Tento článek se bude věnovat tématu Interpolace z různých úhlů pohledu s cílem poskytnout komplexní a hloubkovou vizi tohoto tématu. Budou analyzovány její původ, vývoj, důsledky a možné budoucí scénáře, stejně jako její význam v dnešní společnosti. Budou zkoumány různé výzkumy, studie a názory odborníků, abychom čtenáři poskytli úplné a aktuální porozumění Interpolace. Kromě toho budou prezentovány konkrétní příklady a případové studie, které doloží teoretické koncepty a podpoří lepší porozumění. Doufáme, že tento článek bude užitečný a zajímavý pro ty, kteří si chtějí prohloubit své znalosti o Interpolace.
Interpolace (lat. inter-polare, vylepšit vkládáním) v numerické matematice znamená nalezení přibližné hodnoty funkce v nějakém intervalu, je-li její hodnota známa jen v některých jiných bodech tohoto intervalu. Používá se v případě, že hodnoty funkce v určitých bodech intervalu jsou buďto uvedeny v tabulce, anebo získány měřením.
V geometrii znamená interpolace prokládání daných (změřených) bodů křivkou, konstrukce křivky, která danými body prochází. Od aproximace se liší tím, že hledaná křivka všemi známými (změřenými) body přesně prochází.
Podobného původu je i slovo extrapolace, které označuje nalézání přibližné hodnoty funkce mimo interval známých hodnot, což je obvykle méně spolehlivé. Užívá se nejčastěji pro odhady tendencí do budoucnosti (trendů), například cen v ekonomii.
Mějme funkci f(x), jejíž hodnota je známa v bodech , , ... . Interpolace znamená nalezení funkční hodnoty , pokud platí, že < < .
Někdy se interpolací rozumí proložení bodů , , ... analytickou křivkou (analytickou funkcí), která pak umožňuje jednoduchý výpočet funkčních hodnot ve všech mezilehlých bodech. Podle počtu známých bodů n se pak nejčastěji používá:
Nejjednodušší a nejčastěji používaná lineární interpolace (někdy také interpolace lineárním splajnem) spočívá v proložení dvou sousedních bodů přímkou; zavedl ji Isaac Newton (nezaměňovat s Newtonovou interpolací).
Pro < < platí, že .