kraje | |
| Panovník | Ferdinand I. |
| Narození | 14. července 1526 nebo 14. prosince 1526 |
| Úmrtí | 13. prosince 1565 nebo 12. prosince 1565 řeka Dunaj u Vídně, Dolní Rakousy  Habsburská monarchie |
| Příčina úmrtí | utonutí |
| Národnost | Čech |
| Choť | (1546) Anna z Rožmberka (1530–1580) |
| Rodiče | Adam I. z Hradce (1494–1531) a Anna z Rožmitálu († 1563) |
| Děti | Adam II. (1549–1596) Anna Alžběta (1557–1596) |
| Příbuzní | bratr: Zachariáš z Hradce (1527–1589) švagrová: Kateřina z Valdštejna († 1571) švagrová: Anna ze Šlejnic († po 1593) vnuk: Jáchym Oldřich z Hradce (1579–1604) vnučka: Lucie Otýlie z Hradce (1482–1633) tchán: Jošt III. z Rožmberka (1488–1539) tchyně: Bohunka (Vendelína) ze Starhembergu († 1530) vnuk: Jáchym Oldřich z Hradce (1579–1604) vnučka: Lucie Otýlie z Hradce, provdaná Slavatová (1582–1633) |
| Sídlo | Jindřichův Hradec |
| Zaměstnání | politik |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | 1561 Řád zlatého rouna (č. 239) |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jáchym z Hradce (německy Joachim von Neuhaus, 14. červenec 1526 – 12. prosinec 1565) byl český šlechtic z rodů pánů z Hradce. Působil jako nejvyšší kancléř Českého království,[1] rytíř Zlatého rouna a tajný rada císaře Maxmiliána II.
Život
Jeho otcem byl Adam I. z Hradce (1494–1531), bratrem Zachariáš z Hradce (1526/7–1589) a následníkem syn Adam II. z Hradce (1549–1596).
Jako malý hoch byl pážetem královny Anny. Později byl společníkem arcivévody Maximiliána (pozdějšího císaře Maxmiliána II. Habsburského) a arcivévody Ferdinanda (pozdějšího místodržícího v Čechách). S nimi získal vzdělání a poznání cizích zemí. Cestoval s nimi po Itálii, Francii, Nizozemí. Dostalo se mu s nimi jak vzdělání, tak možnost poznat cizí země. Hovořil plynně cizími jazyky. Vojenské zkušenosti získal v Uhrách.
Vladaření se ujal ve svých dvaceti letech. Brzy na to byl jmenován hejtmanem Bechyňského kraje. Zanedlouho Ferdinandovi pomohl ve šmalkaldské válce (1546–1547) a při prvním protihabsburském povstání v roce 1547. Osobně se zúčastnil bitvy u Mühlberka 24. dubna 1547.[2]
V roce 1551 se stal purkrabím karlštejnským a o tři léta později nejvyšším kancléřem Českého království. Stejný úřad zastával v letech 1523–1531 jeho otec.
Dvanáctého prosince roku 1565 Jáchym z Hradce utonul, když opouštěl Vídeň a pod jeho kočárem se propadl dřevěný most.[3]
O této události vypráví ve svých Pamětech Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka:
| „ | Léta Páně 1565, 12. prosince vyjel pan Jáchym z Hradce, nejvyšší kancléř Království českého, rytíř Zlatého rouna a tajný rada císaře Maxmiliána II. z Vídně do Prahy. Snad chtěl jet přes Jindřichův Hradec, kde na něho pokaždé čekala jeho paní Anna, která v době Jáchymovy nepřítomnosti hospodařila na rozsáhlých panstvích. Před panem Jáchymem jelo šest jezdců. Když vjeli na dřevěný Vlčí most za Vídní (jak příhodný název pro most! ), tento se prolomil a všichni i s Jáchymem z Hradce utonuli, kromě jednoho pážete z rodu Vrchotických a kočího vozu. Jestlipak pan Jáchym vzpomněl v posledních chvílích života na heslo, které s oblibou užíval: „respice finem“, což z latiny přeloženo znamená „pamatuj na konec“? | “ |
Majetek
V roce 1546 dosáhl plnoletosti a od svého poručníka Volfa staršího Krajíře z Krajku převzal majetek.[4] V letech 1546–1550 spravoval celé jindřichohradecké dominium sám. V září 1550 byla podepsána rodová smlouva, podle níž si rozdělil majetek s mladším bratrem Zachariášem. Podle této úmluvy Jáchym vlastnil velkostatek Jindřichův Hradec, ke kterému přináležela 2 města a 65 vesnic.[5]
V roce 1553 koupil panství Vimperk, které bylo zabaveno Petru Malovcovi z Chýnova za účast při protihabsburském povstání.[6] Už od konce ledna 1552 ho měl v zástavě.[5][pozn. 1] Vimperské panství, ke kterému patřilo město Vimperk a lesy v okolí Boubína, bylo však dosti vzdálené, proto ho v roce 1554 prodal Vilémovi z Rožmberka.[6] V roce 1562 koupil od královské komory hlubocké panství, ke kterému patřilo 5 šlechtických sídel (mj. tvrze v Dívčicích, Zvíkovci a Protivíně), 5 městeček (mj. Podhradí, Lišov, Purkarec a Kamýk nad Vltavou) a 79 vesnic. Dřívějšími zadluženými majiteli Hluboké byli Ungnadové ze Suneku.[7] V roce 1563 po smrti matky Anny Hradecké z Rožmitálu byl k jindřichohradeckému panství připojen její doživotní vdovský úděl – městečko Kardašova Řečice s okolními vesnicemi. V roce 1564 koupil za 15 tisíc kop grošů panství Žirovnice, tvrz Štítné a 5 vsí.[5][8] V roce své smrti byl po Vilémovi z Rožmberka druhým nejbohatším šlechticem v Čechách.[5] Vlastnil také Počátky.
