Genitiv
V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Genitiv. Ať už se jedná o zkoumání života a díla historické osobnosti, analýzu aktuálního tématu nebo zkoumání událostí, které poznamenaly klíčový okamžik v historii, Genitiv nám nabízí nekonečné možnosti, jak získat znalosti, reflektovat a obohatit naše chápání světa kolem nás. . V těchto řádcích se ponoříme do detailů, prozkoumáme různé perspektivy a nakonec doufáme, že vytvoříme pro čtenáře obohacující zážitek. Připojte se k nám na této vzrušující cestě za poznáním Genitiv!
Genitiv (zkratka GEN, česky též původník[1], roditel[2] či přisvojník[2]) je mluvnický pád, v češtině 2. pád v pořadí (ptáme se (bez) koho, čeho?). Jako přímý pád obvykle vyjadřuje přivlastňovací či jiný vztah mezi jménem v genitivu a jiným jménem nebo se pojí s některými předložkami.
Názvem genitiv se označují různé pády v indoevropských jazycích (např. čeština, polština, slovenština, ruština, němčina, latina), v některých jazycích uralských (např. ve finštině, estonštině, sámštině ad.) a semitských jazycích (arabština), dále pak v baskičtině, turečtině aj.
- Posesivní genitiv (posesiv)[zdroj?] – sešit žáka, slovo přítele
- Partitivní genitiv (partitiv) – šálek kávy, kostka cukru
- Explikativní genitiv[zdroj?] – povinnost vděčnosti, hodnost plukovníka
František Kopečný rozlišoval v češtině zvláštní typy genitivu, nazvané negativ (genitiv záporový), partitiv (genitiv partitivní) a numerativ. Jsou však vymezeny jen sémanticky a syntakticky, nikoli důsledně i morfologickým prostředkem výrazově odlišným od genitivu.[3]
Reference
- ↑ Názvy mluvnických pádů, Naše řeč, volume 15 (1931), issue 6
- ↑ a b Názvy mluvnických pádů, Naše řeč, ročník 14 (1930), číslo 9-10
- ↑ Pád, Nový encyklopedický slovník češtiny
Související články
Externí odkazy
- Genitiv v češtině – v Novém ecyklopedickém slovníku češtiny
