Hradec Králové (hradiště)
O Hradec Králové (hradiště) roste zájem, ať už kvůli jeho dopadu na společnost, nebo kvůli jeho významu ve vědecké oblasti. Po desetiletí přitahoval Hradec Králové (hradiště) pozornost akademiků, odborníků i široké veřejnosti díky svému významu v různých aspektech každodenního života. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Hradec Králové (hradiště), od jeho původu a vývoje až po jeho dnešní vliv. Budeme analyzovat, jak Hradec Králové (hradiště) formoval svět, ve kterém žijeme, a jaké perspektivy se kolem tohoto tématu otevírají. Kromě toho prozkoumáme etické a morální důsledky, které může Hradec Králové (hradiště) přinést, aniž bychom zanedbávali pokroky, kterých bylo v této oblasti dosaženo.
| Hradec Králové | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa | staré město, Hradec Králové,  Česko |
| Nadmořská výška | 235 m |
| Souřadnice | 50°12′32,97″ s. š., 15°49′55,11″ v. d. |
  Hradec Králové | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hradec Králové je pravěké a raně středověké hradiště, které stávalo v prostoru historického jádra Hradce Králové v Královéhradeckém kraji. Jeho stopy jsou známé z archeologických výzkumů v různých částech města.
Historie
Výšina nad soutokem Labe a Orlice byla poprvé opevněna v eneolitu lidem kultury s nálevkovitými poháry. V mladší době bronzové na stejném místě vzniklo rozsáhlé hradiště, které je považováno za centrum lužické kultury.[1] Opevněné osídlení zde existovalo také během doby halštatské.[2] Poslední fází hradištního osídlení se stal raný středověk, kdy zde bylo v období mezi koncem devátého a první polovinou desátého století vybudováno nové opevnění. V jedenáctém století se hradiště stalo jedním z hlavních středisek hradské soustavy a uvnitř vyrostlo samostatně opevněné sídlo knížecích úředníků. V této podobě vytrvalo až do první poloviny třináctého století, kdy staré knížecí sídlo nahradil královský hrad a ve zbývajícím prostoru hradiště vyrostlo středověké město.[1]
Stavební podoba
Návrší ve Východolabské tabuli,[3] na kterém byla hradiště postupně postavena, převyšuje okolní terén o deset až patnáct metrů. Eneolitické opevnění tvořila nejspíše prostá palisáda. Lužické hradiště měřilo asi dvanáct hektarů. Obklopoval jej příkop a hradba široká osm až deset metrů. Skládala se z dřevěné čelní stěny, na kterou navazovalo těleso dřevěné konstrukce vyplněné pískem s příměsí jílu. Na vrcholu hradby stála palisáda zesílená sešikmenými podpůrnými kůly.[1]
Raně středověké opevnění využilo pozůstatky hradby mladobronzového hradiště. Jeho základem se stala hradba s čelní opukovou zdí z nasucho kladených kamenů. Podoba hradby na vnitřní straně není známá, ale předpokládá se, že byla dřevěná. Prostor mezi čelní a vnitřní stěnou byl vyplněn pravděpodobně roštovou konstrukcí vyplněnou vrstvami jílu a písku. Celková šíře hradby dosáhla až šesti metrů a na jejím vrcholu stála nejspíše palisáda. Vstup do hradiště se nacházel na západní straně v místech pozdější středověké Pražské brány.[1]
V jedenáctém století byl na severozápadní straně areálu hradiště vymezen a samostatně opevněn okrsek se sídlem knížecích úředníků, který se stal akropolí, zatímco zbývající části hradiště sloužily jako předhradí. Akropoli s rozlohou 1,3 hektaru od hradiště odděloval příkop, za nímž stála hradba s čelní kamennou zdí a dřevohlinitým jádrem, na jejímž vrcholu se nacházela dřevěná konstrukce s ochozem na vnitřní straně.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Hradec Králové, s. 87–88.
- ↑ Atlas pravěkých a raně středověkých hradišť v Čechách. Příprava vydání Vladimír Salač. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 2019. 136 s. ISBN 978-80-7581-022-9. S. 114–115. (česky, německy)
- ↑ CENIA. Katastrální mapy a geomorfologická mapa ČR . Praha: Národní geoportál INSPIRE . Dostupné online.
Literatura
- LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců. Díl III. Správa a obrana země (1012–1055). Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN 978-80-7277-365-7. Kapitola Hradec Králové, s. 147–154.
