Ivan Pinkava

V následujícím článku se ponoříme hlouběji do Ivan Pinkava, prozkoumáme jeho původ, jeho dopad na společnost a jeho relevanci dnes. Budeme analyzovat, jak se Ivan Pinkava vyvíjel v průběhu času a jak ovlivnil různé aspekty každodenního života. Kromě toho prozkoumáme názory odborníků a obecné názory na Ivan Pinkava s cílem poskytnout komplexní pohled na toto téma. Doufáme, že prostřednictvím podrobné analýzy objasníme Ivan Pinkava a poskytneme čtenářům hlubší pochopení jeho důležitosti v dnešním světě.

Ivan Pinkava
Ivan Pinkava
Ivan Pinkava
Narození1. února 1961 (64 let)
Náchod
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníFAMU v Praze
Alma materFilmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povolánífotograf, vysokoškolský pedagog
OceněníOsobnost české fotografie (2012)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Stržený Ornament, 2012

Ivan Pinkava (* 1. února 1961, Náchod) je český fotograf a vysokoškolský pedagog.

Studium a profesní život

Narodil se 1. února 1961 v Náchodě. V letech 1977–1981 studoval Střední průmyslovou školu grafickou v Praze, pak od roku 1982 do roku 1986 studoval obor Umělecká fotografie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. V roce 1989 spolu s fotografy Pavlem Baňkou, Jaroslavem Benešem, Janem Ságlem, Jaroslavem Bártou a Josefem Mouchou založili Prague House of Photography (PHP) - Pražský dům fotografie. Na konci 90. let 20. století byl dva roky předsedou správní rady PHP. V období 2005–2007 působil jako vedoucí pedagog fotografického ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Věnuje se volné fotografii.[1]

Dílo

Dogma, 2010
Stržený ornament, Zahorian & co Gallery, 2013, Bratislava
Vnitřní okruh, Městská knihovna, Praha, 2013, (foto Pavel Mára)
Solitude, Zahorian & co Gallery, 2013, Bratislava
Remains, Katzen Arts Center, 2012, Washington DC
Indexace, Galerie Dům, 2012, Broumov
Fundamenty a sedimenty, Městská knihovna, Praha, 2011
Decadence Now, Galerie Rudolfinum, Praha, 2010
Ještě místo - pustá zem, ZČG, Plzeň, 2010
Salome, Pražský Hrad, Praha, 2007
Heroes, Galerie Rudolfinum, Praha, 2004

Ivan Pinkava si během takřka třiceti let vytvořil vlastní, svébytný vizuální jazyk, který lze ztotožnit s jeho vlastním uvažováním o světě. Figury a zátiší se v jeho díle prolínají, jsou aktualizovaným zrcadlením hlubších myšlenkových procesů navázaných na řeč tradiční západní kultury. Autor cíleně vstupuje do známých ikonografických situací, aby je – někde nepatrně, jinde radikálně – pozměnil, zpřeházel, přejmenoval, vyprázdnil, zastřel nebo jim dal vyniknout v jiném osvětlení. Za dějinnými kulisami nachází cosi společného, platného pro současnost i budoucnost – předobrazy lidské nejistoty pramenící z vlastní tělesné pomíjivosti.[2]

Remains

„Vše se u Ivana Pinkavy nějakým způsobem dotýká jinotajnosti času, jeho artikulace a proměn. Čas je tu postaven do světla lidské zkušenosti. Je nahlížen jako motiv prostorotvorný, mýtotvorný ale i destruktivní. Pinkava podchycuje důsledky vnímání času pro lidské vědomí a pro zkušenost, a to opět ze dvou pohledových úhlů – bezprostředního (osobního) a historického (distančního). Čas je prostorem interpretace a zároveň prostorem skrývání (převlékání) významů. Jsme a žijeme s časem a v čase, ale potřebujeme zároveň obranné mechanismy, které nás chrání před „šokem“ z jeho plynutí.“[3]

Decadence Now !

Zbytky molitanů a staré deky jako odpadky naší skutečnosti. Dojemné a krásné svou zbytečností. Ještě naposledy, dříve než je světlo samo odsoudí k rozpadu nebytí, expozicí světla zrecyklované do svého zvěčnění. Pokus o uniknutí zkáze.

Nechci být více konkrétní, jen bych tak osekal vše, co trčí, vše co se příčí, co nutí k otázce, tedy to, co skrytě sděluje.

