Inkubátor

V dnešním článku se ponoříme do fascinujícího světa Inkubátor. Od svého založení vzbudil Inkubátor zájem milionů lidí po celém světě. V průběhu historie byl Inkubátor předmětem debat, studií a obdivu a stal se tématem velkého významu v různých oblastech. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Inkubátor, od jeho původu až po jeho dopad na dnešní společnost. Odhalíme jeho význam, jeho možné aplikace a důsledky, které má pro budoucnost. Připravte se na ponoření do tohoto vzrušujícího tématu a objevte vše, co Inkubátor nabízí.

Novorozenec spící v inkubátoru

Inkubátor nebo také termostat (zastarale také couveusa, kuvéza[1][2]) je zařízení pro regulaci teploty a dalších parametrů v uzavřeném prostoru, čímž se v něm vytváří „ideální“ podmínky.

Historie

Historicky první inkubátor, tzv. Ruehlovu kolébku, používal v Petrohradě od roku 1835 v carském nalezinci osobní lékař manželky cara Pavla I. Marie Fjodorovny. Jednalo se o pouhou vaničku s dvojitými stěnami ze železného plechu natřenými olejovou barvou. Novorozence zahřívala teplá voda nalitá mezi stěny.

Další modely inkubátorů se objevily v 60. letech 19. století ve Francii, Anglii a v USA. Pro domácí použití byl určen například inkubátor, jehož stálou teplotu měly zajišťovat střešní tašky nahřáté na kamnech. V Paříži se zase používaly vyhřívané inkubátory do kterých mohlo být umístěno až šest dětí současně.

Počátkem 20. století se v inkubátorech začal používat elektrický proud. Nejprve se vytápěly s pomocí žárovek, regulace teploty však byla nespolehlivá a novorozencům hrozilo přehřátí. Značnou nevýhodou bylo mimo jiné i to, že do inkubátorů nebylo vidět – kryty byly vesměs dřevěné nebo kovové.

K výraznému zdokonalení konstrukce došlo až ve 30. letech. Jako materiál pláště se začalo používat průhledné plexisklo a uvnitř inkubátorů bylo zavedeno proudění vzduchu čištěného s pomocí bakteriálního filtru. Byla zavedena dokonalejší regulace teploty i vlhkosti vzduchu a přívod kyslíku. Tyto inkubátory významně přispívají ke snížení kojenecké úmrtnosti v moderním světě a z tohoto důvodu bývají často součástí rozvojové pomoci. Příkladem je zásilka inkubátorů, kterou obdrželo po 2. světové válce Československo od dětského fondu UNICEF.

Typy inkubátorů

Existují dva základní typy inkubátorů:

Neonatologický inkubátor

Používá se pro nedonošence. Uvnitř se udržuje teplota podobná jako v děloze matky a vyšší koncentrace kyslíku. Tato hladina musí být regulována (vyrovnanost hladiny O2) a kontrolována (koncentrace O2), jinak je nedonošenec ohrožen retinopatií.[3]

Laboratorní inkubátor

Starší model laboratorního inkubátoru

Vytváří ideální podmínky pro chemikálie nebo rostliny.

Podle typu lze v interiéru nastavovat:

Některé inkubátory mohou být vybaveny elektrickou zásuvkou pro zapojení dalšího přístroje uvnitř inkubátoru nebo mohou mít přímo v sobě zabudovanou třepačku (viz Inkubované třepačky).

Laboratorní inkubátor na rozdíl od sušárny disponuje druhými, prosklenými dveřmi. Ty zabraňují narušení interiéru při optické kontrole inkubovaných vzorků.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Srov. KLENOT, Bedřich. Slovník cizojazyčných slov a úsloví v češtině se vyskytujících s dodatkem jmen osobních a místních. Praha: Bačkovský, , s. 59. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:2c271060-7300-11e5-954e-5ef3fc9ae867, 12. března 2025.
  2. ↑ https://www.infoz.cz/kuveza/, 12. března 2025.
  3. ↑ Retinopatie nedonošených dětí . Dětské oční centrum s.r.o. . Dostupné online. 

Literatura

  • A. Doležal: Počátky historie kojeneckých inkubátorů, Středočeský vlastivědný sborník 22 (2004), str. 107

Externí odkazy