Gracias a Dios (departement)

V dnešním světě se Gracias a Dios (departement) stal tématem zájmu a debat v různých oblastech. Od politiky po populární kulturu, Gracias a Dios (departement) upoutal pozornost mnoha lidí a vytvořil nejrůznější názory a pohledy. Ať už kvůli svému významu v dnešní společnosti nebo jeho dopadu na historii, Gracias a Dios (departement) se umístil jako téma hodné prozkoumání a analýzy. V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Gracias a Dios (departement) a prozkoumáme jeho vliv na různé aspekty lidského života.

Gracias a Dios
Přístav v Puerto Lempira
Přístav v Puerto Lempira
Geografie
Hlavní městoPuerto Lempira
Souřadnice15°15′59″ s. š., 83°46′21″ z. d.
Rozloha16 997 km²[1]
Časové pásmoUTC−06:00
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel90 795 (2013[2])
Hustota zalidněníParametr "hustota" (nyní s hodnotou "5,3") šablony "Infobox - region" je zastaralý. Více informací po kliknutí.5,3 obyv./km²
Správa regionu
StátHondurasHonduras Honduras
Nadřazený celekHondurasHonduras Honduras
Podřízené celky6 obcí
Vznik21. února 1957[3]
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2HN-GD
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gracias a Dios je jedním z departementů v severovýchodní části Hondurasu. Na severu jej omývají vody Karibského moře, na západě sousedí s departementy Olancho a Colón, na jihu je ohraničen řekou Río Coco a státní hranicí s Nikaraguou. Celková rozloha činí 16 997 km². Správním střediskem je město Puerto Lempira. Departement vznikl 21. února 1957 a jeho název v překladu zní „Díky Bohu“.

Historicky tvoří oblast část tzv. Pobřeží Moskytů, jež bylo tradičním územím původních domorodých národů a výrazně ovlivněno kontaktem s evropskými kolonizátory. Součástí departementu je i chráněné území Biosférická rezervace Río Plátano zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, známé svou bohatou biodiverzitou a tropickými deštnými lesy.

Obyvatelstvo

V roce 2013 žilo v Gracias a Dios více než 90 000 obyvatel.[4] Hustota zalidnění je velmi nízká (5,3 obyv./km²), což je dáno odlehlostí a přírodními podmínkami regionu. Významnou část populace tvoří původní etnika, zejména Miskito, Pech, Tawahka a také obyvatelé afrického původu (Garifunové). Většina obyvatel je soustředěna v okolí Puerto Lempiry a menších vesnic podél vodních toků.

Geografie a životní prostředí

Krajina se vyznačuje rozsáhlými tropickými pralesy, mokřady, řekami a lagunami. Nejvýznamnější řekou je Patuca, která společně s řekou Plátano tvoří základ pro zdejší bohatou flóru a faunu. Díky obtížnému terénu a omezené infrastruktuře se zde zachovala území s minimálními zásahy do přírody. Vedle biosférické rezervace Río Plátano jsou zde i další chráněné oblasti a území, která představují klíčová stanoviště pro řadu ohrožených druhů.

Hospodářství a doprava

Oblast je hospodářsky méně rozvinutá než centrální a západní části Hondurasu. Obyvatelé se věnují převážně rybolovu, drobnému zemědělství (pěstování banánů, manioku, batátů) a obchodu s přírodními produkty. Vnitřní infrastruktura je značně omezena, silniční spojení je slabé a mnohé komunity jsou dostupné pouze po vodě nebo menšími letadly. Letiště v Puerto Lempira zajišťuje letecké spojení do ostatních částí země.[5]

Administrativní členění

Gracias a Dios se dělí na 6 obcí (municipalities):

Reference

[4]

  1. ↑ ANUARIO ESTADÍSTICO SEN - 1.2.2 Superficie de la división política departamental de Honduras. . Instituto Nacional de Estadística (Honduras) . Dostupné online. (španělsky) 
  2. ↑ Características Demográficas - Honduras: Poblacion total censo 2013 . Instituto Nacional de Estadística (Honduras) . Dostupné online. (španělsky) 
  3. ↑ MAPAS - Gracias a Dios . Instituto Nacional de Estadística (Honduras) . Dostupné online. (španělsky) 
  4. ↑ a b Instituto Nacional de Estadística (Honduras). Características Demográficas - Honduras: Población total censo 2013. Dostupné online (es, datum přístupu: 2015-10-24).
  5. ↑ LOKER, William M. The Human Ecology of Rural Honduras: Settlement Patterns and Land Use . 1990 . S. 59–73. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy