V současnosti je Ion Mincu tématem, které přitahuje pozornost mnoha lidí po celém světě. Od svého dopadu na společnost až po jeho dopady na osobní úrovni, Ion Mincu je téma, které nenechává nikoho lhostejným. V průběhu historie byl Ion Mincu předmětem debat a kontroverzí, generoval smíšené názory a smíšené emoce. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Ion Mincu, od jeho vzniku až po jeho dnešní vývoj, s cílem poskytnout komplexní pohled na toto téma, které je dnes tak aktuální.
Ion Mincu | |
---|---|
![]() | |
Narození | 20. prosince 1852 Focșani |
Úmrtí | 6. prosince 1912 (ve věku 59 let) Bukurešť |
Místo pohřbení | Cimitirul Șerban Vodă |
Alma mater | École des Beaux-Arts Union National College in Focșani |
Povolání | architekt, politik a inženýr |
Významná díla | Palace of Justice Iacob Lahovary House Kiseleff Roadside Buffet Central School in Bucharest |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ion Mincu (20. prosince 1852 Focșani – 6. prosince 1912 Bukurešť) byl rumunský architekt. Byl vůdčím představitelem novorumunské architektury (arhitectura neoromânească).
Vystudoval stavitelství silnic a mostů na Polytechnické univerzitě v Bukurešti a pracoval na stavbě cesty z Ploiești do Predealu. V letech 1877 až 1884 studoval u Juliena Guadeta na École des Beaux-Arts v Paříži. Získal čestné uznání Francouzské společnosti architektů a podnikl vzdělávací cestu po Evropě.
Jeho prvním významným dílem po návratu do Rumunska byl dům generála Iacoba Lahovaryho. Mincu se tím stal průkopníkem nového stylu, spojujícího vlivy západní architektury s národními tradicemi z dob Constantina Brâncoveanu, zdobnost secesní architektury se u něj prolíná s folklorními prvky.[1] K jeho nejvýznamnějším dílům patří rezidence prefekta v Galați, katedrála svatého Petra a Pavla v Konstanci nebo Ústřední dívčí škola v Bukurešti. Pro Světovou výstavu 1889 v Paříži navrhl budovu, která nakonec sloužila jako hostinec na bulváru Șoseaua Kiseleff. Spolu s Albertem Balluem projektoval Justiční palác v Bukurešti. Podílel se na rekonstrukci kláštera Mănăstirea Stavropoleos. V letech 1885 až 1889 byl poslancem dolní komory rumunského parlamentu.[2] Věnoval se pedagogické činnosti, jeho žáky byli např. Constantin Iotzu a Toma T. Socolescu. V roce 1903 se stal předsedou Asociace rumunských architektů.
Byla po něm pojmenována Univerzita architektury a městského plánování Iona Mincua v Bukurešti.[3]