Evropské filmové ceny
Tento článek se bude zabývat tématem Evropské filmové ceny, které vyvolalo široký zájem a debatu v různých oblastech. Evropské filmové ceny je koncept, který v posledních letech získal na významu a který v dnešní společnosti vyvolal velkou zvědavost. V tomto směru budou zkoumány různé hrany a perspektivy obklopující Evropské filmové ceny, stejně jako jeho dopad v různých kontextech a situacích. Budou analyzovány jeho pozitivní i negativní aspekty, aby bylo možné nabídnout ucelenou a vyváženou vizi tohoto tématu. Kromě toho budou prezentovány názory odborníků v oboru a prozkoumány konkrétní případy, které ilustrují důležitost Evropské filmové ceny dnes.
Evropské filmové ceny (někdy přezdívané „evropští Oscaři“[1]) jsou filmová ocenění udělovaná Evropskou filmovou akademií (EFA) každoročně od roku 1988. Původní název ocenění (do roku 1997) zněl Ceny Felix.[2] Ze 40 nominovaných filmů, oznámených vždy na začátku listopadu, volí členové Evropské filmové akademie vítěze každoročně na začátku prosince. Evropská hostitelská města se střídají, ale první a nejvíce zastoupený byl Berlín. Ceny jsou udělovány ve více než deseti kategoriích, z nichž nejdůležitější je nejlepší film roku.
Evropská filmová cena za nejlepší film
- 1988, Berlín –
Krzysztof Kieślowski za film Krátký film o zabíjení - 1989, Paříž –
Theodoros Angelopoulos za film Krajina v mlze - 1990, Glasgow –
Gianni Amelio za film Otevřené dveře - 1991, Berlín –
Ken Loach za film Lůza - 1992, Berlín – Gianni Amelio za film Zloděj dětí
- 1993, Berlín –
Nikita Michalkov za film Unaveni sluncem - 1994, Berlín – Gianni Amelio za film Lamerica
- 1995, Berlín – Ken Loach za film Země a svoboda
- 1996, Berlín –
Lars von Trier za film Prolomit vlny - 1997, Berlín – Peter Cattaneo za film Do naha!
- 1998, Londýn – Roberto Benigni za film Život je krásný
- 1999, Berlín –
Pedro Almodóvar za film Vše o mé matce - 2000, Paříž – Lars von Trier za film Tanec v temnotách
- 2001, Berlín –
Jean-Pierre Jeunet za film Amélie z Montmartru - 2002, Řím – Pedro Almodóvar za film Mluv s ní
- 2003, Berlín –
Wolfgang Becker za film Good Bye, Lenin! - 2004, Barcelona – Fatih Akın za film Proti zdi
- 2005, Berlín –
Michael Haneke za film Utajený - 2006, Varšava – Florian Henckel von Donnersmarck za film Životy těch druhých
- 2007, Berlín –
Cristian Mungiu za film 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny - 2008, Kodaň – Matteo Garrone za film Gomorra
- 2009, Bochum – Michael Haneke za film Bílá stuha
- 2010, Tallinn – Roman Polanski za film Muž ve stínu
- 2011, Berlín –
Lars von Trier za film Melancholia - 2012, Valletta – Michael Haneke za film Láska
- 2013, Berlín – Paolo Sorrentino za film La grande bellezza
- 2014, Riga – Paweł Pawlikowski za film Ida
- 2015, Berlín –
Paolo Sorrentino za film Mládí - 2016, Vratislav – Maren Adeová za tragikomedii Toni Erdmann[3]
- 2017, Berlín – Ruben Östlund za film Čtverec
- 2018, Sevilla – Paweł Pawlikowski za film Studená válka
- 2019, Berlín –
Jorgos Lanthimos za film Favoritka - 2020, Berlín –
Thomas Vinterberg za film Chlast - 2021, Berlín –
Jasmila Žbanićová za film Quo Vadis, Aida? - 2022, Reykjavík –
Ruben Östlund za film Trojúhelník smutku - 2023, Berlín – Justine Triet za film Anatomie d’une chute
Odkazy
Reference
- ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. O evropské Oscary bojují Já, Olga Hepnarová a Ztraceni v Mnichově. iDNES.cz . 2016-08-23 . Dostupné online.
- ↑ Oficiální stránka
- ↑ Německá komedie Toni Erdmann dostala evropskou cenu EFA. Novinky.cz . Borgis . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-13.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Evropské filmové ceny na Wikimedia Commons
