V tomto článku se bude téma Evangelní strana zabývat z různých úhlů pohledu a přístupů, abychom poskytli ucelenou a podrobnou vizi této problematiky, která je dnes tak aktuální. Budou analyzovány historické, kulturní, sociální a ekonomické aspekty související s Evangelní strana a se zaměřením na jeho dopad na každodenní životy lidí. Prostřednictvím vyčerpávajícího výzkumu a shromažďování relevantních informací je cílem nabídnout čtenáři hluboké a aktualizované porozumění Evangelní strana s cílem rozšířit jeho znalosti a vytvořit úvahy o tomto tématu.
Evangelní strana (z lat. evangelium – „dobré poselství“) je označení pro levou – čili obvykle severní (u tzv. orientovaných kostelů, jichž je většina) – stranu chrámové lodi při pohledu od vchodu směrem k presbytáři. Jejím opakem je strana epištolní.
Tento výraz se objevuje ve starších popisech kostelů a vychází z liturgické praxe tridentské mše, při které se první biblické čtení, vzaté nejčastěji z apoštolských listů Nového zákona (epištol), čte na pravé straně oltáře (z pohledu od vchodu), zatímco druhé čtení, vyňaté vesměs z evangelia, na levé. Při dnes obvyklejší mši Pavla VI. se všechna liturgická čtení čtou z jednoho místa, označovaného jako ambon, případně z kazatelny. Výhodou tohoto označení ve srovnání s prostým pravá/levá strana lodi je, že není závislé na tom, zda se díváme směrem k presbytáři či směrem ke vchodu.