Giovanni Antonio Scopoli

V dnešním světě je Giovanni Antonio Scopoli téma, které vyvolává velký zájem a diskusi v různých oblastech. Jeho význam přesahuje hranice a jeho dopad je pociťován ve společnosti, ekonomice a kultuře. Význam Giovanni Antonio Scopoli vedl k tomu, že byl pečlivě prozkoumán a analyzován, aby bylo možné lépe porozumět jeho důsledkům a důsledkům. V tomto článku prozkoumáme téma Giovanni Antonio Scopoli z různých perspektiv s cílem nabídnout komplexní a obohacující vizi. Od svého vzniku až po současný stav, přes své možné budoucí scénáře, je Giovanni Antonio Scopoli tématem, které nenechává nikoho lhostejným, a proto je nezbytné se mu věnovat hluboce a promyšleně.

Giovanni Antonio Scopoli
Giovanni Antonio Scopoli
Giovanni Antonio Scopoli
Narození3. června 1723
Cavalese
Úmrtí8. května 1788 (ve věku 64 let)
Pavia
Alma materUniverzita Innsbruck
Povoláníbotanik, pteridolog, chemik, zoolog, ornitolog, lékař, biolog, lepidopterolog, arachnolog, mykolog, geolog, vysokoškolský učitel a přírodovědec
ZaměstnavatelUniverzita v Pavii
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giovanni Antonio Scopoli (3. června 1723 Cavalese – 8. května 1788 Pavia) byl italsko-rakouský lékař a přírodovědec. Narodil se v Cavalese jako syn právníka. Lékařský diplom získal na univerzitě v Innsbrucku. Lékařskou praxi provozoval v Cavalese a Benátkách. Hodně svého času strávil sbíráním rostlin a hmyzu v Alpách. Dva roky pracoval jako osobní tajemník hraběte Seckana. Poté byl jmenován lékařem rtuťových dolů v Idriji, kde strávil šestnáct let. V roce 1761 publikoval dílo De Hydroargyro Idriensi Tentamina o příznacích otravy rtutí mezi horníky. Svůj čas věnoval studiu místní přírodní historie a entomologii. Roku 1769 byl jmenován profesorem chemie a mineralogie na Báňské akademii v Banské Štiavnici a v roce 1777 přešel na univerzitu v Pavii.

Giovanni Antonio Scopoli má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Scop..[1]

Dílo

  • De affectibus animi dissertatio physico-medica. Trient 1753
  • Flora Carniolica. Edler von Trattner, Vídeň 1760
  • Entomologica carniolica. Edler von Trattner, Vídeň 1763
  • Annus I-V historico-naturalis. Hilscher, Lipsko 1768-72
  • Einleitung zur Kenntniß und Gebrauch der Fossilien., Riga 1769
  • Bemerkungen aus der Naturgeschichte., Lipsko 1770
  • Abhandlung vom Kohlenbrennen., Vídeň 1771
  • De Hydrargyro Idriensi tentamina physico-chymico-medica. Jena, Lipsko 1771
  • Preis-Schrift über die Frage von den Ursachen des Mangels an Dünger in Görtz und Gradiska., Vídeˇn 1771
  • Dissertationes ad scientiam naturalem pertinentes. Gerle, Praha 1772
  • Principia mineralogiæ systematicæ et practicæ succincte exhibentia structuram telluris., Gerle, Praha 1772
  • Crystallographia Hungarica., Gerle, Praha 1776
  • Fundamenta chemicae praelectionibus publicis accomodata., Gerle, Praha 1777
  • Introductio ad historiam naturalem., Gerle, Praha 1777
  • Principi di mineralogia., Benátky 1778
  • Fundamenta botanica., Wappler, Pavia, Vídeň 1783-86
  • Anfangsgründe der Metallurgie., Moeßle, Schwan & Götz, Vídeň, Mannheim 1786-89
  • Deliciae Flora et Fauna Insubricae. Salvatoris, Pavia 1786-88
  • Elementi di chimica e di farmacia., Pavia 1786
  • Physikalisch-chemische Abhandlung vom Idrianischen Quecksilber und Vitriol., Lindauer, Mnichov 1786
  • Abhandlung von den Bienen und ihrer Pflege., Vídeň 1787

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giovanni Antonio Scopoli na německé Wikipedii.

  1. ↑ BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek. 

Externí odkazy