F. Háj

V tomto článku prozkoumáme téma F. Háj do hloubky, analyzujeme jeho původ, dopad na společnost a možné důsledky pro budoucnost. F. Háj je téma, které upoutalo pozornost odborníků i amatérů a vyvolalo debaty a diskuse v různých oblastech znalostí. V průběhu let F. Háj znamenal různé věci pro různé lidi, vyvíjel se a přizpůsoboval se, jak se svět mění. Tímto článkem se snažíme osvětlit F. Háj a poskytnout komplexní přehled, který našim čtenářům umožní lépe porozumět jeho dnešnímu významu a relevanci.

Marie Wagnerová
Marie Wagnerová se synem Vildou
Marie Wagnerová se synem Vildou
Rodné jménoMarie Černá
Narození27. května 1887
Mníšek pod Brdy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. července 1934 (ve věku 47 let)
Mníšek pod Brdy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníMníšek pod Brdy
PseudonymF.Háj, Felix Háj
Povoláníspisovatelka
Významná dílaŠkolák Kája Mařík
Řídících Márinka
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

F. Háj, nebo též Felix Háj, byl literární pseudonym spisovatelky Marie Wagnerové, roz. Černé (27. května 1887, Mníšek pod Brdy[1] – 25. července 1934, tamtéž[2]), píšící zejména idylické romány a románové cykly pro mládež, z nichž nejznámější jsou Školák Kája Mařík a Řídících Márinka.

Život

Záznam o zkoušce snoubenců Viléma Wagnera a Marie Černé z roku 1906 (SOkA Praha-venkov)
Marie Wagnerová na voličském seznamu z roku 1926 (SOkA Praha-venkov)

Narodila se jako druhá dcera ředitele mníšecké obecné školy Augustina Černého (1853–1938) a jeho manželky Filipíny, rozené Horákové (1852–1926). Základní a měšťanskou školu vychodila v Mníšku, vystudovala učitelský ústav v Českých Budějovicích. Současně studovala hudbu a zpěv.[3]

Po maturitě se vrátila do Mníšku, kde se v 7. listopadu 1906 provdala za místního učitele Viléma Wagnera[4] a působila jako varhanice a učitelka hudby. Dne 1. srpna 1907 se jí narodil syn Vilém (Vilda). Marie Wagnerová žila se svým manželem na pražském Zlíchově, odkud se v roce 1914 i se synem vrátila do Mníšku. V roce 1920 bylo manželství rozvedeno od stolu i lože a v roce 1922 rozloučeno.[4] Otec Augustin Černý musel po odchodu do penze roku 1924 opustit služební byt. Marie Wagnerová proto přijala místo farní hospodyně na faře v Mníšku a získala tak bydlení pro sebe, otce i pro syna Vildu. Tehdy také začala publikovat své první literární práce. Po smrti faráře Františka Rause (??—1933)[5], který ji v jejím literárním úsilí podporoval a pomáhal jí, se odstěhovala do jiného domu v Mníšku.[6][7]

Vedla místní ženský pěvecký sbor, pořádala besídky a hudební akademie. Přestože byla horlivě věřící katoličkou, byla i dlouholetou funkcionářkou Sokola. V roce 1927 se stala členkou spolku vyhraněně katolických spisovatelů Družina literární a umělecká.[3]

Zemřela ve 47 letech na rakovinu. Pochována je na hřbitově v Mníšku pod Brdy.[8]

Dílo

Hlavní dílo autorky představuje sedmidílný cyklus o Kájovi Maříkovi (později nastaven o další díly), kterým proslavila své rodné městečko (byť je v knize přejmenovala na Lážov) a pětidílný cyklus o řídících Márince.

Přehled děl

  • Pozdě, 1924
  • K. Dariš, 1926
  • Školák Kája Mařík, 1926–31 (7 dílů). Dostupné jako e-kniha.
  • Lásky světlo a vášně stín, 1927
  • Blanka zahradníkova, 1928
  • Než láska zavolá, 1928
  • Pohádky, 1928
  • Přišel život, 1928
  • Řídících Márinka, 1928–31 (5 dílů)
  • Maryčka, 1929
  • Hanička Šeborová, 1930
  • Kája Mařík v pohádce, 1932
  • Kájovy děti, 1932
  • Kájovy nejmilejší pohádky, 1932
  • Kájovy prázdniny, 1932
  • Kájova dobrodružství od posvícení do jara, 1934
  • Kájovo mládí, 1934
  • Až potom…, 1934
  • Kájovy radosti a trampoty, 1934
  • Příhody Káji Maříka, 1939
  • První a druhá pohádka paní řídící. Vánice, 1944
  • Za písničkou. Staník má spalničky. Nejkrásnější hromnička, 1944

Posmrtná připomínka

  • Naučná stezka Mníšek pod Brdy připomíná život a dílo Marie Wagnerové na zastávkách „Kája Mařík“ a „Felix Háj - autor Káji Maříka“[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Mníšek pod Brdy
  2. ↑ Spisovatelka knížek o Kájovi zemřela. Národní politika. 27. 7. 1934, s. 2. Dostupné online. 
  3. ↑ a b FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  4. ↑ a b Matrika oddaných, Mníšek pod Brdy, 1882-1906, snímek 181
  5. ↑ Farnost Mníšek pod Brdy: Historie
  6. ↑ KLÍMOVÁ, Magdalena. Příběhová próza ze života dětí. Brno, 2006. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Luisa Nováková. s. 9–10. Dostupné online.
  7. ↑ RADKOVIČOVÁ, Jitka. A stručně na závěr. In: KOL., Marie. Kája Mařík, Skutečnost nebo legenda?. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1997. ISBN 80-238-2856-8.
  8. ↑ Po stopách Káji Maříka: Kája Mařík (mj. foto hrobu)
  9. ↑ Stezky.info: Naučná stezka Mníšek pod Brdy

Literatura

  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  • ŠLAPETOVÁ, Marie, KRÁSA, Antonín, RADKOVIČOVÁ, Jitka. Kája Mařík – skutečnost, nebo legenda? Olomouc: Matice cyrilometodějská 1997. 141 s. ISBN 80-238-2856-8.
  • SOCHOVÁ, Michaela: Věčný školák Kája Mařík. Živá historie, 2015, č. 11, s. 63–65.

Externí odkazy