V tomto článku prozkoumáme Fanarioti a jeho dopad na různé aspekty každodenního života. Fanarioti je předmětem zájmu a debat již dlouhou dobu a jeho vliv sahá do více oblastí, od politiky po populární kulturu. Ponoříme se do různých aspektů, které činí Fanarioti relevantním a zajímavým tématem, a analyzujeme, jak se vyvíjel v průběhu času. Od jeho původu až po současnou relevanci se ponoříme do kompletní analýzy Fanarioti a jeho významu v naší společnosti.
Fanarioti (řecky: Φαναριώτες, rumunsky: Fanarioţi, bulharsky:Фaнариоти) představovali vlivnou řeckou diasporu, včetně helenizovaných Rumunů a Albánců. Jejich centrem se stala tehdejší prominentní konstantinopolská čtvrť Fanar (česky: maják), kde měl své sídlo také ekumenický patriarcha.
Fanarioti se již od 17. století postupně prosazovali ve státní správě Osmanské říše, nejvíce ve Valašsku a Moldavsku, kde zastávali významné úřady. Spravovali částečně také i bulharská území.[1] Většina z nich stála v opozici vůči řeckému povstání, které propuklo ve 20. letech 19. století. Důvodem tohoto postoje byl strach ze zhoršení postavení řeckého živlu v rámci Osmanské říše. Přesto se zejména mladší členové Fanariotů naopak k tomuto povstání aktivně připojili a v rámci tajného spolku Filiki Eteria se účastnili i jeho přípravy (např. Alexandros a Demetrius Ypsilanti).