Hrabošík podzemní

V dnešním světě získal Hrabošík podzemní nesporný význam. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, kulturu nebo politiku, Hrabošík podzemní se stal neustálým tématem konverzací. Jeho vliv se rozšiřuje na všechny aspekty života, vytváří protichůdné názory a neustálé debaty. V tomto článku do hloubky prozkoumáme význam Hrabošík podzemní, analyzujeme jeho důsledky a jeho roli v současném světě. Prostřednictvím podrobné analýzy se budeme snažit lépe porozumět tomu, jak Hrabošík podzemní formoval naši realitu a jaká je její budoucí projekce.

Jak číst taxoboxHrabošík podzemní
alternativní popis obrázku chybí
Hrabošík podzemní
jedinec není úplně typicky zbarvený
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďkřečkovití (Cricetidae)
Rodhraboš (Microtus)
Binomické jméno
Microtus subterraneus
(de Sélys-Longchamps, 1836)
Rozšíření hrabošíka podzemního
Rozšíření hrabošíka podzemního
Rozšíření hrabošíka podzemního
      celoroční výskyt

sestaveno na základě: IUCN (International Union for Conservation of Nature) 2008

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrabošík podzemní v Obřím dole v Krkonoších

Hrabošík podzemní (Microtus subterraneus) je drobný hlodavec z čeledi křečkovití (Cricetidae).[2]

Popis

Jedná se o nejmenšího hraboše vyskytujícího se v České republice. Jeho tělo je dlouhé 82 až 105 mm, ocas má poměrně krátký 24 až 32 mm. Dosahuje hmotnosti 13 až 25 g.[3] Má jemnou srst, která je na hřbetě šedočerná, šedá nebo hnědošedá, na břiše bělavě šedá až stříbřitá. Délka zadní tlapky je obvykle do 15,5 mm. Na chodidlech mají zpravidla 5 mozolů, na rozdíl od ostatních v ČR se vyskytujících hrabošů.[3][4]

Rozšíření

Největší oblast výskytu se nachází v Evropě (od francouzského pobřeží, přes pobřeží Baltského moře po Alpy, Jaderské moře a Balkánský poloostrov; odděleně také v Estonsku). Vyskytuje se také v Malé Asii (v horách Turecka).[3]

Ekologie

Vyskytuje se na různých stanovištích. V porostech jemných travin a bylin, na polích, v lesích (často v olšinách při březích řek) a také v zahradách. [4][3]

V ČR není zákonem chráněný.[3] Podle Červeného seznamu IUCN je klasifikován jako málo dotčený (LC).[5]

Potrava

Během vegetačního období je z větší části (více než dvě třetiny) tvořena zelenými rostlinami (zejména listy), dále konzumují květy, mechy, semena a plody. V zimním období se živí hlavně kořínky a oddenky, v menší míře také semeny.[3]

Rozmnožování

Obvykle má méně početné vrhy s 2 až 4 mláďaty. Zato samice je schopná rodit 3 až 5 krát za rok v období od května do září až října. Samice mají pouze dva páry mléčných bradavek. Péče o potomstvo je rozdělena mezi samce i samice, nemusí se jednat jen o rodiče, péči mohou zajišťovat i další jedinci ze stejného hnízda. Na jaře narozená mláďata dospívají přibližně ve věku 2 měsíců, později narozená mláďata až po přezimování.[3]

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. .
  2. ↑ ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz . . Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g ANDĚRA, Miloš; GAISLER, Jiří. Savci České republiky popis, rozšíření, ekologie, ochrana. Praha: Academia, 2012. 285 s. ISBN 978-80-200-2185-4. 
  4. ↑ a b KOLIBÁČ, JIŘÍ, HUDEC, KAREL, LAŠTŮVKA, ZDENĚK, PEŇÁZ, MILAN A KOL. Příroda České republiky : průvodce faunou. Druhé, upravené a doplněné vydání. vyd. Praha: 466 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2993-5, ISBN 80-200-2993-1. OCLC 1104142498 
  5. ↑ IUCN Red List of Threatened Species: European Pine Vole. IUCN Red List of Threatened Species . 2016-08-19 . Dostupné online. 

Externí odkazy

Hlodavci ČR (24 druhů)
bobrovití (Castoridae)
křečkovití (Cricetidae)
myšovití (Muridae)
nutriovití (Myocastoridae)
plchovití (Gliridae)
veverkovití (Sciuridae)