Fridrich Karel Hesenský

Bedřich Karel Hesenský
Narození	1. května 1868 Panker
Úmrtí	28. května 1940 (ve věku 72 let) Kassel
Pohřben	Zámek Friedrichshof
Manželka	Markéta Pruská
Potomci	Fridrich Vilém Hesenský Maximilián Hesenský Filip Hesenský Wolfgang Hesenský Richard Hesenský Kryštof Hesenský
Dynastie	Hesenští
Otec	Fridrich Vilém Hesensko-Kasselský
Matka	Anna Pruská
Příbuzní	Alžběta Šarlota Hesenská, Alexandr Bedřich Hesenský a Fridrich Vilém III. Hesenský (sourozenci) Mořic Bedřich Hesenský[1], Jindřich Vilém Hesenský[1], Otto Adolf Hesenský[1] a Alžběta Markéta Hesenská[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fridrich Karel Hesenský (německy Friedrich Karl Ludwig Konstantin von Hessen; finsky Fredrik Kaarle; 1. května 1868 Panker – 28. května 1940 Kassel) byl německý šlechtic a voják, na konci první světové války nakrátko také finský král (říjen až prosinec 1918).^[2] Nikdy však ani nevkročil na finskou půdu.^[3]

Fridrich Karel byl synem titulárního lankraběte Fridricha Viléma a jeho manželky Anny Pruské. Formálně by byl dědicem hesenského trůnu; Hesensko však bylo po prusko-rakouské válce v roce 1866 připojeno k Prusku. V roce 1891 byl Fridrich Karel zapleten do Kotzeovy aféry, skandálu, při němž byla řada členů císařského dvora anonymem obviněna z nemravnosti. V roce 1893 se oženil s Markétou Pruskou (1872–1954), nejmladší dcerou císaře Fridricha III. To z něj udělalo švagra německého císaře Viléma II.

Po říjnové revoluci vyhlásilo Finsko, které bylo do té doby ruským velkovévodstvím, 6. prosince 1917 nezávislost. Finský parlament 9. října 1918 – bez připuštění sociálních demokratů – zvolil Fridricha Karla králem. Legitimita voleb byla založena na švédské ústavě krále Gustava III. z roku 1772, na jejímž základě vládli ruští carové jako finští velkovévodové. V době královských voleb však bylo sporné, zda je takový proces na základě této ústavy legitimní. Přestože příslušné odstavce upravovaly volební postup v případě, že král zemřel bez nástupce, nestanovily výslovně, co dělat v případě, že smrtí vládce (v tomto případě cara Mikuláše II.) zanikla také monarchie.

Volba německého prince posílila vztahy s Německou říší, která během finské občanské války podporovala zejména finské antibolševické síly dodávkami zbraní a invazí do Helsinek. Rýsovala se tak možnost, že se Finsko fakticky stane německým satelitem. Podobný vývoj nastal také v pobaltských státech, kdy byl německý princ zvolen králem Litvy jako Mindaugas II. a bylo vytvořeno Německem ovládané Spojené baltského vévodství sestávajícího z Estonska a Lotyšska.

Fridrich Karel volbu nakonec nepřijal; na žádost Finska odpověděl dopisem, ve kterém zdvořile požádal o odklad, dokud nebude dosaženo konečného rozhodnutí. Po porážce Německa a zániku jeho monarchie se německý princ na finském trůnu už nejevil jako vhodný a Británie s Francií zvýšily tlak na Finsko, aby monarchii odmítlo. Na to zvolený král reagoval rezignací 14. prosince 1918. Ve stejné době Pehr Evind Svinhufvud odstoupil z funkce místodržitele a jeho nástupcem se stal Gustaf Mannerheim.

Po rezignaci jeho zrakově postiženého bratra Alexandra Fridricha (1863-1945) Fridrich Karel stal v roce 1925 hlavou rodu Hesenských. Zemřel v Kasselu v roce 1940 ve věku 72 let na pozdní následky zranění z první světové války a byl pohřben v kapli zámku Kronberg v Taunu.

Mezi šesti dětmi Fridricha Karla a jeho manželky Markéty byly dva páry dvojčat.

• 1. Fridrich Vilém Hesenský (23. 11. 1893 Frankfurt nad Mohanem – 15. 9. 1916 Negru Vodă), svobodný a bezdětný, padl v první světové válce na území Rumunska^[4]
• 2. Maximilián Hesenský (20. 10. 1894 Offenbach am Main – 13. 10. 1914 Bailleul), svobodný a bezdětný, padl v první světové válce ve Francii^[5]
• 3. Filip Hesenský (6. 11. 1896 Offenbach am Main – 25. 10. 1980 Řím), manž. 1925 Mafalda Marie Savojská (2. 11. 1902 Řím – 27. 8. 1944), zemřela v koncentračním táboře Buchenwald^[6]
• 4. Wolfgang Hesenský (6. 11. 1896 Offenbach am Main – 12. 7. 1989 Frankfurt nad Mohanem), I. manž. 1924 Marie Alexandra Bádenská (1. 8. 1902 Salem – 29. 1. 1944 Frankfurt nad Mohanem), II. manž. 1948 Ottilie Moeller (24. 6. 1903 Frankfurt nad Mohanem – 4. 11. 1991 Kronberg im Taunus)^[7][8]
• 5. Richard Hesenský (14. 5. 1901 Offenbach am Main – 11. 2. 1969 tamtéž), svobodný a bezdětný^[9]
• 6. Kryštof Hesenský (14. 5. 1901 Frankfurt nad Mohanem – 7. 10. 1943 Forlì), SS-Oberführer, padl v Itálii během druhé světové války, manž. 1930 Sofie Řecká a Dánská (26. 6. 1914 Korfu – 3. 11. 2001 Mnichov)^[10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Friedrich Karl von Hessen na německé Wikipedii.

• Eckhart G. Franz (Hrsg.): Haus Hessen. Biografisches Lexikon. (= Arbeiten der Hessischen Historischen Kommission N.F., Bd. 34) Hessische Historische Kommission, Darmstadt 2012, ISBN 978-3-88443-411-6, Nr. HK 85, S. 179–180 (Rainer von Hessen).
• Anders Huldén: Finnlands deutsches Königsabenteuer 1918. Reinbek 1997. Herausgegeben von: Deutsch-Finnische Gesellschaft e. V. und erschienen bei: Traute Warnke Verlag, ISBN 3-9801591-9-1.
• Rainer von Hessen: König im „Land der ernsten Augen“. Das finnische Thronangebot an Prinz Friedrich Karl von Hessen im Sommer 1918. In: Bernd Heidenreich u. a. (Hrsg.): Kronen, Kriege, Künste. Das Haus Hessen im 19. und 20. Jahrhundert. Frankfurt 2009, S. 190–204.
• Manfred Menger: Das Scheitern der Ambitionen des Herzogs Adolf Friedrich zu Mecklenburg auf den finnischen Königsthron im Jahre 1918. In: Finnland Studien III. Band 3. Harrassowitz Verlag, Wiesbaden 2003, S. 113.
• Jonathan Petropoulos: Royals and the Reich: The Princes von Hessen in Nazi Germany. Oxford University Press 2006, ISBN 0-19-979607-6.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedřich Karel Hesenský na Wikimedia Commons