Zasloužil se též o přeměnu Jindřichohradeckého hradu na renesanční zámek. Na svém panství podporoval rozvoj řemesel, obchodu, pivovarnictví a rybníkářství. Doba jeho vladaření byla také dobou rozkvětu města Jindřichův Hradec.[3] V roce 1564 odškodnil minority, aby uvolnili místo nově zřizovanému špitálu.[9]
Rozhodl o vybudování vlastního renesančního paláce v Praze pod Novými zámeckými schody.[10]
Rodina
Jáchym z Hradce se oženil 2. března 1546 s Annou "Alžbětou" z Rožmberka (26. 1. 1530 – 16. 12. 1580), dcerou 9. vladaře rožmberského domu Jošta III. z Rožmberka (1488–1539) a jeho první manželky Bohunky (Vendelíny) ze Starhembergu († 1530). Anninými nevlastními sourozenci byli poslední Rožmberkové Vilém (1535–1592) a Petr Vok (1539–1611).[11]
Potomci
- 1. Adam II. z Hradce (1549 – 24. listopadu 1596), nejvyšší kancléř a následně nejvyšší purkrabí Českého království
- ∞ 1574 Kateřina z Montfortu (12. srpna 1556 – 31. března 1631)
- 2. Jindřich Adam (*/† 1551)
- 3. Anna "Anežka" (*/† 1553)
- 4. Alžběta "Eliška" (*/† 1555)
- 5. Anna Anežka (*/† 1557)
- 6. Anna Alžběta (14. července 1557 – 21. září 1596)
- ∞ 1. Jindřich z Valdštejna
- ∞ 2. Oldřich Felix Popel z Lobkowicz (1557–1604)[1]
Vývod z předků
Odkazy
Poznámky
- ↑ Podle Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů, s. 92 získal Vimperk 25. června 1552.
Reference
- ↑ a b (Rodokmen pánů) z Hradce . genealogy.euweb.cz . Dostupné online.
- ↑ JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9. S. 90.
- ↑ a b KAVKA, František. Zlatý věk Růží. : Nakladatelství České Budějovice, 1966. Dostupné online. S. 84,86,87,9-89-91,93,94,96-102,105-108,110.
- ↑ BŮŽEK, Václav; HRDLIČKA, Josef, a kol. Dvory velmožů s erbem růže: všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce. Praha: Mladá fronta, 1997. 320 s. Dostupné online. ISBN 80-204-0651-4. S. 8.
- ↑ a b c d Dvory velmožů s erbem růže: všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce, s. 15–16
- ↑ a b TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (5): Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. S. 208.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (5): Jižní Čechy, s. 70
- ↑ Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů, s. 92
- ↑ MALEČEK, Jaroslav; JIRÁSKO, Luděk. Jindřichův Hradec & okolí. Praha: Orion 125 s. ISBN 80-900287-3-X. S. 107.
- ↑ KALISTA, Zdeněk. Cesta po českých hradech a zámcích. 1. vyd. Praha: Odeon, 1993. 452 s. ISBN 80-207-0440-X. S. 258.
- ↑ PÁNEK, Jaroslav. Poslední Rožmberkové: velmoži české renesance. 1. vyd. Praha: Panorama 417 s. ISBN 80-7038-006-3.
Literatura
- BŮŽEK, Václav. Jáchym z Hradce: velmož ve službách země a dvora. Dějiny a současnost. 2015, čís. 7, s. 10–12.
- BŮŽEK, Václav; HRDLIČKA, Josef, a kol. Dvory velmožů s erbem růže: všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce. Praha: Mladá fronta, 1997. 320 s. Dostupné online. ISBN 80-204-0651-4. S. 8.
- BŮŽEK, Václav; SMÍŠEK, Rostislav. Říšský sněm v Augšpurku roku 1559 pohledem Jáchyma z Hradce. Folia Historica Bohemica 23. 2008, s. 35–89.
- HRDLIČKA, Josef. Provoz vídeňského domu Jáchyma z Hradce. Opera historica 6 = Poslední páni z Hradce. České Budějovice: 1998.
- ŘEHOŘ, Tomáš. Jáchym z Hradce. Výroční zpráva c. k. gymnasia v Jindřichově Hradci za školní rok 1885. Jindřichův Hradec: 1885.
- STLOUKAL, Karel. Konec rodu pánů z Hradce. Jihočeský sborník historický 33. 1964, s. 121–130.
- TEPLÝ, František. Dějiny města Jindřichova Hradce.