Smrtelnost, dusivá uzavřenost, konec – a naděje. Temné světlo, nalézání očistné krásy, zrození nové skutečnosti, hry, neustálé obrozování. Podivný koloběh se zdá být statický a neměnný. Nekonečný pokus o vymanění se z tohoto koloběhu odstředivou silou. Erós jako smrt. Smrt jako erós. Počátek skrze noc se zdá být samozřejmý, iniciace je vědomá. Zkušenost světla.“[4]

Heroes

„…..Teprve v této konfrontaci se ukazuje, proč je Ivan Pinkava skutečně, hlubinně anachronický: Ne proto, že si bere náměty z Bible, parafrázuje Caravaggia a fotografuje pečlivě naaranžované akty. Nýbrž proto, že svým dílem klade tuto nejen absurdní, nýbrž i drzou, směšnou, neodpustitelně naivní otázku po kráse. Nýbrž proto, že nad jeho dílem diváka takováto otázka vůbec napadá. Nýbrž proto, že v jeho díle má divák příležitost naučit se vnímat ony „přebytky“, ony byť i nepatrné nánosy, skvrny, zkreslení a pokřivení, patrná na tělech a tvářích, jako poukazy ke kánonu krásy, který však v naší době nelze zobrazovat jinak než per negationem, než skrze odchylky od něho.“[5]

Projekty

  • 2007 Ivan Pinkava / Salome, Jižní zahrady Pražského Hradu, Praha
  • 2003 Političtí vězni 50. let, Praha, projekt Nadace Galerie Langhans, Praha
  • 1995 Memento Mori, Galerie Rudolfinum, Praha, (společný projekt s Václavem Jiráskem a Robertem V. Novákem)

Samostatné a skupinové výstavy

  • 2023 Full Moon In the Eye, Trafo Gallery, Praha, kurátor: Pavel Dvořák, 12. května - 25. června 2023[6]
  • 2020/21 Ivan Pinkava, Dvojná vazba, Telegraph, Olomouc
  • 2020 Ivan Pinkava, Backtracking, Dům umění, České Budějovice
  • 2019 Inverzná romantika, Kunsthalle Bratislava, Bratislava
  • 2019 Ivan Pinkava - Vojtěch Míča / Vitální kolaps - Vital Collapse, Muzeum Kampa, Praha
  • 2018 Ivan Pinkava - Eliáš Dolejší, Napřed uhořet, GVUO, Ostrava
  • 2018 Ivan Pinkava / Zbývá jen zlato, Lašské muzeum v Kopřivnici
  • 2014 Ivan Pinkava, Antropologie, Fait Gallery MEM, Brno
  • 2013 Ivan Pinkava / Stržený ornament, Zahorian & co Gallery, Bratislava
  • 2013 Vnitřní okruh, GHMP, Praha
  • 2012 Ivan Pinkava / Remains, AU Museum at the Katzen Arts Center, Washington DC
  • 2012 Ivan Pinkava / Indexace, Galerie Dům, Broumov
  • 2011 Ivan Pinkava / Opposite White, galerie Fiducia, Ostrava
  • 2011 Ivan Pinkava / Opposite White, L'été photographique de Lectoure, Hotel de ville / Ancient tribunal , Lectoure
  • 2011 Fundamenty & Sedimenty. Vzpoura hraček 2011, GHMP - Městská knihovna, Praha
  • 2011 Fotografie – Mutující médium, Galerie Rudolfinum, Praha
  • 2010 Ivan Pinkava / Ještě místo – pustá zem (společně s Josefem Bolfem), Západočeská Galerie, Plzeň
  • 2010 Decadence Now! / Za hranicí krajnosti, Galerie Rudolfinum, Praha
  • 2010 Darkness for Light – Czech Photography Today, Shiseido Gallery, Tokio
  • 2010 Ivan Pinkava / Seul reste l'or, Galerie Seine 51, Paříž
  • 2009 Silence, Silence, Dream and Three Mattresses, Vernon international & in Stage, Padua
  • 2006 Ivan Pinkava / Heroes – choice, Central exhibition hall „Manesh“, Moskva
  • 2004 Ivan Pinkava / Heroes – Ivan Pinkava, Galerie Rudolfinum, Praha
  • 2004 Il Nudo, Fra Ideale e Realità, Galleria d'Arte Moderna, Bologna
  • 2004 Gods Becoming Men, Frissiras Museum, Atény
  • 2002 Ivan Pinkava / TNF, Atelier Josefa Sudka, Praha
  • 2001 Ivan Pinkava / Theatre of Lost Soul, Mesaros Gallery, Morgantown, WV,USA
  • 2000 Portrait, New Gallery, Houston
  • 2000 Akt v české fotografii, Císařská konírna Pražského hradu, Praha
  • 1999 Kain und Abel, Tschechisches Zentrum, Berlín
  • 1997-8 Ivan Pinkava, Centro de la Imagen, Palatio Bellas Artes, Mexico City
  • 1996 Ivan Pinkava / Portraits, Frederiks Bastion Gallery, Kobenhavn, yvaná i Kodaň
  • 1992 Ivan Pinkava / Dynasty, Pražský dům fotografie, Praha
  • 1992 Ivan Pinkava, Hippolyte Gallery, Helsinky
  • 1990 Ivan Pinkava / Fotografien, Fotogalerie in der Brotfabrik, Berlín

