Tento článek se bude zabývat tématem Epištolní strana z různých úhlů pohledu s cílem poskytnout globální a kompletní vizi tohoto relevantního problému. Budou analyzovány různé aspekty související s Epištolní strana a ponoříme se do jeho důsledků na sociální, ekonomické, politické a kulturní úrovni. Kromě toho budou zkoumány nejnovější výzkumy a pokroky v této oblasti a také názory odborníků a specialistů v oboru. Epištolní strana je téma velkého zájmu a aktuálnosti, které si zaslouží podrobnou a pečlivou studii, a proto se tento článek snaží poskytnout komplexní vizi k pochopení jeho důležitosti a rozsahu.
Epištolní strana (z lat. epistola – „dopis“) je označení pro pravou – čili obvykle jižní (u tzv. orientovaných kostelů, jichž je většina) – stranu chrámové lodi při pohledu od vchodu směrem k presbytáři. Jejím opakem je strana evangelní nebo evangelijní.
Tento výraz se objevuje ve starších popisech kostelů a vychází z liturgické praxe tridentské mše, při které se první biblické čtení, vzaté nejčastěji z apoštolských listů Nového zákona (epištol), čte na pravé straně oltáře (z pohledu od vchodu), zatímco druhé čtení, vyňaté vesměs z evangelia, na levé. Při dnes obvyklejší mši Pavla VI. se všechna liturgická čtení čtou z jednoho místa, označovaného jako ambon. Výhodou tohoto označení ve srovnání s prostým pravá/levá strana lodi je, že není závislé na tom, zda se díváme směrem k presbytáři či směrem ke vchodu.