V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Extended play a zaměříme se na různé aspekty a perspektivy související s tímto tématem. Od jeho původu a historie až po jeho důsledky v dnešní společnosti se ponoříme do podrobné analýzy, která nám umožní pochopit důležitost a relevanci Extended play v našem kontextu. Prostřednictvím různých vyšetřování a svědectví dáme hlas odborníkům a lidem souvisejícím s Extended play s cílem nabídnout kompletní a obohacující vizi na toto téma. Podobně se zamyslíme nad jeho dopadem v různých oblastech a prozkoumáme možné budoucí scénáře související s Extended play.
EP (z angl. Extended play, doslova „prodloužené hraní“) je označení hudební nahrávky, která je delší než nahrávka na SP (na singlu) a zároveň kratší než nahrávka na LP (na elpíčku). Tento typ formátu obvykle obsahuje kolem tří až šesti písní a délka nahrávky nepřesahuje 30 minut.[1][2][3] Nejčastější[zdroj?!] velikost vinylových desek EP byla 10 palců (25 cm), ale v 70. a 80. letech 20. století se vyráběly i EP o průměru 7" (17,5 cm) a 12" (30 cm). Vinylové EP se lišilo také rychlostí přehrávaní[2] (45 ot/min, 33 ot/min).
Nahrávky ve formátu EP byly oblíbené mezi punkovými kapelami a nezávislými interprety.[3] Oproti LP jsou náklady na EP nižší, což vyhovuje především začínajícím autorům a interpretům. Dodnes se EP užívá k propagování nebo k experimentování.[4][3] Napomáhá mj. udržet si fanoušky, pokud mezi vydáními jednotlivých LP jsou příliš dlouhé odmlky.
Zkratkou EP bývají označovány i CD s krátkými hracími časy (klasické CD je schopné nést až 80 minut hudebního materiálu) nebo digitální kopie.[2]