Zastoupení ve sbírkách

Publikace

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy

Reference

  1. ↑ POSPĚCH, Tomáš. Role fotografie. 1. vyd. Praha: Positif, 2019. 150 s. S. 142–149. 
  2. ↑ Vaňous Petr, 2009, Ivan Pinkava, str. 134, Torst, Praha
  3. ↑ Vaňous Petr, 2012, Remains / Ivan Pinkava, str. 8, Arbor Vitae
  4. ↑ Ivan Pinkava, 2010
  5. ↑ Putna Martin C., 2004, Heroes / Ivan Pinkava, str. 10, Kant, Praha
  6. ↑ Ivan Pinkava: Full Moon in the Eye – Trafo Gallery Praha . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-28. 

Literatura

  • Vaňous, Petr, 2018, Napřed uhořet, GVUO a BiggBoss, Ostrava, ISBN 978-80-906817-6-7 (BiggBoss), ISBN 978-80-87405-46-8 (GVUO)
  • Vaňous, Petr (ed.), 2018, Inverzní romantika, Galerie Rudolfinum a Visions Group, Praha, ISBN 978-80-86443-43-0
  • Vaňous Petr, 2012, Remains – Ivan Pinkava, monografie, 242 s., Arbor vitae, Praha, ISBN 978-80-87164-64-8
  • Vaňous Petr (ed.), 2011, Fundamenty & Sedimenty. Vzpoura hraček 2011, GHMP, Praha. ISBN 978-80-7010-003-5
  • Urban Otto, 2010, Decadence Now! Za hranicí krajnosti, Arbor vitae, Praha, ISBN 978-80-87164-39-6
  • Vaňous P, Jindra P, 2010, Ještě místo – pustá zem, Josef Bolf, Ivan Pinkava, Západočeská galerie v Plzni
  • Birgus V, Mlčoch J, 2010, Česká fotografie 20. století, Kant, Praha, ISBN 978-80-7437-026-7
  • Birgus V, Mlčoch J, 2009, Tschechische Fotografie des 20. Jahrhunderts, Kant, Bonn, ISBN 978-80-86970-96-7
  • Vaňous Petr, 2009, Ivan Pinkava, Torst, Praha, ISBN 978-80-7215-381-7
  • Lucie-Smith, Edward, 2004, Gods Becoming Men, Athény, Frissiras Museum, ISBN 960-87850-4-9
  • Putna, Martin C., 2004, HEROES- Ivan Pinkava, kat. 203 s., Kant, Praha, ISBN 80-86217-72-8
  • Koetzle, Hans-Michael, 2002, Das Lexikon der Fotografen 1900 bis Heute, Knaur, Mnichov, ISBN 3-426-66479-8
  • Birgus V, Mlčoch J, 2000, Akt v české fotografii; The Nude in Czech Photography, Kant, Praha, ISBN 80-86217-30-2
  • Birgus, Vladimír, 1999, Česká fotografie 90. let, Kant, Praha,
  • Chlíbec B, Horyna M, 1995, Memento Mori (Fotografie V. Jirásek, Robert V. Novák, Ivan Pinkava, Torst, Praha
  • Kroutvor, Josef, 1993, Dynastie - Ivan Pinkava, 129 s., ERM, Praha, ISBN 80-901477-3-9
  • Tanaka Min, 1992, Moře pod kůží/ The sea inside the skin, foto J. Krejčí a I. Pinkava, Torst , Praha

Externí odkazy