V dnešním světě je František Loubal relevantním tématem, které upoutalo pozornost společnosti obecně. S rozvojem technologií a globalizací se František Loubal stal tématem diskusí a debat v různých oblastech, od politiky po vědu, včetně kultury a zábavy. Protože František Loubal nadále neočekávaným způsobem ovlivňuje naše životy, je zásadní prozkoumat jeho důsledky a důsledky v současné společnosti. V tomto článku se blíže podíváme na fenomén František Loubal a jeho vliv na různé aspekty našeho každodenního života.
František Loubal | |
---|---|
Předseda Zemského národního výboru země Moravskoslezské | |
Ve funkci: 31. července 1945 – 31. července 1946 | |
Předchůdce | funkce vznikla (Karl Schwabbe jako pověřený zemský viceprezident) |
Nástupce | František Píšek |
Poslanec Zemského národního výboru země Moravskoslezské | |
Ve funkci: 1945 – 1948 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČSNS |
Narození | 3. března 1893 nebo 3. dubna 1893![]() |
Úmrtí | 17. prosince 1950 (ve věku 57 let)![]() |
Choť | Josefa Loubalová-Růžičková |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Profese | učitel, spisovatel, historik, publicista, politik |
Náboženství | Českobratrská církev evangelická |
Ocenění | Čestné občanství města Třebíče (1945) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
František Loubal (3. března 1893 Chrudichromy – 17. prosince 1950 Všebořice)[1] byl moravský učitel, spisovatel, publicista, historik, politický vězeň.
Narodil se v rodině Františka Loubala a Marie rozené Navrátilová. Měl pět sourozenců: Eduarda, Jaroslava (1898–1944), Emila (1902–1975), Josefa (1904–1981) a Marii (1907–1977). 17. 2. 1922 se oženil s Josefou rozenou Růžičková (1903), se kterou měli dvě děti: Ljubu Olšanovou (1923) a Ladislava (1924–1997).
František vystudoval gymnázium v Boskovicích a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Vojenskou službu sloužil v letech 1914–1919. Učil na středních školách v Novom Meste nad Váhom (1920–1928), v Brně na Třídě kpt Jaroše (1928–1929), v Boskovicích a v Brně Husovicích.[1]
V letech 1936–1939 pracoval v Zemském výboru Země Moravskoslezské. Od 1. 9. 1939 do 8. 11. 1940 byl vězněn na Špilberku a v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Potom vyučoval v Brně-Židenicích, v Přerově a opět v Brně. Od 12. května 1945 do 31. července 1946 byl předsedou Moravskoslezského zemského národního výboru. Po únoru 1948 byl dva roky vězněn v Jáchymově.[1]
Byl členem Národně socialistické strany a v letech 1946–1948, spolu se svou ženou, členem Moravského kola spisovatelů. V Brně-Řečkovicích bydlel na adrese třída Jiřího z Poděbrad 155a (nyní Banskobystrická).[2]